komentářNebýt irácké války, bylo by analýz, dohadů a spekulací o novém předsedovi sociální demokracie jistě nepočítaně. Ale i tak nebylo šesti stům delegátů víkendového sjezdu ČSSD co závidět. Měli dát přednost stranické kontinuitě a zvednout hlas pro zpochybněného Špidlu?
komentář
Nebýt irácké války, bylo by analýz, dohadů a spekulací o novém předsedovi sociální demokracie jistě nepočítaně. Ale i tak nebylo šesti stům delegátů víkendového sjezdu ČSSD co závidět. Měli dát přednost stranické kontinuitě a zvednout hlas pro zpochybněného Špidlu? Nebo se volbou nového předsedy přihlásit ke kritice nepřijatelné politiky ČSSD, umocněné debaklem prezidentské volby? Bylo to pro ně jistě těžké rozhodování. Ani důchodce Zeman, který z Vysočiny straně předvídá div ne zánik, s moudrou radou nepřispěchal. A přitom vlastně o nic zásadního nešlo. Jakkoli mnoho lidí považuje jména Špidla - Gross - Škromach (Součková?) za škálu, pnoucí se mezi severním a jižním pólem, střízlivý konzument politické nabídky vidí, že rozdíly mezi nimi jsou pramalé a že skýtají asi tolik výběru jako labužníkovi volba mezi McDonaldem a KFC. Ať už je totiž předsedou ČSSD kdokoli, bude se potýkat s touž neradostnou politickou realitou. Vnitřně rozpolcena je sama sociální demokracie, nepevná je vláda (někteří dokonce považují za jisté, že vydrží přesně do švestek, tj. do hlasování o rozpočtu), nesoudržná je parlamentní koalice a v celé české politice je konstruktivnějších snah nebo dokonce spolupráce jako šafránu. Dnes a denně se mluví o reformě veřejných financí, radikální změně penzijního a zdravotního systému, zlepšit potřebujeme školství, problémy máme s kriminalitou, ale také s nájemními vztahy, pomalými soudy a s kdečím dalším. Řešení těchto problémů ale vyžaduje širokou politickou shodu, širší než jen jeden hlas navíc ve sněmovně. A ani ten v zásadních věcech nebude vláda mít. Bez ohledu na to, kdo je prvním mužem ČSSD.
