Návrh novely neodpovídá potřebám věřitelů ani soudů
Přes značné zásahy do původních verzí návrhu novely zákona o konkursu a vyrovnání vykazuje návrh v minulém týdnu schválený vládou mnoho nedostatků. To, co již na počátku podzimu kritizovali jak soudci a konkursní správci, tak věřitelé, dostal k projednání a schválení Parlament. Je otázkou, jak se poslanci a senátoři k novele postaví. Pravicovou část politického spektra dráždí především pasáže pokoušející se vyjít vstříc začínající revitalizaci. Nutno podotknout, že jde o výhrady oprávněné a navrhované znění je zbytečným paskvilem, který ani v případě schválení nebude v praxi využíván.
Předem uschlý roub.
Především vláda navrhuje, aby zařazení do revitalizačního programu bylo důvodem k poskytnutí šestiměsíční ochranné lhůty. Záměrem tohoto ustanovení je patrně pokus naroubovat anglosaský systém reorganizace bankrotujícího podniku na originální jablkokaštan českého právního systému.
Smyslem reorganizace například v britském právu je vytvořit podmínku k záchraně firmy. Postupuje se tak, že věřitelé uzavřou dohodu o nesnižování úvěrové angažovanosti, takzvaný standstill agreement. Staré dluhy jsou tak zmrazeny a j e možné podnik restrukturalizovat. Dosavadní věřitelé na tento účel poskytnou nové peníze. Tyto úvěry mají absolutní přednost při splácení. Zachráněný podnik pak často zaplatí i podstatnou část starých zmrazených závazků.
Navrhovaná ochranná lhůta takto fungovat nemůže, protože nemění priority při uspokojování nových závazků, do nichž vstupuje úpadce. Navrhované znění dokonce výslovně uvádí, že ochranná lhůta neznamená zmrazení pohledávek státu na daních, clech a pojištěních. V praxi to znamená, že pokud by věřitelé poskytli v ochranné lhůtě podniku nové peníze na zakázku, která by mohla firmu zachránit, není vůbec vyloučeno, že finanční úřad obstaví příslušný firemní účet a uspokojí z něj své pohledávky. Podle zkušeností z praxe je více než pravděpodobné, že to udělá devět berňáků z deseti. Kromě toho ani dosud platná ustanovení o ochranné lhůtě nejsou příliš využívána, protože je soudci zamítají.
Zcela absurdním je i navržený první odstavec paragrafu 27b, který má umožnit prodej celé podstaty i s dluhy. Smyslem jakéhokoli konkursu je přitom uvolnit použitelná aktiva k dalšímu podnikání, a to samozřejmě bez dluhů. Kdyby bylo m ožné prodat majetek krachující firmy za kladnou cenu, je velmi nepravděpodobné, že by se dostala vůbec do konkursu.
Novela však přesto vyhověla některým požadavkům věřitelů. Například zavádí institut předběžného správce, který přebírá kontrolu nad úpadcem v období od podání návrhu do vyhlášení konkursu. Smyslem je zabránit vlastníkům vytunelovat konkursní podsta tu.
Věřitel bez opatrovníka.
Na druhou stranu zákon ruší často kritizovaného opatrovníka věřitelů. Toho dosud jmenoval soud na dobu, dokud není ustaven věřitelský výbor, nebo zvolen zástupce věřitelů. Opatrovník sehrával velmi negativní roli v případech nepoctivých správců konkursní podstaty a soudců, kteří jim šli na ruku. Ti často odkládali schůze věřitelů, na nichž by bylo možné zvolit výbor či zástupce, a pod rukama správce a opatrovníka tála podstata jak sníh na jaře. Tato změna se však setkala s odporem soudců, kteří právem tvrdí, že porušení zájmů věřitelů má být trestáno v rámci zákona a kárné odpovědnosti soudců. Opatrovník je přitom potřebnou institucí, neboť mnoho věřitelů nespolupracuje při konkursním řízení a o práci ve věřitelském výboru se nezajímá.
Vláda ovšem při změnách v předloze ministerstva spravedlnosti vypustila jeden z nejvíce kritizovaných bodů týkající se povinnosti správce. Ten měl podle původních verzí být zákonem pověřen absurdním úkolem, aby se staral o zajištění finan čních prostředků potřebných k provedení konkursního řízení.
Částečně se v této souvislosti vyhovělo i volání soudců po zvýšení zálohy na konkurs skládané navrhovatelem. Ta má nyní činit pět až padesát tisíc korun, přičemž soud může stanovit povinnost zaplatit v určené lhůtě další zálohu až do 250 tisíc korun. Ministerstvo navrhovalo původně pouze stotisícový limit, soudci a konkursní správci požadovali až milionovou zálohu.
Cestička k tunelu.
Poněkud stranou pozornosti kritiků zůstává navrhované ustanovení paragrafu 18, bod i. Z poměrně zmatené dikce vyplývá, že majetek krachující firmy, který je součástí „závěrečného vyrovnání pohledávek opírajících se o sml ouvu o vzájemném vyrovnání a zisku stran, a to podle stavu ke dni prohlášení konkursu , není součástí konkursní podstaty. Zde se otvírá možnost úpadci vyrábět antidatované smlouvy o vzájemném vyrovnání, a tunelovat tak majetek vě řitelů.
Věřitelům není nakloněno ani ustanovení, podle něhož nejsou součástí konkursní podstaty účelově poskytnuté dotace a návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu. Stát se tak zříká odpovědnosti za správu státního majetku a jde o jasné p oškození ostatních věřitelů.
Zklamáním je novela zákona také pro všechny, kdo čekali zpřísnění povinnosti dlužníka podat návrh na konkurs tak, aby bylo možné z podstaty uspokojit větší část věřitelů než dosud. Náš právní řád tak bude dále čekat na kvalifikaci trestného činu úp adku z nedbalosti a podvodného úpadku, zákazu podnikání pro vedoucí pracovníky dlužníka či citelné pořádkové pokuty.
Celkově tak návrh nevybočuje z řady deseti předchozích novel a nepřináší kvalitativní změnu do úpadkové legislativy, za niž nás ostře kritizuje i Evropská unie. Nyní by měl být připravován zcela nový bankrotový zákon. Zatím však nebyl pře dložen k odborné diskusi ani jeho věcný záměr. Vzhledem ke zkušenostem by však asi bylo dobré s ním počkat až na nového ministra spravedlnosti.
