Sazby DPH jsou letos politickým evergreenem. Názory se ale různí nejen mezi politiky
PRO
Zastánci zachování snížené sazby se nejčastěji opírají o sociální argument, protože chudší domácnosti utratí více za potraviny ve snížené sazbě. Nicméně jak jsme s kolegou Liborem Duškem ukázali ve studiích IDEA, bohaté domácnosti utratí za potraviny více v absolutních částkách. Díky snížené sazbě tak více ušetří bohatí, což staví tento argument na hlavu.
Na přerozdělení od bohatých k chudým máme lepší nástroje než daň z přidané hodnoty: daně z příjmu a sociální systém, který může efektivně kompenzovat zrušení snížené sazby DPH. Například zvýšením cílených sociálních dávek a slev na dani je možné dosáhnout toho, že chudé rodiny na tom budou po sjednocení DPH lépe a zároveň stát nebude dotovat košík potravin bohatých.
Jednotná sazba DPH řeší jeden důležitý, ale často opomíjený problém. Různé sazby DPH se promítají do cen zboží a služeb, a ovlivňují tak chování spotřebitelů – což je nákladné a často neopodstatněné. Extrémním příkladem je snížená sazba DPH pro lyžařské vleky, které navíc využívají především ti bohatší.
Stranou zájmu je bohužel i zdanění položek nyní úplně vyjmutých z DPH, jako například finančních služeb. Přitom čím širší skupinu zboží a služeb zdaníme, tím nižší sazbu si můžeme dovolit. Ačkoli snížená sazba pokrývá také některé zboží šetrné k životnímu prostředí a kulturní služby, ve většině případů existují cílené programy, které dosáhnou těchto cílů podobně dobře jako nižší sazba DPH. To, zda je chceme a budeme podporovat, je politické rozhodnutí, způsobů je několik.
Jednotná sazba nabízí také další výhody. Například náklady firem i státu na administraci daně z přidané hodnoty jsou nižší s jednotnou sazbou. Zároveň čím méně je výjimek a sazeb, tím méně se najde příležitostí pro daňové úniky.
Sjednoťme sazby DPH. Vyjasněme si ale důvody, proč tak činíme, spojme tento krok s dalšími reformami a o její sjednocené výši se bavme v rámci komplexní debaty o podobě daní a přerozdělování. Daňové změny zároveň vykompenzujme opatřeními, která povedou k naplňování sociálních, ekonomických, kulturních a environmentálních cílů podle vize vlády a společenského konsenzu.
Petr Janský přednášející na Univerzitě Karlově
PROTI
Na výše uvedenou otázku odpoví každý výrobce potravin jednoznačně: samozřejmě dvě sazby DPH, a ta snížená na potraviny. Jenže co platilo ještě začátkem tohoto roku a bylo považováno za jednu z mála jistot v našem nepříliš stabilním podnikatelském prostředí, vzalo velmi rychle za své. Najednou je zde návrh na sjednocení sazby DPH. Rázem se tak Česká republika ocitne ve skupině zemí s extrémním zdaněním potravin, které je typické pro nové členské státy EU. V řadě zemí má přitom snížená sazba DPH dvě úrovně – klasická snížená na potraviny a dále ještě více snížená nebo i nulová na vybrané základní potraviny.
Co to v praxi znamená pro český trh s potravinami? Zcela určitě masivní odliv spotřebitelů k nákupům v příhraničních oblastech, protože sousední země budou mít podstatně nižší DPH u potravin – Německo sedm procent, Rakousko deset, Polsko osm, respektive pět procent. Zároveň můžeme očekávat růst dovozu levného a často nekvalitního zboží s cílem udržení původní cenové hladiny ve zdejších německých a rakouských obchodních řetězcích. Mimochodem pak už řeči o popelnici Evropy budou pouze a výhradně holou pravdou. Lze předpokládat, že dovoz u některých tradičních potravinářských komodit (mléčné výrobky, maso a masné výrobky, drůbež, vejce) přesáhne padesátiprocentní hranici. V takové situaci lze jen těžko udržet potravinářskou, ale i zemědělskou výrobu na stávající úrovni.
Ostatně zářným příkladem zvýšení DPH u potravin na úroveň 20 procent je Slovensko. Zde se po tomto aktu propadla v některých odvětvích potravinářského sektoru výroba více než o pětinu a dosud se na původní úroveň nevrátila.
Celé české akci „DPH“ hrozí ještě jedno velké nebezpečí. Nikdo neví, zda je rozhodnutí o sazbě 17,5 procenta konečné. V Evropě přece existují daleko vyšší sazby, třeba 25 procent. A to už je lákavé procento pro doplnění státního rozpočtu. Že přitom výrazně klesne spotřeba, je v euforii výpočtů a škrtání ostrou tužkou zanedbatelná komplikace. Kdo by na ni myslel, když teoretické propočty a analýzy (pokud ovšem existují) hovoří úplně jinou řečí…
Miroslav Toman prezident Potravinářské komory ČR
