Případová studie LXXVII. Název firmy: Hudební nástroje U zlatého kohouta Forma podnikání: fyzická osoba Datum vzniku: 1990 Předmět podnikání: nákup a prodej hudebních nástrojů Klíčové osobnosti: Jiří Hron, Pavlína Hronová Cíl společnosti: Udržet si místo na trhu, dobré jméno a zkvalitňovat dosavadní činnost ve stávající prodejně.
Případová studie LXXVII.
Název firmy: Hudební nástroje U zlatého kohouta
Forma podnikání: fyzická osoba
Datum vzniku: 1990
Předmět podnikání: nákup a prodej hudebních nástrojů
Klíčové osobnosti: Jiří Hron, Pavlína Hronová
Cíl společnosti: Udržet si místo na trhu, dobré jméno a zkvalitňovat dosavadní činnost ve stávající prodejně.
Podobně jako řada jeho kolegů muzikantů chtěl po roce 1989 podnikat i violista Jiří Hron. Vybral si oblast, která mu byla nejbližší - hudební nástroje. „Vždy jsem snil o tom být obklopen hudebními nástroji, kupovat je a prodávat,“ říká podnikatel. Jeho prodejna U zlatého Kohouta v centru Prahy byla v roce 1990 vůbec prvním soukromým obchodem s hudebními nástroji v hlavním městě. Dnes přiznává, že začátky podnikání v tomto oboru byly poznamenány velkou nejistotou a obavami, zda se tím dá vůbec uživit. Původně měl Jiří Hron se svou rodinou dvě prodejny. Po smrti svého bratra se rozhodl tu druhou zrušit, protože nechtěl zaměstnávat nikoho cizího. Striktně se drží zásady, že se může spolehnout jen na své nejbližší v rámci rodiny. Ostatně v jeho obchodě, který na první pohled vypadá jako starožitnictví s houslemi, pracuje kromě něj pouze jeho žena Pavlína. Začátkem 90. let byla ulice, ve které má Jiří Hron svou prodejnu, téměř prázdná. Bez současných obchůdků a restaurací. K výběru lukrativního místa v centru Prahy přispěla náhoda, kdy se seznámil s majitelkou domu, která mu vyšla maximálně vstříc. Po nezbytných stavebních úpravách interiéru se mohl pustit do vysněného podnikání.
Problém č. 1: Specializace na smyčcové nástroje se vyplatila
„Začínalo nás tehdy strašně moc. Všichni jsme chtěli podnikat a každý se snažil prodávat všechno. Po určité době celá řada kolegů skončila,“ uvedl Hron. Původně i on prodával všechny možné akustické a elektrické nástroje - klávesové, dechové, strunné, smyčcové či bicí. Teprve postupem času se začal velmi úzce specializovat a dnes se zabývá téměř výhradně smyčcovými nástroji. Nakonec si tedy vybral to, k čemu ve své profesi vždy v minulosti tíhnul, když na konzervatoři vystudoval violu a hru na housle. Široká nabídka hudebních nástrojů byla v Hronově malé prodejně téměř pět let od počátku jeho podnikání. Zhruba v roce 1995 se rozhodl, že bude prodávat především housle a violy. Souvisela s tím i potřeba přizpůsobit se požadavkům trhu. V roce 1993 zaznamenal například velký pokles poptávky po dechových nástrojích. Předtím o ně měli zájem především cizinci, pro které zde byly v té době tyto nástroje velmi levné. Továrny na poptávku reagovaly zvýšenou výrobou a z obchodního hlediska to postupně přestalo být zajímavé. Specializace měla krátkodobě za následek určitý pokles zákazníků. Toto období ale netrvalo příliš dlouho. Postupně přibyli noví klienti.
Problém č. 2: Najít si své zákazníky
Jiří Hron se tedy začal specializovat na nákup a prodej starých smyčcových nástrojů. Postupem času si vytvořil širokou klientelu. Podstatnou část - zhruba 80 % - tvoří zahraniční zákazníci. Před dvanácti lety měli cizinci zájem především o levné české hudební nástroje, zatímco domácí zákazníci toužili především po luxusnějším zboží ze Západu, kterého bylo do té doby v tuzemských obchodech skutečně velký nedostatek. Za tu dobu se dá říci, že se mnoho změnilo a nabídka na našem trhu je srovnatelná s vyspělými státy. Čeští obchodníci, mezi které patří i Hron, si postupně získali v zahraničí velký respekt. Kromě cizinců, kteří tvoří naprostou většinu klientely, jsou mezi Hronovými zákazníky také špičkoví čeští hudebníci. „Vedle prodeje dokonalých nástrojů si tady často můžu poslechnout skutečně fenomenální výkony,“ podotýká.
Problém č. 3: Bez propagace nelze prodávat
Začátky podnikání v oblasti hudebních nástrojů byly podle Hrona v České republice poznamenány nekoncepčností a do jisté míry i velkým chaosem. Zpočátku převládala hlavně chuť „jít do toho“ a láska k hudbě a nástrojům. „Nebyli jsme zkrátka takoví ti úředníci a vrhali jsme se do podnikání s nadšením a s minimem zkušeností“. Také Jiří Hron se učil za pochodu. Přispěly k tomu i návštěvy u zahraničních firem a účast na velkých veletrzích. Jistou chaotičností byla poznamenána i propagace. V úplných začátcích se podnikatel spoléhal na náhodné zájemce z ulice. Téměř nikde neinzeroval. V současné době ale propagaci a reklamu již neponechává náhodě. Daří se mu díky pracně získanému jménu zachovávat a rozšiřovat především zahraniční klientelu. V evropských státech, ale iv Americe, prodává tento majitel malého krámku v Praze kvalitní smyčcové nástroje prostřednictvím místních obchodníků. „Už o mně ve světě vědí,“ tvrdí Hron. Pravidelně inzeruje v britském odborném časopise Strad. Z českých odborných periodik je to například časopis Muzikus a další. Kromě toho si najímá firmu, která zajišťuje distribuci Hronových vizitek v hotelech a dalších místech, kde se pohybují především cizinci.
Problém č. 4: Všichni nemohou prodávat vše
Jak již bylo řečeno, zpočátku se začínalo podnikat s hudebními nástroji nekoncepčně a každý prodával téměř vše. Tím byla poznamenána i konkurence a boj o obsazení trhu. Díky postupné specializaci došlo k určité stabilitě a do té doby místy patrná řevnivost se změnila v plodnou spolupráci. Celá řada obchodů zkrachovala a ti zbylí obchodníci s hudebními nástroji mají k sobě vzájemný respekt. „Zákazníkům často doporučím svého kolegu, který prodává jiné hudební nástroje a naopak on pošle některé zákazníky ke mně,“ hodnotí dnešní situaci prodejce smyčcových nástrojů. Jiří Hron si připadá spíše jako starožitník než jako typický obchodník. V poslední době se totiž zaměřuje především na staré a unikátní housle a violy. Ty ve spolupráci s profesionálními houslaři nechává opravit a unikátní nástroje pak nabízí svým zákazníkům. Ceny se nezřídka pohybují řádově v desetitisících až stotisících korunách. Občas se mezi smyčcovými nástroji objeví i špičková starší kytara, loutna nebo mandolína. To však bývá jen výjimečně. Vedle prodeje starých profesionálně opravených nástrojů nabízí ve svém malém obchodě i nové housle. „Každý nástroj je osobnost,“ zdůrazňuje. U profesionálních houslařů se Hron již delší dobu učí hudební nástroje opravovat, na větší opravy si podle svých slov však netroufá. Drobné opravy provádí přímo ve své prodejně. „Stále se učím a snažím se neustále zdokonalovat,“ uvádí. Obchodu a drobným opravám se věnuje prakticky nepřetržitě. „Téměř celých 24 hodin,“ dodává s jistou nadsázkou podnikatel. Image houslaře a řemeslníka mu pomáhá i v samotném obchodě. „Jakmile mě zákazníci spatří v pracovní zástěře, tak u nich vyvolávám mnohem větší důvěru. Reagují mnohem důvěřivěji, než když mám na sobě třeba bílou košili s kravatou,“ usmívá se Hron. Jeho obchod vypadá uvnitř jako z jiné doby, tak o dvě století zpět.
Problém č. 5: Účetnictví je pro účetní
Pravidelná spolupráce s houslaři odborníky není jedinou věcí, kdy se spoléhá na profesionály. Vedle propagace a občasných analýz trhu v současné době využívá odbornou firmu, která mu pomáhá s ekonomickými záležitostmi týkajícími se podnikání. „Rozhodně bych si netroufnul dělat si sám účetnictví. K tomu mám odborníky. Ekonomickými aspekty prodeje se zabývá i má žena,“ uvádí. Zpětně hodnotí Jiří Hron své podnikání výhradně pozitivně a nevidí téměř nic negativního: „Kromě zdravotních problémů jsem snad ani žádné jiné větší neměl. Pomohl jsem si i finančně. Je to určitě i tím, že nechci příliš dál expandovat, chci si udržet stávající prodejnu a věřím především sám sobě a své rodině.“ Teď by rozhodně neměnil a vnímá svůj obchod jako celoživotní záležitost. „Ideální by bylo, kdybych jej pak mohl někomu předat,“ dodává.
Rady Profitu
Na přeexponovaném trhu není od věci zvážit zúžení prodávaného sortimentu. V některých případech, kdy se jedná o malou firmu, se vyplatí spoléhat především na svou rodinu. Jste-li jako podnikatelé úzce odborně specializováni a navíc touto činností plně vytíženi, je užitečné přenechat například účetnictví profesionálům - šetří to čas i peníze. Neustále se vzdělávat i s využitím zahraniční literatury je v oboru, ve kterém podnikáte, nezbytností.
