Menu Zavřít

Jedna rána, mnoho much. Nové kolo protiíránských sankcí je v rozporu se zájmy USA

16. 12. 2018
Autor: Profimedia.cz

Účinnost ekonomických sankcí je vždy sporná. Funguje podle pravidla, že má větší smysl jimi hrozit, než je skutečně zavést. Letošní americké sankce vůči Teheránu jsou však zvláštním případem: škodí americkým zájmům na několika frontách, aniž by přinášely jediné plus.

Osmadvacátý listopad se zapsal do již tak dramatických dějin iráckého bankovnictví bizarní příhodou. Centrální banka rozeslala všem finančním ústavům od komerčních bank po směnárny oběžník, jímž zakázala „prodávat americké dolary občanům Iráku, kteří projeví úmysl překročit hranici do Íránu“. Je zjevné, že snaha takové nařízení dodržet by byla stejně nesmyslná jako snaha jeho dodržování kontrolovat a vymáhat.

Na dodržování a kontroly však nikdo ani nepomyslel. Bylo zřejmé, že jde o snahu bagdádských úřadů vypořádat se s Američany a jejich sankcemi proti sousednímu Íránu, jichž se Irák stává nezamýšlenou, o to však důležitější spoluobětí.

Účinnost ekonomických sankcí je vždy sporná. Funguje podle pravidla, že má větší smysl jimi hrozit, než je skutečně zavést. Letošní americké sankce vůči Teheránu jsou však zvláštním případem: škodí americkým zájmům na několika frontách, aniž by přinášely jediné plus.


Írán hodlá porušovat sankce, ropu prodává dál. Nechal zmizet tankery

 Rafinérie v Teheránu, ilustrační foto


Jako by člověk tu debatu slyšel: „Nešlo by nějak podržet Chameneího v Íránu i s těmi jeho Republikánskými gardami? Nějak ztrácejí vliv,“ řekne jeden koumes. „Ještě lepší by bylo nějak podtrhnout Bagdád. Nejlíp, kdybychom tam dokázali posílit právě íránský vliv,“ přidá se druhý. „Ba ne,“ namítne třetí, „já myslím, že priorita je pořádně rozjet mezinárodní kšeft s tvrdými drogami.“ Po chvíli ticha se ozve seniorní hlas: „Pánové, zapomínáte na to hlavní - musíme udělat všechno, aby se naši protivníci dokázali pěkně semknout. A třeba bychom mohli i trochu poškodit své spojence v Evropě a zároveň nahrát na smeč Číňanům, nemyslíte?“ A pak to někomu docvakne: Vždyť se to všechno dá vyřešit jednoduše - napaříme Íráncům nové sankce. Je jedno, za co, ono to dopadne.

K takové debatě nikdy nedošlo. Velkoryse předpokládejme, že dokonce ani v administrativě Donalda Trumpa lidé takto nesmýšlejí. Ale výsledek je přesně tentýž, jako by předcházející odstavec fiktivní nebyl.

Legrační příkaz centrální banky o dolarech je jenom zlomkem toho, s čím se musejí Iráčané kvůli sankcím vyrovnávat. Írán zemi zaplavil spoustou levného spotřebního zboží (za poslední rok v hodnotě šesti miliard dolarů, tedy 15 procent veškerého iráckého importu), ale protože klimatizace, zemědělské produkty a automobilové náhradní díly většinou dovážejí menší firmy bez kontaktu s americkým trhem, sankcí se zase tolik neobávají. Proto první kolo těchto sankcí nemělo žádný drastický dopad.

Problém jménem elektřina

V energetice, jíž se zabývá čerstvé kolo sankcí, je to podstatně horší. Třetina irácké elektřiny má původ v Íránu (ať už přímo, nebo dovozem íránského plynu). Letos v dubnu uzavřely americké firmy Baker Hughes a General Electric smlouvy na těžbu plynu z iráckých ropných polí Násiríja a Al-Gharráf; podle analytické firmy Alaco však trh jejich přítomnost pocítí až na začátku příštího roku (a je nepravděpodobné, že by dokázaly íránský import zcela nahradit i po spuštění plného provozu). Do té doby jsou Iráčané nahraní. Dostali sice z Washingtonu výjimku, ale ta vyprší 15. prosince. Jak si mají poradit potom, není jasné.

Co se může dít, naznačily události letos v létě, kdy Bagdád nedokázal Íránu včas za elektřinu zaplatit a Teherán ji přestal dodávat. V Basře došlo na ozbrojené potyčky, jež musela hasit armáda. Pokud viníkem očekávaných budoucích výpadků budou Spojené státy, pro získání tamních „duší a srdcí“, jak pojmenoval složitý americký PR úkol prezident George W. Bush, to nebude zrovna vítaná pomoc.

To je na pováženou. Irácké šíitské voličstvo je zhruba rozděleno mezi tři uskupení, z nichž jedno je váhavě prozápadní, jedno otevřené proíránské a poslední - nejpopulárnější z nich, vedené starým známým radikálním duchovním Muktadou as-Sadrem - nesnáší íránský vliv o nic lépe než vliv americký. Sadr vyhrál v květnu volby, křehoučká velká koalice vznikla až po tříměsíčním handrkování. Americký diktát ohrožující to, čemu se v Iráku s jistou dávkou nadsázky říká prosperita, je pro stabilitu v zemi nejhorší možný počin.

To není všechno. Sankce omezující prodej ropy a plynu íránskou ekonomiku zasáhnou podstatně tvrději než sankce dosavadní, takže lze očekávat to, co vždycky: nárůst ekonomického vlivu tamních Republikánských gard. Ty sice původně založil ajatolláh Chomejní jako ultraloajální ochranku, gardisté se však postupem času naučili spolknout každý kontrakt uvolněný odchodem té či oné mezinárodní firmy. Zhruba od roku 2011 potom přidali novou specializaci - drogy.

Opium a amfetamin

Afghánským pěstitelům opia, jimž jinak komplikuje život americká „válka s drogami“, nabídla prostupná hranice s Íránem cestu k západním trhům. Gardisté po vzoru afghánského Tálibánu tranzit zcela ovládli a za pomoci neoficiálních, ale lokálně vlivných skupin iráckých banditů (obvykle se rekrutujících z bojůvek dříve mocné partaje Nejvyšší rada pro islámskou revoluci v Iráku) skladují většinu cenného zdroje peněz právě na iráckém území. Tak to přesvědčivě popisuje jordánský server albawaba.com.


House of Saúd. Proč může saúdskoarabský režim hrát vysokou hru?

 Korunní princ Saúdské Arábie Mohamed bin Salmán


Odtamtud putují drogy (kromě opia i mimořádně kvalitní amfetamin, jak podle listu Foreign Policy zjistila ve svých laboratořích FBI) do Libanonu, kde se věci ujímá Hizballáh, prodloužená ruka íránské diplomacie ve Středomoří. Podle tamního listu Al-Muktabal funguje spojení mezi Libanonem a Paraguayí, na jejíž hranici s Argentinou a Brazílií je další velké překladiště na cestě do USA.

Jeho provoz se dostal do hledáčku médií až letos, když Američané žádali Asunción o vydání jistého Nádira Muhammada Farháta kvůli praní špinavých peněz. Farhát je jedním ze špičkových finančníků Hizballáhu a zároveň údajně i hlavou jeho drogového byznysu.

Žádný z uvedených negativních jevů - posílení radikálů v Íránu a antiamerikanismu v Iráku, destabilizace Bagdádu, globální obchod s drogami, konflikty s Čínou i Ruskem - nevděčí za svůj vznik americké politice. Sankce Trumpovy administrativy však všechny do jednoho ještě zhoršují a zintenzivňují.


Sankce v praxi

Jak protiíránská ekonomická opatření posilují zločince, islámské radikály a nepřátele Západu obecně

Obchodní vazby

1) Teherán

- za rok 2017 čítal podle tamních zdrojů ilegální obchod Íránu se sousedními zeměmi 12 miliard dolarů
- průmyslový holding Chatám al-Anbía, původně stavební společnost založená jako podnikatelská odnož Revolučních gard, sílí pokaždé, když sankce ze země vyženou zahraniční firmy

2) Irán-Irák

- plyn: přes 30 procent irácké spotřeby elektřiny pokrývá dovoz z Íránu (v půli prosince vyprší Bagdádu výjimka z amerických sankcí)
- voda: Teherán má možnost odklonit zhruba 13 procent irácké spotřeby vody (z Eufratu a Tigridu)
- zhruba 15 procent iráckého importu pochází z Íránu (za 12 měsíců do března 2018 to čítalo cca šest miliard dolarů)

3) Irán-Libanon

- Teherán podporuje teroristickou organizaci se sídlem v Bejrútu zhruba 600 až 700 miliony dolarů ročně; Hizballáh se (mimo jiné) stará o prodej drog

4) Írán-Rusko

- Moskva a Teherán oznámily 27. listopadu, že prohloubí bezpečnostní spolupráci

5) Írán, Ázerbájdžán, Rusko, Turecko

- země oznámily na začátku prosince prohloubení spolupráce v oblasti rozvoje ICT

6) Evropa-Írán

- Evropská unie se snaží (se smíšenými výsledky) obchodovat s Teheránem pomocí „nástroje zvláštního určení“

7) Čína-Írán

- Čína letos od Teheránu kupovala přes 700 tisíc barelů ropy denně; v posledním říjnovém týdnu objem nákupu klesl kvůli sankcím na pozadí čínsko-amerického jednání o vzájemném obchodu, Číňané tak podle Bloombergu chtějí udělat ústupek Washingtonu, který je stojí jen málo, zato má diplomatickou váhu


Drogové cesty

1) Teherán

- v íránských laboratořích vzniká špičkový, profesionálně vyráběný metamfetamin

2) Afghánistán-Írán

- nejsnadnější cesta surového opia vede z největší světové producentské země na západní trhy přes 900 kilometrů dlouhou hranici s Íránem

3) Irán-Irák

- irácká šíitská strana Nejvyšší rada pro islámskou revoluci v Iráku a s ní spřízněné milice organizují transfer drog do Iráku, jenž funguje jako přestupní stanice

4) Irák-Dubaj-Paraguay

- Hizballáh expeduje drogy přes Dubaj do oblasti jihoamerického trojmezí (Paraguay, Argentina, Brazílie), odkud jich většina putuje na americký trh

5) Írán-Ázerbájdžán

- část drog jde do Evropy severní cestou přes Ázerbájdžán


Přečtěte si také:

Tabu padlo: Saúdové pohrozili použitím ropy jako zbraně

Horečka sobotní noci. Vládci Saúdské Arábie mění zavedené pořádky

Trump chce oslabit íránskou ekonomiku, zavede další sankce

MM25_AI

Co s Trumpem? Oko za oko, zub za zub?

 Americký prezident Donald Trump

  • Našli jste v článku chybu?