Českých úspěšných manažerek je stále jako šafránu. Ještě méně jich je takových, které podnikají v soukromém školství. Jaké zkušenosti z podnikání má Petra Mansfeldová, jednatelka vyšší odborné školy Institutu informatiky?
Petra Mansfeldová
Autor: www.iivos.cz
Proč jste se rozhodla vstoupit do podnikatelských vod v oblasti školství?
Původní myšlenka založit vyšší odbornou školu se zrodila u mého otce, majitele společnosti Syntea software group, která je zřizovatelem školy. Vzhledem k tomu, že Syntea hledala potenciální zaměstnance z oblasti IT, vznikla myšlenka založit si vlastní školu a vychovávat si zaměstnance „na míru“. Vzala jsem si tedy projekt na starost. Nechali jsme si schválit vzdělávací program pro vyšší odbornou školu, a od roku 2006 jsme podle něj začali učit.
Kromě ředitelování Institutu informatiky v roce 2006 vedete již několik let právě ekonomické oddělení společnosti Syntea software group a.s. Jak se dají zvládnout obě profese dohromady?
Dají se zvládnout proto, že se jejich vykonávání dnes odehrává na pracovištích, která spolu sídlí v jedné budově. Netvrdím, že je to jednoduché, jen říkám, že je to možné. Mám tak trochu maximalistické sklony.
Jaké cíle si Institut klade? Stálý nedostatek IT odborníků a dovednosti absolventů vysokých škol se příliš nekryjí s potřebami zaměstnavatelů. Do většiny absolventů je potřeba v praxi ještě mnoho nainvestovat. A proto si naše škola vzala za cíl připravit absolventy více pro praxi. Vzděláváme naše studenty jinak než vysoké školy a chceme, aby po opuštění školy byli schopni zařadit se do pracovního procesu prakticky ihned. Můžete zmínit výhody a nevýhody v tomto velmi úzkém sektoru soukromého školství? Domnívám se, že přidanou hodnotou naší školy byla flexibilita a aktuálnost podávaných informací. To se snažíme zabezpečit jednak aktuálním vzdělávacím programem, zahrnujícím co nejnovější poznatky a technologie a především vyučujícími, které hledáme z řad odborníků z praxe, aby studenti byli co nejblíže reálnému světu. Ne vždy se nám to ale daří. Schvalování nových vzdělávacích programů je docela zdlouhavé a dministrativně náročné. Co je pro vás největší výzva v byznysu? Ze svého pohledu je to určitě vybudování kvalitní a prestižní IT školy. Vždy jsem věděla, že je to běh na dlouhou trať a že návratnost vložených prostředků je opravdu dlouhá. Chceme skutečně vzdělávat, a pokud student není dostatečně motivován, rozloučíme se s ním již v prvním ročníku. Rozhodně nechceme tahat peníze z lidí, kteří na to očividně nemají, nebo se domnívají, že na soukromé škole nemusí být až tak zodpovědní. Na co jste nejvíce pyšná? Nejvíce pyšná jsem na naše první absolventy. Když se člověk pouští do tak rozsáhlého a časově náročného projektu jako je škola, musí si počkat minimálně 3 roky, což je naše délka studia, než zjistí, zda úsilí, které do projektu vkládal, se nějak vyplatilo. Úspěšný absolvent je docela dobrým a vlastně jediným měřítkem. Radost nám dělali někteří absolventi už při povinné praxi. Firmy, do kterých byli umístěni, na ně většinou psaly velmi pozitivní posudky. Někteří se dokonce na tato pracoviště vrátili po vykonání závěrečných zkoušek. Pro mne je to známka, že se ubíráme správnou cestou. Stejně tak jsem pyšná na to, jak rychle se nám daří navazovat spolupráci s firmami v oboru. Hned v roce 2006 jsme získali grant společnosti Hewlett-Packard, který umožnil studentům mobilní výuku formou PC tabletů. V dalším roce jsme se stali Lokální akademií Cisco. Aktuálním úspěchem je navázání spolupráce s firmou Oracle. Díky této spolupráci mají studenti možnost získat profesní certifikáty, které ještě více zvyšují jejich hodnotu na trhu práce. I do budoucna bychom v podobných krocích rádi pokračovali, jelikož certifikáty předních IT společností mohou studentům pomoci v získání práce jak u nás, tak i v zahraničí. Myslíte si, že je stále málo úspěšných českých manažerek? Ano, brzdou jejich úspěchu bývá snaha zkombinovat rodinný život s kariérou. Proto, pokud se mluví o dosažených postech úspěšných žen, většinou se jejich věk pohybuje za hranicí čtyřicátého roku. Českým ženám také chybí sebedůvěra a schopnost prosazovat se. Bohužel v našem prostředí stále přetrvávají stereotypy o tom, na jaká místa se hodí spíše ženy, a na jaká muži. Dokud v Čechách nedojde k větší flexibilitě zaměstnavatelů, spočívající například v nabídkách zkrácených úvazků, pružné pracovní době, práci doma či sdílení pracovního místa, nemyslím, že se situace bude rychle zlepšovat. Hodila by se i určitá motivace ze strany státu ve formě nějakých daňových úlev již pro zmiňované zkrácené pracovní úvazky. Tato podpora by mohla být i řešením pro současnou hospodářskou krizi. Pomáhá vám při komunikaci s vašimi podřízenými fakt, že jste žena?
Nikdy jsem si tuto otázku nepoložila, nikdy jsem to tak totiž nevnímala. Pokud jsem někdy o něčem přemýšlela či o něčem pochybovala, bylo to vždy o tom, zda jsem dostatečně vzdělaná či zkušená tu či onu pozici zastávat. Fakt, že jsem žena, nehrál v mých pracovních úvahách nikdy roli. Bylo to zřejmě způsobeno tím, že jsem byla vždy rovnocenně vychovávána a ve všem velmi podporována.
V komunikaci s podřízenými jsem nikdy necítila žádnou výhodu či nevýhodu toho, že jsem žena. S lidmi jsem se vždy snažila hovořit tak, aby bylo dosaženo vytyčeného cíle a měla stále na paměti fakt, že prací trávíme minimálně třetinu pracovního dne a víc jak polovinu našeho života. Představa, že tento čas bude jakkoliv nepříjemný, by mě děsila. Snažím se na pracovišti vytvářet podmínky pro to, aby podřízení muži či ženy, chodili do práce hlavně rádi, jedině tak totiž podávají kvalitní výkon.
Máte dvě děti, jak se vám daří skloubit podnikání s mateřstvím?
Není to vůbec lehké. Velkou oporou mi byl můj bývalý manžel, který se velkou mírou podílel na péči o naše děti a respektoval náročnost mého zaměstnání. V současnosti to vše musím zvládat sama, ale s pomocí rodiny a přátel se mi to poměrně daří. Výhodou je také velká flexibilita mého zaměstnání, která mi umožňuje jak pružnou pracovní dobu, tak práci z domova.
Jaké jsou vaše vize do budoucna?
Vybudovat na území hlavního města Prahy Vzdělávací a inovační centrum, jehož součástí bude vědecko-technologický inkubátor a dosáhnout tak propojení výzkumu a vývoje, školy a praxe. Pevně také doufám, že v nejbližší době zajistíme pro nejlepší absolventy možnost získání vysokoškolského bakalářského titulu.
Díky přirozenému rozvoji spolupráce s domácími i zahraničními firmami dále počítáme se vznikem personální agentury, která bude naše studenty doporučovat jednotlivým firmám podle jejich konkrétních požadavků a potřeb na praxi a současně pomáhat absolventům školy při hledání odpovídajícího uplatnění na trhu práce. Ideální situace nastane, až budou IT firmy platit školné studentům, kteří u nich budou posléze pracovat.
