Indexové certifikáty dávají investorům novou příležitost
Investiční nástroj zvaný indexové certifikáty se na kapitálových trzích začal poprvé používat v roce 1990 a od té doby prožívá velký rozmach. Jeho smysl spočívá v tom, že při koupi jednoho cenného papíru (certifikátu) kupujeme současně něko lik cenných papírů (popřípadě celý akciový index). Jde tedy o princip rozptýlení rizika, podobně jako u fondů.
Například stav německého akciového indexu je na začátku roku 4500 bodů. Koupíme jeden DAX-certifikát za 4500 DEM (jeden bod indexu odpovídá jedné marce). Koncem roku je stav indexu 6000 bodů. Můžeme tedy prodat náš certifikát za 6000 marek. Zisk bude 1500 DEM neboli 33,3 procenta (abstrahujeme od transakčních poplatků). Chce-li investor úspěšně investovat do certifikátů, měl by sledovat šest důležitých ukazatelů.
V prvé řadě jde o splatnost. Každý certifikát má totiž omezenou dobu trvání. Pro krátkodobé investory nemá tento nástroj velký význam. Na konci doby splatnosti bude certifikát splacen a při koupi nového certifikátu se musí zaplatit transakční poplatky.
Někdy ovšem emitent umožní nabytí nového certifikátu bez transakčních poplatků, tedy nabídne takzvanou prodlužovací opci. To umožňují například Commerzbank a Dresdner Bank, u nichž lze při splatnosti certifikátu prodloužit dobu trvání o t ři až pět roků bez poplatků.
Pozornost je třeba věnovat rovněž tomu, zda daný certifikát má určenou horní hranici burzovního indexu (takzvaný cap). Pokud index tuto hranici překročí, certifikát neroste a bude vyplacen ve výši horní hranice. Lepší proto je vybrat si certifikát bez uvedené hranice.
Při investicích do indexových certifikátů se dále setkáme s kursovým rizikem, protože zahraniční cenné papíry obsažené v indexu jsou z cizích měn převáděny na měnu domácí.
Toto riziko můžeme vyloučit, pokud zakoupíme certifikát, který je proti kursovému riziku pojištěn (quato-certifikáty).
Na paměti je třeba mít také to, zda se jedná o certifikát opřený o růstový, nebo o cenový index. U růstového indexu jsou vyplacené dividendy automaticky reinvestovány. U cenového indexu investor dividendy nedostane, protože si j e ponechá emitent, který však investorovi poskytne při koupi papíru slevu. Ta ale nikdy nedosáhne výše potenciální ušlé dividendy.
Existuje rovněž cenový rozdíl (spread) mezi nákupem a prodejem certifikátu. Žádoucí je, aby byl co nejmenší. U papírů na velmi likvidní akciové trhy (DAX) je spread skoro zanedbatelný (0,1 procenta). U méně likvidních a méně stabilních trhů činí pět až sedm procent. Dále je třeba věnovat pozornost, jaké poplatky se strhávají při splatnosti certifikátu. Z hlediska své povahy stojí nejblíže indexovým certifikátům investice do fondů. Ze statistik, které jsou k dispozici, přitom můžeme vyčíst, že z 92 akciových fondů, které investují od roku 1995 do německého akciového indexu, je pouze sedm lepších než index DAX.
Výhody indexových certifikátů oproti fondům podle mého názoru spočívají:
1. V poplatcích. Při koupi a prodeji. U fondů činí poplatek při koupi až sedm procent. Rovněž hodně manažerů fondů si účtuje správní poplatky, ale na výnosech se to málokdy odrazí.
2. V transparentnosti. U fondů jsou portfolia málo transparentní, zvláště pokud je manažeři často obměňují. To vše stojí poplatky, které snižují ziskovost. U indexových certifikátů je v každé chvíli jasné, které tituly a v jakém procentním zastoupení jsou v portfoliu obsaženy.
3. V likviditě. Emitent indexového certifikátu se během doby trvání stará o likviditu.
4. V zisku. V posledních letech pouze velmi malý počet akciových fondů měl lepší zisk než akciový index. Na některé emise certifikátů se dokonce zavádějí opce.
Lze očekávat, že emitenti indexových certifikátů budou vytvářet stále složitější konstrukce tohoto produktu. Protože měna euro se stane velmi stabilní, poroste také zájem o nový evropský akciový index - EURO STOXX. Již dnes existuje více než 40 emi sí certifikátů na tento index. A určitě další přibudou.
Na závěr bych se chtěl zmínit, že banky indexové certifikáty nerady nabízejí. Důvod je jediný. Jejich provize při koupi a prodeji certifikátů jsou ve srovnání s fondy velmi malé. Každá banka se nejprve snaží prodat svůj domácí produkt (většino u vlastní fond). Investor by proto měl před koupí fondů nebo jiných cenných papírů vzít existenci indexových certifikátů na vědomí.
