Podkrkonošské město Lomnice nad Popelkou je známé výrobou textilních strojů a tkalcovských potřeb. První továrna na ocelové nitěnky, člunky, paprsky a brda tu přitom vznikla již roku 1873 a jejím zakladatelem byl místní podnikatel Ignác Hornych.
Podkrkonošské město Lomnice nad Popelkou je známé výrobou textilních strojů a tkalcovských potřeb. První továrna na ocelové nitěnky, člunky, paprsky a brda tu přitom vznikla již roku 1873 a jejím zakladatelem byl místní podnikatel Ignác Hornych.
Textilní výroba má v českých zemích dlouholetou tradici, což dokládají archeologické nálezy již z druhého tisíciletí před naším letopočtem. O žádnou masovou produkci se ale tenkrát ještě nejednalo. Klasické ruční zpracování přízí později výrazně zjednodušil vynález tkalcovského stavu, skutečným impulzem k zahájení průmyslové výroby se ale stal teprve objev rychloběžného člunku z roku 1733.
Vedle tkalců se zanedlouho objevili i výrobci tkalcovských stavů a příslušenství pro tkaní. V podkrkonošské Lomnici nad Popelkou byli svého času hned dva - Horák a Hornych. Ačkoliv oba vyráběli téměř totéž, příliš si nekonkurovali. Josef Horák se specializoval na výrobu stavů pro tkaní velkých vzorů (tzv. žakárů), zatímco Ignác Hornych vsadil pouze na součástky, mezi kterými převládaly ocelové nitěnky, člunky, paprsky a brda (tyče na uchycení nití).
PAPRSKÁŘSKÁ DÍLNA
Rod Hornychů pocházel původně z polské Lodže. S výrobou rákosových paprsků pro ruční tkalcovské stavy tam začal již na počátku 19. století Jiří Hornych. Řemeslo chtěl postupně předat synovi, ten ale předčasně zemřel a veškeré plány na rozvoj firmy byly ohroženy. Stárnoucí podnikatel se však nevzdal a rozhodl se začít znovu. Odešel do Horní Branné u Jilemnice a kolem roku 1828 se usadil ve východočeské Lomnici nad Popelkou, kde si otevřel novou paprskářskou dílnu.
V podnikání mu později pomáhal i vnuk Ignác, který se brzy vypracoval na velmi zdatného výrobce tkalcovských potřeb. Jiřímu Hornychovi se tak přeci jen splnil sen o prosperující firmě, jen místo se synem ji vedl s vnukem. Ignác Hornych výrobu postupně převzal a dále ji rozvíjel i po dědově smrti. Ocelovou třtinu na výrobu paprsků původně odebíral z nedaleké Žitavy, roku 1855 si ji ale začal sám lisovat, čímž se stal zcela nezávislým na subdodavatelích.
| Součásná podoba podniku Elitex.|
PRVNÍ PARNÍ VÝROBCE
Roku 1862 měl již tolik peněz, že si mohl koupit dům na lomnickém náměstí, kam ještě tentýž rok výrobu přenesl. Od roku 1867 mu v podniku začal vypomáhat mladší syn Ignác a později i starší syn Václav.
Opravdový převrat ve výrobě ale nastal teprve roku 1873, kdy firma zakoupila dva anglické stroje na lisování ocelové třtiny a jeden stroj na vázání brd. K jejich pohonu začala sloužit lokomobila o výkonu tři kilowatty, čímž se podnik stal prvním parním výrobcem ocelových paprsků v Rakousku Uhersku.
Produkce rychle stoupala a prostory dílny přestávaly brzy stačit. Ignác Hornych proto roku 1881 zakoupil od knížete Rohana bývalou lomnickou vinopalnu v panském dvoře, na jejímž místě vybudoval zcela novou továrnu. Firma dostala název „Ig. Hornych a synové“ a brzy se stala největším výrobcem paprsků a brd v habsburské monarchii. Do jejího vybavení patřil i parní stroj o výkonu 12 kW, ke kterému roku 1886 přibyl ještě jeden s výkonem 26 kW.
CÍVKÁRNA NAVRCH Sortiment se brzy rozšířil o další druhy tkalcovských potřeb. Vedle ocelových paprsků začala firma vyrábět i paprsky mosazné, smolené nebo cínované a ke tkalcovským brdům přibyly ještě nitěnky, člunky, hřebeny pro snovací stroje a různé druhy prohozních ramen. Zboží mělo velmi vysokou kvalitu a získalo i mnohá ocenění na průmyslových výstavách. Roku 1897 sice rozvoj firmy na čas zbrzdil ničivý požár, do dvou let byly ale veškeré škody odstraněny a místo původního vybavení byly navíc instalovány nové výkonnější stroje. Podnik se znovu dostal na výsluní a roku 1909 pro něj pracovalo již 230 zaměstnanců a 60 domácích dělnic. Hornychovi synové Václav a Ignác ml. postupně vedení továrny převzali a pokračovali v otcově díle. Ignác navíc roku 1911 založil ještě továrnu na papírové cívky pro tkalcovny a dutinky pro přádelny. Oficiální název tohoto podniku zněl „Hornych a spol.“, vzhledem k výrobní náplni mu ale nikdo neřekl jinak než „cívkárna“. LISTOVKY A ŽAKÁRY V držení Hornychů zůstaly obě továrny až do konce druhé světové války. Poté do nich byla dosazena národní správa a společně s firmou Horák přešly pod nově vzniklé Továrny obráběcích strojů. Výroba textilních paprsků, nitěnek a lamel byla postupně omezována a v 70. letech byla převedena do liberecké firmy Naveta. V Lomnici nad Popelkou se od té doby specializovali již pouze na produkci listových a žakárových strojů (původní sortiment firmy Horák). Nejdříve byla největším odběratelem NDR, později se přidaly i další země východního bloku. Koncem osmdesátých let se národní podnik Závody tkalcovských stavů Lomnice nad Popelkou změnil na státní podnik Elitex, který byl roku 1994 privatizován. Současná společnost TM Elitex pokračuje ve výrobě textilních strojů a nově se věnuje i strojům obráběcím. K téměř stoosmdesátileté tradici se hrdě hlásí, Ignác Hornych by v ní ale svůj původní sortiment již hledal zcela marně. IGNÁC HORNYCH (1827-1916) Zakladatel a majitel lomnické továrny na výrobu tkalcovských potřeb se narodil 31. července 1827 v Horní Branné na Semilsku. Jeho děd byl majitelem dílny na rákosové paprsky v Lomnici nad Popelkou, mladý Ignác měl proto budoucnost jasnou. V dědově podniku nejdříve pomáhal, později pracoval a nakonec ho sám řídil. Roku 1862 přestěhoval dílnu do nového domu na náměstí a zanedlouho přešel na tovární výrobu. Roku 1881 vybudoval v místě bývalé vinopalny továrnu, která se stala největším výrobcem paprsků a brd v habsburské monarchii. Vedle podnikání se aktivně účastnil i veřejného a spolkového života ve městě. Byl spoluzakladatelem Občanské besedy a výrazně se zasloužil také o městskou knihovnu. Zemřel 3. června 1916. VÁCLAV HORNYCH (1848-1926)
Syn lomnického výrobce paprsků a brd Václav Hornych se narodil 30. prosince 1848 v Lomnici nad Popelkou. Od mládí pracoval v otcově paprskářské dílně a po založení nové továrny v roce 1881 se stal spolumajitelem firmy „Ig. Hornych a synové“. Spolu s otcem a bratrem se následně podílel na vybudováni největšího podniku na výrobu tkalcovských potřeb v rakousko-uherské monarchii. Od roku 1910 se aktivně angažoval v místní samosprávě. Byl zakladatelem a předsedou okresní péče o mládež, předsedou místního sdružení textilních průmyslníků a působil také ve školním výboru státní odborné školy tkalcovské. V letech 1910 až 1921 byl i okresním starostou a poskytl pozemky k vybudování městského divadla. Zemřel 6. března 1926.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, město Lomnice nad Popelkou, TM Elitex
