Ve hře je ještě ruský protikandidát
Ohlášený odchod Josefa Tošovského z pozice guvernéra České národní banky je velmi pravděpodobný, zatím však nikoli stoprocentní. O jeho nástupu do Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) se však bude rozhodovat patrně velmi brzy. Některé zdroje uvádějí, že nový šéf EBRD Jean Lemierre by měl navrhnout radě guvernérů svého kandidáta na místo viceprezidenta pro personální a administrativní otázky co nejdříve, protože post je neobsazen již od dubna, kdy z něj odešel bývalý maďarský premiér Miklós Németh. Tvrdí také, že v užším výběru zůstal ještě neznámý ruský kandidát. Ten by mohl získat politickou podporu i vzhledem k tomu, že Lemierre oznámil, že se banka chce více orientovat na pomoc zemím bývalého Sovětského svazu. V případě odmítnutí by Tošovský chtěl – jak tvrdí zdroje z ČNB – setrvat v centrální bance i přes velký tlak, který je na jeho osobu vyvíjen v souvislosti s projednáváním novely zákona o České národní bance a s řešením situace, v níž se ocitla Investiční a Poštovní banka. Stejné zdroje potvrzují, že dlouho před zveřejněním informace o odchodu byl o guvernérově záměru informován prezident Havel i ministr financí Mertlík, který to ovšem poněkud nešikovně popřel, a vyvolal tak dohady o serióznosti guvernérova postupu. O Tošovském jednal v minulém týdnu v sídle EBRD v Londýně i předseda ODS a Poslanecké sněmovny Václav Klaus, který by patrně s velkou radostí přijal zprávu o odchodu guvernéra do Londýna. ODS se totiž stále velmi obává možnosti, že by se Josef Tošovský chtěl vrátit do politického života, případně by dokonce mohl kandidovat proti Klausovi na post prezidenta po odchodu Václava Havla z funkce. Mezi politiky ODS se však objevil i názor, že cílem Tošovského odchodu je získat odstup od dění v České republice, aby se mohl vrátit s čistýma rukama a zvýšenou prestiží. Pokud by zůstal ve svém křesle v Praze, musel by se potýkat s velmi složitou sanací IPB a byla by možnost dále zpochybňovat jeho profesionalitu i morální kredit. Těmto dohadům nahrává i skutečnost, že odchod Miklóse Németha z Londýna je spojován s pokusem maďarských socialistů vrátit se v nejbližších volbách zpět k moci. Obavy v ODS vyvolává i skutečnost, že v případě odchodu Tošovského bude prezident jmenovat nového guvernéra bez konzultací s politickými stranami. Novela ústavy, která by prezidenta k podobným rozhovorům donutila, totiž stále leží u ledu v Senátu. Lze očekávat, že prezident při jmenování dá na Tošovského doporučení. V tom případě by se stal novým šéfem centrální banky někdo ze současné bankovní rady. Jako horkého kandidáta vidí i pozorovatelé viceguvernéra Zdeňka Tůmu. V jeho osobě by Václav Havel našel i pro sebe tak lákavé dráždidlo pro obě strany opoziční smlouvy. Tůma je totiž kromě jiného signatářem Dřevíčské výzvy, která Klausovi i Zemanovi leží v žaludku. Prezident by patrně také hned využil svých pravomocí a doplnil bankovní radu o druhého viceguvernéra.
IPB
Rozhodnutí se blíží
Přestože guvernér Tošovský dával najevo spíše nespokojenost s únikem informace o svém plánovaném odchodu, lze směle spekulovat i o tom, že si tak vytváří lepší vyjednávací pozici pro řešení situace v Investiční a Poštovní bance. Tam se drama blíží k rozuzlení. Konečný audit hospodaření za rok 1999 by měl být samotné bance i bankovnímu dohledu k dispozici již v tomto týdnu. Je zřejmé, že banka bude potřebovat doplnit rezervy ve výši, která přesahuje možnosti akcionářů, a bude požadovat masivní pomoc státu. Ten je však ochoten poskytnout pomoc pouze v případě, že získá nad bankou kontrolu a dosavadní hlavní akcionář Nomura z banky zcela odejde. Vzhledem k vážnosti situace by patrně bylo optimální, aby již na valné hromadě 28. června stát vystupoval jako majoritní vlastník. Proto by se patrně vláda měla postupem v kauze IPB rovněž zabývat ještě v tomto týdnu.
Tandem Mertlík a Tošovský požaduje, aby Nomura shromáždila více než padesátiprocentní balík akcií a prodala ho státu za symbolickou cenu. Představitel Nomury Randall Dillard však nějaké odstupné požaduje, i když už slevil z původních představ, že dostane to, co jako investor do IPB vložil, tedy částku přesahující sedm miliard korun. V případě, že by domluva s Nomurou nebyla možná, přijde na řadu nucená správa, o níž však zejména centrální banka nestojí, protože by pak musela nést veškeré náklady spojené se záchranou banky a vystavila by se množství soudních sporů s akcionáři. Lze proto usuzovat, že se nějaká forma úlitby pro Nomuru najde.
Balík akcií by s největší pravděpodobností převzala Konsolidační banka. Samotné řízení IPB však bude vyžadovat zformování zkušeného řídícího týmu, neboť nikdo z investorů ucházejících se o vstup do banky by se vzhledem k možnému střetu zájmu neměl na státní akci podílet. O opětovnou privatizaci se budou ve velmi krátké době ucházet patrně dva zájemci. Italská Unicredito, podporovaná Allianz, a ČSOB se svým belgickým vlastníkem KBC. Poslední zprávy naznačují, že zřetelně větší šance má ČSOB. Podpora mocné německé pojišťovny Allianz italskému ústavu je totiž zatím jen symbolická. Má zájem jen o IPB Pojišťovnu a do samotné banky je ochotna investovat jen tolik, kolik ušetří na akciích pojišťovny. Na jednoznačnější předpověď je však ještě velmi brzy. Na konci minulého týdne jednali představitelé Nomury v centrále Allianz v Mnichově a proti ČSOB bude působit tlak zejména ODS, která se obává, že spolu s IPB by se pod kontrolu Belgičanů dostaly i televizní stanice Prima a Nova.
(pp)
