Když jsem v roce 2005 opouštěl – po úspěšném prodeji své firmy mezinárodní skupině Ogilvy – reklamní branži, těšil jsem se na to, jak si užiji života, zvolním a budu se více věnovat své početné rodině. Následně však přišel Petr Kellner s prosbou, zda bych mu „nepomohl s lidmi“. Vzhledem k tomu, že se z naší předchozí mnohaleté spolupráce na poli marketingové komunikace vyvinul především vztah osobní, nemohl jsem odolat.
Přebral jsem tedy v PPF zodpovědnost za oblast lidských zdrojů a komunikace. Postupně z původně ryze české firmy vyrostla multikulturní společnost, kde se jednacím jazykem stala angličtina a skupina PPF vykročila z Česka do světa. Tým oddělení lidských zdrojů výrazně přispěl k postavení vynikající mezinárodní sestavy profesionálů, tým komunikace dokázal obstát ve velmi těžkých chvílích korporátních konfliktů v Rusku. Podařilo se nám během té doby posílit a ještě více obohatit již existující tým excelentních odborníků. Po třech letech jsem si však uvědomil, že to, co dělám, neodpovídá zcela mému naturelu. Jsem člověk kreativní, který potřebuje tvořit a budovat – někdy i bláznivé věci. Vybral jsem tedy své následovníky a po dohodě s akcionáři skupiny jsem jim na konci roku 2009 postupně předal své kompetence.
Rád jsem se následně věnoval rozjezdu projektu Naše adresa, neboť tvořit něco, co ještě nikdo nezkusil, a překonávat nové výzvy mne vždy bavilo. Přestože se nám některé výkonnostní parametry tohoto projektu nepodařilo naplnit v plánované míře, měl dle mého názoru šanci stát se významným počinem na mediální mapě ČR i světa. Respektoval jsem však plně rozhodnutí vedení skupiny o jeho ukončení a jako profesionál jsem jej naplnil. Nebylo to ale lehké a nikomu nepřeji stát před 200 novináři a oznamovat jim, že projekt končí. Pro ně to jistě bylo ještě těžší, a osobně jsem se proto snažil o co nejméně bolestivé důsledky tohoto kroku. V poslední době jsem však zaznamenal, že některá česká média, která mají patent na zkratky brutálně zjednodušující realitu, píší, že jsem „položil PPF Media“. Pravdou ale je, že finanční náklady na rozjezd projektu až do doby jeho uzavření odpovídaly projektovaným očekáváním.
S Petrem Kellnerem jsem se dohodl na profesním odpoutání. Rovina našich osobních vztahů se tím však nijak nemění. Hodlám se teď věnovat svým vlastním podnikatelským aktivitám, které jsem posledních pět let zanedbával. O mnoho víc však dlužím své rodině a těším se na to, jak budu dědečkem. PPF budu dál pomáhat s uměleckými a charitativními projekty. Jednou PPF, navždy PPF. Na tom totiž nikdo a nic nemůže změnit. A hlavně není proč.
Evžen Hart
