Walter Ligget v únoru 1930 před výborem americké Sněmovny reprezentantů prohlásil, že může předložit množství důkazů o tom, že tvrdého alkoholu se vypije mnohem více a v daleko nemorálnějším prostředí než před prohibicí. Počet barů, kde se v americkém hlavním městě Washingtonu podával alkohol, se oproti časům, kdy byly alkoholické nápoje volně v prodeji, zdvojnásobil. Ve státě Massachusetts dokonce zečtyřnásobil. Podle americké policejní statistky se počet zadržených za opilství během prvních deseti let prohibice od roku 1919 do roku 1929 ztrojnásobil. Neopakujeme tytéž chyby? Nenastal čas legalizovat drogy?
Urychleně jednat! Ale jak?
V dubnu letošního roku vstoupila v platnost již sedmnáctá novela zákona č.167/1998, která podstatně rozšířila seznam chemických sloučenin pokládaných za návykové látky. Policie vzápětí zasáhla proti řetězci Amsterdam shopů, v nichž se prodávají nové drogy označené za suvenýry. Protože šlo o látky dosud zákonem nezakázané, nebylo možné zakročit dříve. Nicméně některé z těchto prodejen ve své činnosti stále pokračují, stejně jako obchody internetové, jichž je v Evropě okolo dvou set.
Z televizních zpráv můžeme mít dojem, že se policii daří zamezit šíření nových návykových látek. Avšak sloučenin, jež pro jejich účinky na náš organismus můžeme označit jako drogy, je nejspíše nesrovnatelně víc, než zákony zakazují. Počet všech možných chemických sloučenin přesahuje množství atomů ve známém vesmíru. I když jen nepatrná část z nich bude návykovou drogou, zbývá úctyhodné množství právně nepodchycených látek.
Zpráva Mezinárodní rady pro kontrolu narkotik z letošního roku tvrdí, že nástup nových drog je velmi vážným problémem. V některých oblastech světa už se dokonce vymyká kontrole. Předseda rady Hamid Ghodse vyzývá vlády k urychlenému přijetí účinných opatření, nicméně jak by měla vypadat, úplně zřejmé není. Obecnou definici drogy je téměř nemožné vytvořit, proto zákonodárci stále definují zakázané návykové látky jejich výčtem.
Již staří Sumerové...
Drogy působí stejným způsobem jako řada léčiv. Kromě alkoholu je nejstarší drogou opium, získávané z nezralých makovic. Znali ho pravděpodobně již Sumerové před čtyřmi tisíci lety a jeho účinky přesně popsal řecký filozof Theofrastos asi 300 let před naším letopočtem. Jeho podstatnou složkou je morfin, bez něhož se moderní medicína stále neobejde.
Zákonem používaný termín návykové látky může být zavádějící. Podstatná je nejen návykovost, která je velmi vysoká i u tabáku, ale i míra poškozování organismu. Vnímání účinku drogy může být navíc velmi subjektivní. Při nezávislých testech potvrzených psychiatrickými vyšetřeními se prvotní účinky delta-9-tetrahydrokanabinolu (hlavní účinná látka marihuany) ukazují jako nepříliš libé. Na příjemné je přemění až společný prožitek spojený s očekáváním.
Samostatnou kapitolu představují alkohol a tabák, jejichž negativní dopady na společnost jsou horší než u některých měkkých drog, například právě marihuany. Riziko vzniku závislosti u jejích konzumentů je nižší než při kouření cigaret s nikotinem a přibližně stejné jako u alkoholu. Jde však o drogy společensky akceptované, s nimiž jsme se naučili žít. A navíc má z jejich prodeje tučné příjmy stát. Obecná definice by nutně musela zahrnout i je.
Závod bez vítěze
Dokud mohl chemik pracovat ve zkumavce s jedinou sloučeninou, vývoj a testování nových látek nepokračovalo příliš rychle. Trvalo mnoho let, než v laboratoři nositele Nobelovy ceny profesora Paula Ehrlicha počátkem minulého století připravili a prověřili 606 organických látek s obsahem arzenu a jako poslední z nich nalezli salvarsan, nejúčinnější lék proti syfilidě do nástupu antibiotik. Nové laboratorní techniky a nasazení počítačů umožňují najednou pracovat se stovkami sloučenin a získat výsledky během několika dní.
Moderní postupy chemické syntézy nekladou takové nároky na kvalifikaci jako tradiční metody. Informace o technologiích i zkušenosti s výrobou drog lze snadno sdílet prostřednictvím internetu, který velmi dobře poslouží i jako prodejní kanál.
Do produkce drog by navíc v budoucnu mohla výrazně zasáhnout genetika. Dnešní věda již umí vpravit různé cizí geny do odlišných rostlin, bakterií či zvířat, tedy potenciálně i geny zodpovědné za vznik drog. Mohli bychom mít brambory s geny konopí, které by obsahovaly účinné složky marihuany. Anebo kozí mléko s obsahem kokainu nadojené geneticky modifikovaným zvířetem s geny z jihoamerického kokainovníku.
V současné době nic takového neexistuje a realizace těchto projektů vyžaduje v první řadě důkladný výzkum. Ale genetika postupuje velmi rychle kupředu. Co se před deseti lety zdálo nemožné, je dnes běžnou a leckdy i překonanou praxí. Úmysl získat drogy by se pěstitelům takových zvířat či rostlin prokazoval velmi těžko. Bylo by nejspíš obtížné vyvrátit obhajobu ve stylu: „Jakže, vy tvrdíte, že moje ředkvičky obsahují návykové látky? Jak je to možné, jsem zděšen jako vy, pane policejní rado!“ Geneticky modifikované organismy se zpravidla vzhledem vůbec neliší od těch normálních.
Není nejmenších pochyb o tom, že drogy poškozují lidský organismus. Stejně jako alkohol, tabák, přejídání, nezdravá výživa nebo třeba gamblerství. Přesto nikoho nenapadne je kriminalizovat, snažíme se o prevenci a léčíme následky. Vypadá to, jako by se boj proti drogám stal cílem sám o sobě. Přitom nizozemské zkušenosti s regulovaným prodejem měkkých drog nejsou negativní.
Nebylo by lepší těmto problémům raději než represí čelit postupným zaváděním regulovaného, avšak legálního prodeje vybraných drog? Stoupenci tvrdého přístupu argumentují negativními dopady na celou společnost, které způsobuje rostoucí kriminalita spojená s drogami. Ale boj proti nim, který policie vede desítky let, nikam nedospěl ani s vynaložením miliardových prostředků. V některých oblastech světa drogové kartely fakticky kontrolují rozsáhlá území.
Legalizace drog by jistě nebyla snadnou záležitostí, protože proti ní stojí mocné zájmové skupiny. Drogové kartely by o své tučné příjmy musely soutěžit zcela jiným způsobem s velkou legální konkurencí. S nevolí by to nesli všichni ti, kterým represivní přístup k drogové problematice skýtá obživu. Policejní národní protidrogová centrála, útvar čítající na 170 lidi, je úřad jako každý jiný a svému zrušení by se zuby nehty bránil. A na zachování současného stavu mají zájem rovněž producenti legálních drog – alkoholu a tabáku.
Legalizace zatím nepřipadá v úvahu. Odstartoval pouze nový závod mezi zákonodárci, kteří budou neustále rozšiřovat seznamy zakázaných návykových látek, a chemiky připravujícími stále nové a nové drogy. V Evropě se jich ročně objeví třicet až čtyřicet.
Závislost jako závislost
Káva, čaj i limonády kolového typu obsahují kofein, který na centrální nervovou soustavu působí obdobně jako jiné drogy. Kofeinismus patří mezi nejrozšířenější závislosti. V některých orientálních zemích je pití čaje nebo kávy tak rozšířené, že bychom z našeho pohledu mohli za toxikomany pokládat většinu populace. Návštěvníci Orientu mohou leckdy z vlastní zkušenosti potvrdit, že velmi silný čaj, připravený vařením, a nikoli spařováním lístků, jim při rychlé konzumaci způsobil bušení srdce, bolest hlavy či závratě. Místní ho pomalu a opatrně usrkávají z malé skleničky. I v Etiopii, pravlasti kávy, dostávají děti k pití až třetí výluh.
Případy akutních intoxikací kofeinem jsou velmi vzácné, avšak existují. Je zaznamenán případ amerického generála z války Severu proti Jihu, který noc před důležitou bitvou požil pouze mnoho šálků silné kávy. Během bitvy se choval, jako by byl v deliriu, křičel, mával kloboukem, neopatrně se vystavoval nepřátelské palbě a vydával zmatené rozkazy.
Další případ je trochu novějšího data. Dříve některá protialkoholní oddělení využívala jako zdroj tekutin při léčení závislosti na pivu kofolu. Jeden z léčených převrátil svůj alkoholismus na závislost na kofeinu, když vypil na dvacet kofol denně.
