HELENA PÍSKOVSKÁ, PREZIDENTKA SVAZU OBCHODU A CESTOVNÍHO RUCHU: Menší čeští obchodníci si občas stěžují, že je drtí velké řetězce. Podle prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu Heleny Pískovské však rozhodně situace není černobílá. „Výraznou šancí k přežití je zapojit se do již existující sítě obchodů nebo vytvořit novou,“ říká.
HELENA PÍSKOVSKÁ, PREZIDENTKA SVAZU OBCHODU A CESTOVNÍHO RUCHU:
Menší čeští obchodníci si občas stěžují, že je drtí velké řetězce.
Podle prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu Heleny Pískovské však rozhodně situace není černobílá. „Výraznou šancí k přežití je zapojit se do již existující sítě obchodů nebo vytvořit novou,“ říká.
Svaz obchodu a cestovního ruchu nedávno dokončil novou strategii činnosti. Můžete ji trochu přiblížit?
Jejím základním úkolem je zaměřit naši činnost na svazové aktivity v regionech. Je to logická reakce na stále vzrůstající regionální význam obchodu a cestovního ruchu (včetně směrování evropského zájmu). Naší výhodou je, že oba odborné rezorty, tedy průmyslu a obchodu i ministerstvo pro místní rozvoj, rovněž převádějí řadu aktivit do krajů.
Co to znamená v praxi? Už od vzniku krajů máme vybudovánu určitou síť svých zástupců v jednotlivých krajích. Většinou to jsou skupiny obchodníků a podnikatelů v daném regionu. Každá skupina má jednoho lídra pro obchod, jednoho pro cestovní ruch. V různých krajích to funguje různě, vyplývá to z osobnosti lídra a z toho, jak je v daném kraji velká členská základna. Nyní jsme dospěli k závěru, že musíme posílit naši strukturu o další stupeň. Chceme mít v regionech nejen své zástupce a jejich prostřednictvím šířit informace ze svazu a na druhou stranu od nich získávat zpětnou vazbu. Rádi bychom v regionech vybudovali naše pobočky, které by se zabývaly například i poradenskou činností. Řekli jsme si, že tyto pobočky by nemusely být v každém kraji, ale hodláme jít cestou územních celků NUTS II. Do konce letošního roku chceme vyzkoušet určitý pilotní projekt a na něm zjistíme, zda jsou naše očekávání správná. Co budou moci krajské pobočky nabídnout zejména malým a středním podnikatelům? Určitě hodně. Především v oblasti poradenství, podnikatelských a odborných informací. Svaz obchodu a cestovního ruchu je rovněž zapojen do projektu Informační místa pro podnikatele. Zabezpečujeme 48 živností, takže jsme si vytvořili širokou databázi podnikatelů. Ti - i když třeba nejsou našimi členy - se nás ptají a chtějí poradit. To je i součástí našeho projektu v regionech, protože můžeme aplikovat odpovědi pro podnikatele i na různých seminářích a dalších vzdělávacích akcích. Jsme také v úzkém kontaktu s krajskými úřady, zejména s odbory územního rozvoje. Jak se obecně díváte na státní podporu malého a středního podnikání v Česku? Vždycky budeme říkat, že je nedostatečná. Dneska je podle mě asi největším břemenem daňová a administrativní zátěž. Podnikatelé říkají, ať nás hlavně nechají být, my budeme dělat všechno, co máme, ať nám to stát příliš nekomplikuje. Pozitivní je, že ministr Martin Říman zastává názor, že podpora státu nemá být hlavně a jenom v penězích, ale zejména právě v usnadnění podnikání. S tím souhlasím a souhlasila by i drtivá většina podnikatelů. ZÁJMY ŘETĚZCŮ NEHÁJÍME
Mezi malými českými obchodníky lze občas zaslechnout stesky na to, že Svaz obchodu hájí hlavně zájmy supermarketů a hypermarketů, a nikoliv jejich. Jaký je váš názor? To je taková obehraná písnička, která nikdy nebyla pravda. Podle mě na půdě svazu ani neexistuje nelítostný boj malých s velkými, i když partikulární existenční zájmy jsou samozřejmě mnohdy rozdílné. Rozumní drobní obchodníci a podnikatelé v cestovním ruchu se snaží o integraci -mnozí se prostě spojili. Ti, co si stěžují, nepochopili, že koncentrace a synergie práce v obchodním podnikání a cestovním ruchu je prostě nutná. Jsem docela pyšná na to, že v naší platformě týkající se obchodu sedí také řada skupin sdružujících samostatné obchodníky za jedním stolem a řeší s dalšími, tedy i velkými obchodními řetězci, stejné nebo minimálně hodně podobné problémy. Žádnou diskriminaci malých tady rozhodně necítím. Většina věcí trápí malé i velké. Příkladem může být nápad s plánovaným uzákoněním záloh na vratné PET lahve. Proti tomu stojí všichni obchodníci. Znamená to, že šancí pro malé obchodníky je sdružovat se do řetězců? Jednoznačně, je to velmi významná okolnost. Jsou dvě možnosti - buď se sdružit do již existujících franšízových, družstevních či dobrovolných sítí, nebo případně vytvořit novou síť. Ta může být založena na společném nákupu, společném postupu a marketingu a společné vnější podobě. Vždycky tady samozřejmě budou ti nejmenší obchodníci, kteří většinou nabízejí něco výjimečného či jinak atraktivního, ať už to je zboží, nebo služby. Existuje i jiný příklad - řada menších podnikatelů třeba nakupuje v Makru, které se nyní snaží pro ně vytvořit určitý model. Jsou tak prostřednictvím Makra v jakési dobrovolné síti, nakupují v jednom velkoobchodě. Proroctví, že tady nezůstane jediný český obchodník, se ukázala jako lichá. V současné době představují malí podnikatelé stále téměř polovinu všech podnikatelských subjektů v oblasti maloobchodu. Hovořila jste o koncentraci trhu. Ta se začíná projevovat i tím, že některé sítě od nás odcházejí a jejich provozovny kupují sítě jiné. Bude tento trend pokračovat? Jistě ano, naše analýzy to předpokládají. V následujících letech můžeme určitě očekávat další změny. Silní hráči pravděpodobně své postavení na trhu ještě posílí. Dalším trendem je, že silní hráči na trhu míří do menších měst s formátem menších prodejen. I to jste předpokládali?
Pro expanzi příliš prostoru nezbývá. Je pravda, že tento trend nebyl dříve na pořadu dne, stejně jako oživení obchodu v městských centrech. Na druhou stranu ale podobný postup rozhodně nepřekvapí třeba u společnosti Tesco. Tato firma totiž ve Velké Británii začínala právě s menšími prodejnami, teprve před deseti lety otevřela v Anglii první hypermarket.
NEJDE VŽDY JEN O CENU Co byste poradila českým výrobcům, kteří si stěžují, že hypermarkety odebírají zboží místo od českých dodavatelů ze zahraničí?
Když začali zhruba před dvěma měsíci protesty českých zemědělců, tak jsme se přihlásili k tomu, že s nimi chceme na toto téma jednat. Ono to není tak, jak vyhlašuje Agrární komora. Řetězce mnohdy nemají se zemědělci přímý vztah, obchodníci nekupují celá prasata. Nakupují třeba právě maso od zpracovatelů. Problém je také v tom, že české maso se rovněž vyváží ke zpracování do zahraničí, odkud se následně vrací zpět do Česka.
A jiné komplikace?
Problémem může být i kvalita potravin od českých dodavatelů a jejich dodací možnosti. Řetězcům je celkem jedno, od koho nakupují potraviny. Chovají se prostě jako obchodníci, nota bene na společném trhu. Pokud je české maso kvalitně zpracované a pokud je ho dodavatel schopen dodávat přesně ve stanoveném množství a ve stanovené době, pak ho budou nakupovat od českých dodavatelů. Když toto nefunguje, tak si řetězce, ale nejen ony, musejí najít dodavatele jinde. Prostě funguje tržní prostředí a obchodník je vždy veden snahou uspokojit požadavky spotřebitele. Rozhodně si však nemyslím, že by obchodní řetězce nějak diskriminovaly české výrobce.
Co tedy musí udělat český výrobce, aby uspěl jako dodavatel velké obchodní sítě?
Zaprvé musí nabídnout požadovanou kvalitu, dobrou cenu a co nejlepší servis. V určitou dobu téměř na hodinu přesně musí rozvézt zboží třeba pro 80 obchodních jednotek některého z řetězců. A právě v tom bývá jeden z hlavních problémů. Jen málo firem totiž může zajistit tak rozsáhlé zásobování. Řetězce to pak řeší tak, že si vyberou distributory, kteří drží dostatek zásob. To si ti malí dodavatelé bohužel nemohou dovolit.
Stížnosti drobných výrobců míří i na údajně nekalé praktiky hypermarketů. Ty si prý za prodej jejich zboží říkají o vysoké částky.
To, co výrobci platí obchodům, je oboustranně smluvně sjednáno. Víceméně jde o marketingové podpory. Samozřejmě, že se žádnému výrobci nebude líbit, pokud musí zaplatit nějaký poplatek. Na druhou stranu, pokud má ale zajištěno výhodné místo v regálu v určitém prostoru, zboží je cíleně prezentováno (katalogy, letáky), je to srovnatelné s individuální reklamní kampaní. Není to jednoduché a rozhodně netvrdím, že v tom žádný problém není.
A možnosti řešení?
Podobné nápady, jako je současná novela zákona o ochraně hospodářské soutěže projednávaná v Poslanecké sněmovně, která má prý více chránit dodavatele zboží před útlakem ze strany velkých řetězců, nic nevyřeší. Je to i evropská zkušenost. Mnohá regulace situaci obvykle zkomplikuje a doplatí na to i ti, kteří dnes podobné problémy nemají. V první řadě tady musí platit vzájemná solidnost. Od řetězce se očekává marketingová podpora zboží, úspěšný prodej, další objednávky a nadhodnota ve spokojenosti spotřebitele. Od výrobce se čeká, že spolehlivě dodá výrobek včas, v požadované kvalitě a dalších dohodnutých podmínkách.
Ještě více stížností než na praktiky hypermarketů míří na prodej zboží často velmi pochybného původu na tržnicích. Má svaz nějaké možnosti zasadit se o jeho likvidaci? Musím říci, že po letech se tento problém daří řešit a na tržnicích se i díky častým kontrolám začíná obchodovat s tím, s čím by se tam obchodovat mělo. To ale neznamená, že by se tento problém podařilo úplně vyřešit a že by se třeba prodej podobného zboží nepřestěhoval i do kamenných obchodů. Svaz obchodu a cestovního ruchu vždy vystupoval proti nekorektním obchodům a proti klamání spotřebitele. Také ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí se snažíme o preventivní výchovu obchodníků. Naše pravomoci jsou v tomto směru jinak poměrně omezené. Situace je o to komplikovanější, že při dovozech ze třetích zemí se nyní bezpečnost a odpovídající kvalita zboží musí řešit již při jeho přechodu přes hranice Evropské unie. Co si slibujete od pomoci z evropských fondů pro oblast obchodu a cestovního ruchu? V minulém programovém období jsme v oblasti strukturálních fondů měli příležitostí velmi málo. Situace se sice nyní mění trochu k lepšímu, ovšem jen mírně. Obchod totiž nepatří mezi vytypovaná a evropskými penězi podporovaná odvětví. Dnes je to lepší alespoň v tom, že už není nikde výslovně napsáno, že obchod podporu dostat vůbec nemůže. Kam konkrétně by měly evropské peníze směřovat? Obchod ovlivňuje celou společnost. Je to segment hospodářství, s nímž jsou obyvatelé České republiky nejvíce spokojeni. Má čtrnáctiprocentní podíl na HDP a jako jeden z mála vytváří předpoklady k další zaměstnanosti. Takže by si nějakou formu dotace jistě zasloužil. Každý obchodník totiž potřebuje inovovat, přitom trh ho tlačí k co nejnižší ceně, k co nejnižší marži. On přitom musí plnit spoustu nových předpisů a pravidel včetně těch, která vyžadují nemalé investice. Případná pomoc z evropských fondů by tak měla jít hlavně do oblastí vzdělávání, vytváření nových systémů a zejména pak produktových manuálů. |Ing. HELENA PÍSKOVSKÁ** Narodila se v roce 1944. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě, obor vnitřní obchod. Dlouhá léta působila jako manažerka prodeje, byla vedoucí prodejního oddělení, pak podnikovou ředitelkou takových významných obchodních domů, jako býval Máj, potom K-Mart a Tesco. Od roku 1998 je prezidentkou Svazu obchodu a cestovního ruchu. V roce 1997 obdržela jako první žena ocenění Manažerka roku. V roce 1999 byla oceněna „Zlatým dukátem“. |
