Zatímco v dávných dobách se vánoční stromky kvůli nedostatku místa pravidelně zavěšovaly špičkou dolů, dnes se s touto tradicí už spíše nesetkáme. Tedy až na výjimky. Obrácený vánoční stromeček totiž každoročně visí třeba ve vstupní chodbě českého zámku Loučeň. A co víc, dnes už nevšední zdobení, dříve známé jako chvojka, se pro adventní čas v této české barokní památce vžil dokonce natolik, že se stal symbolem akce s názvem Příběh vánočního stromečku. Tu majitelka Kateřina Šrámková pořádá už pátým rokem, a to s jasným účelem: naplnit zámek návštěvníky i během zimy.
Jak se přitom zdá, minimálně na první pohled se jí to daří. Jen po cestě zámeckým dvorem, jehož součástí je mimochodem i adventní věnec, který je tak velký, že si vysloužil zápis v Guinessově knize rekordů, jsme s redakcí narazili hned na několik skupin školáků. Na ně už u vchodových dveří čekali průvodci v dobových kostýmech připravení provést je Příběhem vánočního stromečku od A až do Z. A to doslova. Každá expozice je totiž letos inspirována jedním písmenem v abecedě.
„Díky Bohu za to, že máme v prosinci plno. Právě naplněný prosinec je klíčem k tomu, aby zámek ekonomicky prosperoval,“ objasňuje nám Šrámková, zatímco míjíme hromady dárků reprezentující písmeno D. V dalších místnostech na nás pak čekají třeba Elfové nebo stromeček strojený ručně foukanými ozdobami, na nichž jsou otisknuté fotografie původních obyvatel zámku. Nechybí ani baňky ve tvaru medvědů, jelenů či ozdoby z Lega a čokoládových bonbónů, jejichž tradice započala právě v Česku.
Záchrana pro propuštěné zaměstnance
Jen byznys v Příběhu vánočního stromečku nehledejte. Jeho smysl je totiž mnohem hlubší. Kromě nevšedního zážitku a zvýšené návštěvnosti si Šrámková jakožto milovnice Vánoc od adventní akce slibuje také podporu sklářského řemesla. Zejména pak toho, které se zabývá výrobou vánočních ozdob a které v posledních letech rychle upadá. Koneckonců, i proto téměř všechny ozdoby, jež jsou na zámku k vidění, pochází z firmy Koulier. Tu před dvěma lety založila se svým manželem právě současná zámecká paní.
„Na jaře roku 2021 jsem zjistila, že jedna ze skláren, odkud jsme brávali ozdoby na zámek, zavřela. Její extrémně šikovní zaměstnanci skončili na úřadu práce,“ vypráví majitelka s tím, že se nepříjemnou situaci rozhodla řešit tak, že v Oflendě na Chrudimsku otevře vlastní sklárnu a tyto lidi v ní zaměstná.
„Udělali jsme to s úctou k tomu, co tito pracovníci umí. Své řemeslo se učí dlouhá léta a zůstávají mu věrní po celý život. Je to něco, co se dědí z generace na generaci,“ dodává a následně vysvětluje, že například malířkám vánočních ozdob trvá minimálně pět let, než získají dostatek zkušeností pro to, aby mohly vytvářet složitější obrazce.
Třeba jako ty, jež na zámku Loučeň zdobí strom, který je po vzoru Modrého pokoje v Bílém domě tak vysoký, že se špičkou dotýká stropu. Na větvích se mu přitom houpají baňky nejrůznějších tvarů – všechny v barvě tiffany blue. Některé jsou zdobeny zlatými ornamenty, jiné třpytivými obrázky vánoční cesmíny, anebo spletitými tvary, díky kterým působí dojmem sněhové vločky.
Náročné zdobení? Až za pět let
Zatímco my se bez úspěchu snažíme dopočítat obrovského množství do detailu propracovaných ozdob, jež se na pět metrů vysokém stromu nachází, Šrámková nám prozrazuje, že podobně náročný je zdokonalovací proces i u samotných foukačů skla.
„Vyfoukat baňky tak, aby byla každá úplně stejná, je výsledek několikaletého drilu. Nehledě na to, že tvary některých ozdob jsou opravdu unikátní. Například jednomu z našich foukačů trvalo osm let, než se z klasických baněk pustil do špicí,“ popisuje majitelka a my si jen stěží domýšlíme, jak foukal modrou holubičku před námi nebo ozdoby v podobě myrhy, kadidla a zlaté korunu, které visely na stromě věnovaném příběhu Tří králů. Ty podobně jako část dalších využitých ozdob vznikaly speciálně pro tuto akci.
Ačkoli jsme v redakci sklářským odvětvím nepolíbení, bylo nám okamžitě jasné, že k výrobě takovýchto unikátních kousků bude kromě zručnosti zapotřebí i nemalého množství času. Což nám ostatně záhy potvrzuje i sama majitelka. Podle té lze od nuly novou baňku zákazníkovi navrhnout, vytvořit a následně dodat zhruba ve lhůtě 18 dnů. „Počítali jsme to a během celého procesu vezmou pracovníci jednu baňku do ruky v průměru 48krát,“ říká s tím, že ozdoby jsou v Koulieru schopní i personalizovat – třeba přidáním vzkazu nebo fotky, jak jsme viděli v případě původních obyvatel zámku Loučeň.
Od složitosti jednotlivých baněk se pak odvíjí i jejich celkový počet, který jsou ve sklárně za jeden rok schopni vyprodukovat. Ostatně, kromě kulaté ,klasiky‘ zákazníci v nabídce najdou třeba kolekci inspirovanou Třemi oříšky pro Popelku, jejíž součástí je kromě samotných oříšků také ptačí hnízdo, jelen nebo šiška. A tak zatímco jednoduchých ozdob zvládnou v Koulieru za rok vyrobit i čtvrt milionu, v případě, že by se soustředili jen na ty složitější, klesne jejich počet zhruba na 80 tisíc.
„Sortiment jsme budovali až na současných 1200 dekorů. Neříkám, že je to moc, upřímně nemám představu o tom, co je moc, ale určitě je rozdíl pracovat se sortimentem o dvou stech položkách a s tím, kde jich je tisíc dvě stě,“ směje se Šrámková a doplňuje, že teď už se v tomto směru snaží krotit, protože potenciální motivy pro nové kolekce vidí na každém rohu – třeba i ve džbánu s citronovou vodou, u které si po prohlídce zámku povídáme o budoucnosti sklářského řemesla.
Až splníš tři úkoly…
K jeho záchraně vede dle majitelky ještě dlouhá cesta. Odškrtnout si tento úkol bude prý moci až v momentě, kdy budou splněny tři důležité body. „První, ke kterému směřujeme, je, aby se výroba stala finančně soběstačnou – aby vylezla z červených čísel. Když dotujete činnost, která je finančně nestabilní, nemůžete mluvit o záchraně,“ tvrdí a hned nato zdůrazňuje, že neméně důležitý je i druhý bod. Tím je vyšší zájem o řemeslo ze strany mladých lidí.
„Finální cíl, tedy bod, kdy si konečně řekneme, že jsme to dokázali, bude splněný v momentě, kdy budeme mít náhradu za každého z našich 16 zaměstnanců předtím, než půjdou do důchodu,“ konstatuje. Právě Příběh vánočního stromečku přitom podle ní představuje na této dlouhé cestě důležitého pomocníka. Ať už díky propagaci značky a celého řemesla, či díky samotnému prodeji ozdob v zámeckém obchůdku.
Potenciál pak Šrámková vidí také ve spolupráci s podniky, které si ozdoby Koulier objednávají třeba na výzdobu svých kancelářských prostor: „Například pro firmu zhotovující okna do historických budov jsme dělali vitrážovou ozdobu, firmě zabývající se akvaristikou jsme zas nabízeli baňky ve tvaru rybiček,“ vzpomíná majitelka.
Ta v neposlední řadě sází i na ony personalizované baňky, na něž lze otisknout třeba školní fotografie dětí. Nově navíc bude možné zakoupit také ozdoby s fotkami celé třídy či jmény jednotlivých žáků – třeba jako dárek pro kantory na konci školního roku. „Když každé čtyři roky děláte třídní učitelku novým studentům, jednou můžete mít strom i s 300 ozdobami,“ uzavírá s nadšením Šrámková, na které je vidět, že Vánoce nevnímá jen jako byznys, ale svátky s křesťanským rozměrem, jež pravidelně vítá s nadšením a vzpomínkami na dětství.
