Cílem je vyčistit území, ne utratit státu 114,5 miliardy korun
Dosavadní praxe sanací starých ekologických škod v privatizovaných podnicích, při nichž se postupovalo po jednotlivých zakázkách, má jeden trestuhodný společný rys – naprostá většina dodavatelů sanací tak dlouho hledala a špendlíčkem kopala zapomenuté škody, až se jim podařilo do posledního zbytečku vyčerpat celou státní garanci. Protože výše garance pro daný podnik byla totožná s částkou, kterou stát obdržel za jeho privatizaci, nula od nuly pošla a stát přišel zkrátka. Přitom celý proces je zcela neprůhledný a zpěčuje se veřejné kontrole.
Obhajovat tento současný netransparentní způsob proti návrhu ministra financí Miroslava Kalouska zadat všechny české staré zátěže jednomu nabyvateli (EURO 25/2008) by tedy bylo kontraproduktivní. Jenže přistoupit na nový kvazikoncesní projekt v jeho původní podobě by znamenalo ještě vážnější chybu. Ve svém původním návrhu ministerstvo financí zapomnělo, že projekt slouží především likvidaci škod na životním prostředí. Sledovalo jen zrychlení procesu sanací a plateb a počítalo pouze s mlhavým kontrolním mechanismem ze strany státu, který to celé platí. To by ovšem bylo přímou výzvou pro uvažovaného jediného nabyvatele veškerých zakázek, aby využil celou garanci nadoraz. Finančníky přehlížená důkladná ekologická kontrola smysluplnosti sanací, od analýzy rizik až po cílové parametry sanačního procesu, může naopak být nejdůležitějším ekonomickým prvkem. Rozhoduje totiž o skutečné výši nákladů na odstranění starých zátěží. A ty se nemusejí ani přiblížit hodnotě garance.
KDYŽ DCERA KONTROLUJE MATKU
Aby nový systém fungoval, musí se zbavit i druhého tragikomického prvku současné praxe. Tím je klientelistická supervize. Podle informací, které dostal ministr životního prostředí Martin Bursík, ji často provádí dceřiná nebo jinak svázaná firma se společností provádějící sanaci. Ale i bez takovéhoto očividného střetu zájmu bývá supervize bezzubá. Když ji má na starost firma, která je s dodavatelem sanace v jiné zakázce v obráceném poměru, nelze ani nic jiného čekat. Tam, kde je supervizor dodavatelem a zdejší dodavatel supervizorem, není žírnějšího prostředí pro klientelismus. „Čím koncentrovanější bude provádění sanací, tím nezávislejší musí být supervize a kontrola státu. Stát však na kontrolu nemá prostředky. Náš resort se hlásí k odborné odpovědnosti za celý proces sanací. Ať bude vybrán model jakýkoli, mou úlohou bude garantovat vyčištění. Těžiště této odpovědnosti se logicky přenese z ministerstva na inspekci. Úlohu České inspekce životního prostředí (ČIŽP) však bude třeba posílit patřičnými odborníky i penězi,“ zdůrazňuje Bursík. „Inspekce se dosud zaměřovala na kvalitu vyčištění. Čerpání prostředků sledovala ministerstva financí a životního prostředí. Supervizor byl vyplácen na základě smlouvy zcela mimo náš resort. Kdybychom byli pověřeni supervizí, spolu s odpovědností by k nám musely přejít i prostředky. Pak bychom byli schopni garantovat jak výběr odborného supervizora, který má renomé neúplatnosti, tak vybudovat vlastní odborný tým. Schopní lidé na inspekci jsou,“ uvádí ředitelka ČIŽP Eva Tylová. A poznamenává, že vše je zatím jen ve stadiu úvah, protože vláda schválila pouze princip kvazikoncesního projektu a na klíčových bodech o provádění a kontrole sanací se budou muset nejprve shodnout ministři financí a životního prostředí.
ROZDÍLNÉ MOTIVY
Ministerstvo financí od změny očekává urychlení procesu odstraňování starých ekologických zátěží. A také přechod odpovědnosti z ministerských úředníků na soukromého dodavatele. Ministr Kalousek argumentuje v předkládací zprávě: „Vybraný dodavatel na sebe převezme podstatná technická a ekonomická rizika spojená s odstraněním všech ekologických zátěží. Zejména ve vztahu k případným skrytým zátěžím, změnám cen prací v čase a podobně.“
Až bude projekt definitivně schválen, Kalousek očekává, že bude mít výrazný dopad na české podnikatelské prostředí. Ten může být podle ministra dvojího druhu. Zvítězí-li ve výběrovém řízení zahraniční subjekt, čekají na zdejší podnikatele spíše dílčí subdodávky. Bude-li však vybrána česká společnost, Kalousek počítá s růstem příslušných ekonomických oblastí, který bude odpovídat výši plnění této veřejné zakázky. Navíc šéf resortu financí spoléhá na multiplikační efekty. Nenapovídá tím však ministr dopředu výběrové porotě, koho má vybrat?
Bursík předpokládá, že se do výběrového řízení přihlásí operátor, který sám nebude provádět sanace, ale bude hlídat výdaje. Rozdíl mezi hodnotou, kterou bude ochoten vyplatit stát, a skutečnými náklady bude ziskem tohoto operátora. Proto si stát bude muset pohlídat transparentnost zakázky. Případné ušetřené prostředky se mu už nikdy nevrátí. Na druhou stranu se ho však netknou ani případné ztráty.
Přestože měl Bursík ke Kalouskovu návrhu 115 připomínek, což ho vedlo spíš k odmítavému postoji, rozhodl se nakonec pro spolupráci. „Naší povinností je být součástí tohoto procesu. Proto se snažíme návrh co nejvíc korigovat, aby nám to umožnil,“ vysvětluje změnu postoje Bursík. K velmi důležitým bodům, kde musí mít environmentální sektor slovo, je oponentura analýzy rizik. Od ní se odvíjejí jak použité metody, tak nákladnost sanace. Teprve po jejím posouzení vydá inspekce nápravná opatření vůči nebezpečným látkám, které je třeba vyčistit a na jakou cílovou hodnotu. Dalším klíčovým bodem je resortní souhlas (ministerstva i inspekce) s prováděcím projektem. Během jeho realizace musí být ve stálém střehu supervize. Když proces sanací dospěje ke konci, je nezbytné posoudit, zda splnil účel. ČIŽP pak musí úředně stvrdit, že byla splněna všechna uložená kritéria. „Nelze nic vyčistit dočista dočista. Cílové limity musejí být stanoveny s rozumem, zejména podle toho, zda se zátěž nalézá uprostřed chemičky nebo nedaleko studny. Příliš úzkostlivé čištění by se nepříjemně promítlo do nákladů,“ připomíná Tylová.
Bursík uzavírá: “Ministerstvo financí prosazuje model, který ho zbaví odpovědnosti i technických a ekonomických rizik. My se naopak snažíme odpovědnost za vyčištění starých zátěží přijmout v ještě větší míře než dosud.“
Souvislosti
- Ministr financí Miroslav Kalousek místo 1170 sanačních smluv navrhuje vypsat jedinou na všechny staré zátěže
- Kalouskův návrh podcenil, že smyslem akce je odstranit jedy a ne co nejrychleji utratit peníze
- Ministr životního prostředí Martin Bursík žádá pro svůj resort pravomoci, aby byly sanace pod stálou odbornou kontrolou
- Ředitelka České inspekce životního prostředí Eva Tylová zdůrazňuje: „Nelze mít všechno dočista dočista.“
