Třicet let staré riziko zamoření dioxiny nadále trvá
Údajně nejútulnější penzion v Neratovicích sídlí v Jedové ulici. Podnikatelé, kteří si v ní po listopadu 1989 ve zprivatizovaných zdravotnických a sociálních přístavbách slavné místní chemičky s názvem Spolana zřídili nejen penzion, ale také rychlou záchrannou službu a zubařskou laboratoř, zřejmě ani netušili, jak je název přiléhavý. V nejbližším sousedství jejich objektů, hned za továrním plotem, je už více než třicet let jedno z nejjedovatějších míst nejen v Česku, ale patrně i v Evropě. Řeč je o tovární hale, v níž se v šedesátých letech vyráběl arboricid, chlorovaný herbicid 2,4,5 – T. Při zahájení výroby nikdo nepředpokládal, že jejím podružným produktem budou dioxiny, které zanedlouho způsobí velice vážné zdravotní problémy více než osmi desítkám zaměstnanců. Na kůži se jim začaly vytvářet hnisavé cysty, které velice silně poznamenaly tvar i vzhled obličeje, trupu i genitálu. V mnoha případech se nemocní proměnili k nepoznání. Zasaženým lidem selhával imunitní systém. Následovaly metabolické poruchy, únava a slabost dolních končetin. Zoufalou situaci nemocných provázely i psychické poruchy, ať již vlivem dioxinu samotného, nebo strachem ze zohyzdění či smrti. Tyto potíže připomínaly onemocnění amerických vojáků, kteří míchali herbicid Agent Orange, který ničil lesy při válce ve Vietnamu. Nešlo prý o podobnost náhodnou. Některá svědectví, která po třiceti letech již kolují jen v ústním podání, uvádějí, že značné množství arboricidu ze Spolany končilo právě na vietnamském bojišti. Bylo součástí defoliantu, užívaného ve válce proti tehdejšímu spojenci socialistického Československa. Vietnamské lesy se z tohoto chemického šoku dodnes nevzpamatovaly. Na sudu s prachem. Tři kontaminované výrobní bloky ve Spolaně zůstaly třicet let beze změn, ve stejném stavu, v jakém je dělníci opustili. Až do začátku devadesátých let, kdy Fond národního majetku sepisoval kvůli privatizaci staré ekologické zátěže, se likvidací životu nebezpečných továrních hal nikdo odpovědně nezabýval. A to v roce 1974 toxikologové hradecké Vojenské lékařské akademie při pokusech se zvířaty zamoření v těchto halách potvrdili. Pokusní králíci po týdnu uhynuli. Stejný osud by při delším pobytu v zamořených prostorách bez skafandru a dýchacích přístrojů postihl i lidi. Nejčerstvější měření dokazují, že i při relativně krátké době expozice by pobyt v halách vedl k vážnému poškození zdraví. Výsledky analýzy rizik, kterou pro Spolanu vypracovala společnost Aquatest, překonaly i ta nejčernější očekávání: množství naměřených dioxinů v jedné budově překročilo hranici deset mikrogramů na kilogram 125krát, v části druhé budovy dokonce 2500krát. Zamoření třetí budovy bylo nižší, a její likvidace tudíž snazší. Proto jsou její zbytky již zality v betonu. Přibyl ovšem venkovní sklad s kontaminovanými sudy. Studie Aquatestu velice zevrubně posuzuje 25 různých expozičních scénářů, které by v zamořených budovách a v jejich okolí mohly nastat. Varuje i v obecné rovině: většina skladovaných látek je vysoce nebezpečná, fyzický stav budov špatný, navíc stojí v záplavové zóně velkých vod. Nebudou–li včas provedena navrhovaná sanační opatření, mohly by se herbicidy vylouhovat do podzemních vod nebo při povodňové vlně vyplavit do povrchových vod, čímž by byly ohroženy okolní biotopy i lidské zdraví. Analýza rizik navrhuje dvanáct variant likvidace. Některé však jen škodlivé látky konzervují a konečné řešení o sto let odkládají. Nejsme pány času. Tiskový mluvčí Spolany Zdeněk Joska uvádí, že se ve spolupráci s americkou firmou Resource Applications dokončuje zpracování studie likvidace zbývajících dvou objektů. Až bude některý z navrhovaných způsobů vybrán, musí se ovšem ještě posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí a demolice bude muset projít stavebním řízením. Konečným posouzením nebezpečnosti zásahu je pověřena Česká inspekce životního prostředí. Prováděcí firmu stanoví výběrovým řízením Fond národní majetku, který likvidaci zátěží až do výše základního jmění Spolany – do čtyř miliard korun – hradí. Všechna tato schvalování budou trvat ještě roky. Na kritickou situaci proto upozorňuje organizace Greenpeace. Žádá zejména brzká protipovodňová opatření, aby znečištění nemohla roznést padesátiletá nebo stoletá voda. Také upozorňuje na špatný technický stav budov a rozbitá či otevřená okna, hrozící případným únikem jedovatých látek. Zdeněk Joska však tvrdí, že dynamický model povodně, který si Spolana dala zpracovat, vylučuje přímé ohrožení budov. Zřejmě se ve Spolaně upokojují tím, že velká voda by sice okolí budov zasáhla, ale neproudila by dál. Ovšem i na to jsou rozdílné názory. S těmi stejně jako s dalšími pohledy na neratovické nebezpečí se však veřejnost zatím mohla seznámit jen minimálně, protože nikdo z přímých zainteresovaných nemá zájem na medializaci problému. Pouhými diváky jsou úředníci z Okresní hygienické stanice a příslušných okresních referátů v Mělníku, kteří mají zdraví obyvatel či krajiny přímo v popisu práce. Referent odboru životního prostředí Jozef Paveliš říká: „Nebezpečí je velké a taky bychom ho měli rádi z krku, vždyť tady bydlíme. Také jsem pro větší otevřenost. Ale jen ne zbytečnou paniku!
