Ve spršce statistických údajů, kterou tradičně přináší druhý týden v měsíci, byla většina očekávaných a jeden překvapivý. Tím byl květnový meziměsíční pokles spotřebitelských cen o 0,1 procenta (meziročně plus 2,4 procenta), přičemž všichn i experti čekali mírný, nicméně růst. V příštím období je sice ve hře zvýšení spotřebních daní a nájemného a také růst cen potravin, které nemohou věčně klesat, je však takřka jisté, že čistá inflace (bez deregulací a daňových změn) z ůstane letos pod spodním intervalem cíle ČNB (čtyři procenta).
Produkční ceny pokračovaly v tradici (v květnu v průmyslu meziroční stagnace, u stavebních prací růst o 5,5 procenta, v zemědělství a tržních službách hluboký pokles o 17,1, respektive 15,7 procenta). Nadále tedy tvoří protiinflační blok.
Tradiční je i dubnový meziroční pokles průmyslové výroby, kde relativní zmírnění propadu (minus 6,5 procenta) padá hlavně na vrub loňského nižšího statistického základu. Průvodním znakem průmyslu byla i v dubnu nepříznivá relace mezi růstem re álných mezd a produktivity práce (plus 3,5, respektive minus 1,5 procenta). V tomto směru se v dubnu naopak docela „vytáhlo stavebnictví, kde produktivita práce po dlouhé době vyletěla nahoru o 3,1 procenta při zpomaleném, jednoproce ntním zvýšení reálných mezd. Na zásadnější závěry je příliš brzy, nicméně přísun investic ze zahraničí, rozpočtové výdaje a také meziroční srovnání (právě loni v dubnu začal výrazný pokles) jsou pro toto odvětví slibné. Loňský základ zde ostatn ě už zapracoval: meziroční pokles stavební výroby byl v dubnu „jen 2,9 procenta, zatímco v březnu to bylo ještě více než deset procent.
O nějakém zásadním pozitivním obratu ve vývoji hospodářství ale těžko hovořit, i když premiér Zeman ho vidí. Teď jde o to, kdo má vlčí mlhu (podrobněji viz Hlavní téma).
