Převzetí ODS Václavem Klausem si lze v dohledné době jen obtížně představit
Plán: Klaus zpět do ODS, hlásal minulou středu titulek senzační zprávy Mladé fronty Dnes, ruče převzaté internetovými zpravodajskými servery. Je-li však dnes něco krajně nepravděpodobné, tak Klausův brzký návrat do strany, kterou opustil teprve v prosinci 2008 a při každé příležitosti ji kritizuje.
„Myslím, že to má v plánu. Stále totiž považuje ODS za své dítě. Je to pro něho srdeční záležitost,“ řekl nicméně MF Dnes podnikatel Peter Kovarčík. Na to, že jsou s Václavem Klausem dlouholetí přátelé, hrávají spolu tenis a chodívají na večeře, Kovarčíkovo „myslím, že to má v plánu“ příliš hutnou informací není. Není jí ani povzdech Pavla Béma: „Ano, věřím, že Václav Klaus se do ODS skutečně vrátí. Či spíše se opět přiblíží.“ Také od pražského primátora, oblíbence a obdivovatele Václava Klause, bychom očekávali onačejší informace namísto vzdychání. Možná je však oba mají a jejich neurčitá slova jsou pokusným balonkem, který s Klausovým vědomím vypustili nad hlavy veřejnosti a speciálně ODS. Odhaduje se totiž, že po sedmileté „léčbě Topolánkem“ má Klaus sympatie už asi jen třetiny členů „modré“ strany. Je-li tomu tak, pak by většina ODS nejásala, kdyby se chtěl Klaus do ní vrátit.
Miroslav Beneš, člen ODS a kdysi jeden z jejích místopředsedů, však profesorův stranický návrat předpokládá. „Václav Klaus je člověk politický. A nepochybně bude hledat stranu, která je mu blízká. Zůstává mu jen ODS, neboť jím iniciované projekty neuspěly,“ suše konstatuje Beneš. Ano, Železného a Tlustého Libertas cz. či Machovi Svobodní v zatím jediných, totiž europarlamentních volbách, jichž se zúčastnili, doslova vybouchli. A Václav Klaus se od nich odtáhl, jsouce mu k nepoužití. Neobjeví-li pro sebe v pravé části politického spektra nějaký perspektivnější „nosič“, opravdu mu zůstane k použití jen ODS.
„Už aby to bylo. Přála bych si, aby Václav Klaus našel motivaci, sílu a schopné lidi okolo sebe takový krok udělat,“ volá mu v ústrety poslankyně ODS Zdeňka Horníková. Opatrnější je její kolegyně a místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová: „Těžko odhaduji, zda se to stane, ale vidím to jako možné. A osobně bych to přivítala.“ Těch, kteří už mají Mirka Topolánka dost a jako ke spasiteli ODS se upínají ke „starému dobrému Klausovi“, je v jejím poslaneckém klubu víc.
Horníkové „už aby to bylo“ zůstane však jen platonickým přáním, pokud Topolánek neprohraje s ODS květnové parlamentní volby a buď se sám nestáhne, anebo nebude svržen ze stranického trůnu. První i druhá varianta by asi znamenaly i pád místopředsedů ODS Davida Vodrážky a Ivana Langera, s Topolánkem úzce spjatých. A možná i Petra Nečase, jehož si přál Klaus v ODS za svého nástupce. Ten ho však „zradil“, protože byl loajální k Topolánkovi, a prezidenta dokonce opakovaně kritizoval.
Pokud by však ODS květnové volby opravdu dramaticky prohrála a její vedení se zhroutilo, teoreticky by jí měl Václav Klaus „naservírovanou na podnosu“ – jen ji „slupnout“. Třeba by se v ODS našly i nějaké „zdravé síly“ a po omluvách za příkoří, jež Klausovi potopolánkovštěná strana způsobila, by prezidenta uprosily, aby se ujal jejího vedení a zachránil ji. Prakticky si však lze dohledné převzetí ODS Klausem jen obtížně představit. Proč? ODS sice působí matným dojmem, ale do voleb se ještě může sebrat. I kdyby však měla padnout na kolena, ujmout se osobně jejího vedení by pro Klause znamenalo ztrátu pozice nadstranického prezidenta, na níž si zakládá. Parlamentní strany by ho pak neakceptovaly jako prostředníka v konfliktních situacích. Zásadně by si zúžil manévrovací prostor, jejž má jako relativně neutrální prezident k dispozici mimo rámec ústavy. Ty, jež dnes dokáže „přesvědčit“ a někam „postrčit“, by jako stranický prezident „přesvědčoval“ a „postrkoval“ ztuha a s chabým výsledkem. A jen o maličko lépe by na tom byl prezident Klaus, pokud by se vrátil do funkce čestného předsedy ODS a výkonným předsedou nechal učinit Pavla Béma či jiného svého důvěrníka.
Situace se však zásadně změní v únoru 2013, kdy Václavu Klausovi vyprší druhé prezidentské období. Bude mu 72 let a k dispozici, pokud se však ODS do té doby přece jen nezmůže na nějaký nový talent z vlastních zdrojů. Před prosincovým kongresem ODS, kdy její část toužila vystřídat Topolánka, ujišťovala Miroslava Němcová, že nadějných talentů má ODS dostatek. Kam se asi poděli, jestliže si o několik měsíců později v ODS nejen místopředsedkyně sněmovny myslí na Václava Klause?
