Jen kousek od Afriky. Rallye Dakar se přesunula blíže ke svému rodišti

Má za sebou teprve dva Dakary, ale pokaždé to stálo za to. Při své premiéře v roce 2018 se Olga Roučková stala vůbec první Češkou, která zvládla nejtěžší závod světa. Loni zase v bugynách brala příjemné dvacáté místo. A tak se čekalo, jaké štěstí přijde do třetice. Jenže pořadatelé Roučkovou na start nepustili. Saúdskoarabští organizátoři se nesmířili s tím, že jejím generálním sponzorem je pánský časopis Penthouse. A pro islámskou zemi znamená erotická tematika tabu.

„Jsem velmi smutná a zklamaná, ale musím jít dál a soustředit se na to, co přijde,“ mrzí Roučkovou. „Bohužel proti větrným mlýnům se bojovat nedá,“ dodává s tím, že její tým s pořadateli jednal několik měsíců. Jedinou Češkou na startu 42. ročníku slavné vytrvalostní soutěže tak byla navigátorka Petra Zemánková.

Těch překvapivých změn - alespoň tedy z pohledu českého fanouška - je letos hned několik. Asi nejzásadnější je nový kamion Aleše Lopraise. Jeho startovní číslo 502 v arabské poušti nese čerstvý speciál Praga V4S DKR s nezávislým zavěšením náprav. Frenštátský tým vůz stavěl více než půl roku.

„Přesto bude měřítkem pro všechny opět Kamaz. Jsou to neuvěřitelní profíci, kteří jdou jen za vítězstvím. Ostatní se jim budou znovu snažit vyrovnat. Ale já to vítám. Kdyby tam nebyli, tak kategorie kamionů není zdaleka tak zajímavá,“ upozorňuje Loprais na sílu ruských náklaďáků.

Palubního mechanika mu dělá Petr Pokora, jenž se také poměrně výrazně loni podílel na stavbě nové pragovky. „Máme za sebou tři úspěšné testy, při kterých nám z auta nic neupadlo, přestože jsme čekali, že se to stát může. Nevím, jestli to je špatně, nebo dobře. Snad dobře. Tedy pokud to tak vydrží i v závodě. S sebou jsme sbalili hlavně věci, o kterých jsme si mysleli, že by mohly odejít nebo bychom je mohli zničit. Ale vyrobit všechno duplicitně v tak krátké době nebylo reálné,“ přibližuje Pokora.

Hudba na přejezdech

Velkou novinkou je i stroj sympatického Martina Macíka, který loni odstavil svou letitou liazku. Letos jede s Karlem - to je přezdívka jeho nového iveka. „Celý rok jsme ladili nastavení tlumičů a povedlo se nám dostat na krásný výsledek, který je pro posádku hodně pohodlný. Pracovali jsme i s motorem, aby hodně vydržel. U dakarských aut je nejnáročnější vybalancovat právě stabilní výkon, rychlost, odolnost a pohodlí,“ přibližuje ladění Marin Macík starší, šéf týmu.

Pracovalo se i v kokpitu, aby unavená posádka, která denně najede stovky kilometrů v ostrém tempu, měla alespoň minimální pohodlí. „V kabině nechybí ani audio, abychom si na přejezdech mohli pouštět hudbu, přidělali jsme si spoustu držáků a kapsiček, aby bylo vše důležité po ruce, vezeme i lyžařské brýle, když by zase vypadlo okno,“ pokračuje nový mechanik David Švanda. Letošní Dakar je pro Macíka už osmým.

Velký návrat

Sobota 4. ledna, kdy proběhl slavnostní start letošního Dakaru v městě Džidda, měla zajímavý nádech. Soutěž se totiž vrátila tam, kam patří. Tedy, kousek vedle. Doby největší slávy zažila na africkém kontinentu, kde se jezdila až do roku 2008.

Když byl tehdejší závod Lisabon-Dakar z bezpečnostních rizik hrozících prý při průjezdu v Mauritánii zrušen, pořadatelům došla trpělivost. Nejznámější rallye světa se proto přesunula do Jižní Ameriky. Tam se ale časem omrzela, ztrácely o ni zájem jednotlivé země a postupně i fanoušci.

A tak letos přichází další přesun. „Jsem přesvědčený, že při stěhování do nové destinace budou chtít organizátoři ukázat, že se pořád jedná o nejdrsnější soutěž světa. Proto rozhodně očekávám těžký a tvrdý Dakar. A nejen pokud jde o trať. Čekají nás velmi nízké teploty, v noci i kolem nuly. Bude se brzy stmívat, už kolem půl páté. To vše bude velmi náročné pro servis. Pojede se na obrovských otevřených plochách, na nichž se snáze dělají navigační chyby,“ předvídal Aleš Loprais před startem.

Ještě loni byl jeho soupeřem i Martin Kolomý na tatrovce, ale to už letos neplatí. Roudnický tým Tatra Buggyra Racing nově v čele s Martinem Kolocem, bývalým závodníkem a podnikatelem odsouzeným za podíl na vytunelování Rubeny Náchod, se totiž s Kolomým rozloučil. Důvodem mělo být i to, že jezdec při loňské reklamní akci ve Zlíně převrátil závodní kamion na bok. I tak ale Kolomý na letošní Dakar vyrazil.

I když za volantem osobního fordu. Kdyby při testu na písku nehavaroval, měl jet hlavně jako podpora pro hlavní hvězdu stáje MP-Sports - Martina Prokopa. Ten už v minulosti dokázal, že jako jeden z mála soukromých týmů dokáže v Dakaru zatápět i mnohem bohatším a vybavenějším továrním značkám. Letos ale Prokop do slavné vytrvalostní soutěže nastoupil ve slabší pozici.

Během říjnové Marocké rallye měl velmi těžkou nehodu, kdy jeho ford ve velké rychlosti narazil na skrytou terénní hranu, která nebyla zaznamenána v rozpisu, a udělal několik kotrmelců. Odneslo to nejen auto, s nímž se počítalo pro Dakar, ale hlavně navigátor Jan Tománek. Kvůli komplikovaným zraněním do Saúdské Arábie s Prokopem neodjel.

Bude letošní Dakar ročníkem, kdy se českým jezdcům opět podaří získat medaili? Legendární Karel Loprais věří, že jeho synovec Aleš uspěje.

„Myslím si, že je to návrat k africkému Dakaru, protože se pojede v oblasti, kde bude hodně těžkých terénů a kde je hlavně hodně písku,“ těší několikanásobného vítěze soutěže. Poslední cenný kov - bronz - bral Aleš Loprais před třinácti lety.

Nablýskané, leč mnohými proklínané. Závodit v Monaku je jako „jezdit na kole v obýváku“

Dále čtěte:

V propršeném Spa kralovaly vozy Porsche. Češi šanci nevyužili

F1 se těší z vyšších tržeb, k přilákání nových týmů to ale nestačí

Vyhrál nejslavnější závod světa. Teď prototyp z Le Mans odpočívá u Liberce