Jen pro vnitřní potřebu!

Je to paradox: všechno kolem odposlechů je tajné. Kromě samotného odposlechu

Když chtějí úředníci nebo policisté něco opravdu účinně utajit, jednoduše dají na spis razítko „tajné“. Pohyb takových spisů je přísně evidován, jejich případné zneužití se dá poměrně snadno vysledovat a zákon o ochraně utajovaných informací navíc umožňuje viníka dosti tvrdě potrestat. Když je ale byrokratům jedno, zda informace unikne - nebo když na tom mají třeba i vlastní zájem -, označí ho nápisem „pro vnitřní potřebu“. Takové označení nemá naprosto žádnou právní hodnotu, vyzrazením nikdo nic neriskuje. Právě takové označení přitom nesly policejní odposlechy, které v poslední době unikly do médií. Kořistka, Topolánek, Dalík, Tlustý…

Tajná razítka.

Co má být v tomhle státě tajné, určuje vláda svými vyhláškami. Seznamy oblastí utajovaných informací zveřejňuje Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) na svých internetových stránkách. Momentálně na něm jsou třeba položky „Zabezpečení ochrany movitého kulturního dědictví“, „Komplexní plány systému kolektorů a štol Pražského hradu“, „Rozhodnutí o povolení vstupu do věznice za účelem použití zpravodajské techniky a operativně pátracích prostředků“ nebo „Způsob zajištění důležitých dokumentů a razítek proti padělání“.
Na seznam patří i příprava odposlechu. Samotné záznamy a přepisy, které často obsahují důvěrné informace ze života zcela nevinných lidí a za utajení by rozhodně stály, už na něm kupodivu nejsou.
„Současná právní praxe vychází z toho, že jako utajovaná se označuje zejména příprava odposlechu, tedy podání podnětu policií a podání návrhu státním zástupcem, dále pak nařízení odposlechu plus další písemnosti, které se týkají prodlužování stanovené doby odposlechu,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství František Tlapák. „V případě, že odposlech už byl ukončen a byl z něj pořízen záznam, jde o důkaz, který se stává součástí spisu. Kdyby byl označen jako utajovaný, obviněný i obhájce by museli být v případě nahlížení do spisu patřičně poučeni,“ dodal Tlapák. „Být poučen“ podle trestního řádu znamená vědět, že v případě vyzrazení tajné informace riskuje viník tvrdý trest.
Ve většině případů ale odposlechy utajeny nejsou. „Platná právní úprava nevyžaduje, aby po ukončení odposlechu a založení záznamu do spisu byly odposlechy utajované… Ve standardních případech se tedy obviněný a obhájce seznamují s neutajovanými výsledky odposlechu,“ říká Tlapák z Nejvyššího státního zastupitelství. Ti, kdo mají ke spisu přístup, nemají žádný problém odposlech předat například novinářům a pokusit se ovlivnit veřejné mínění ve svůj prospěch. Případně překazit vyšetřování.

Jak to nevyřešit.

V praxi policie opatřuje přepisy odposlechů označením „pro vnitřní potřebu“, razítkem „tajné“ jen málokdy. „Příslušné věci pro vnitřní potřebu by se tedy měly využívat jen pro služební účely… Nejde ale o žádný stupeň utajení a relevance tohoto označení je dost sporná. V praxi státních zastupitelství se toto označení nevyužívá, protože nemá žádný reálný význam,“ tvrdí Tlapák. Podobný názor má i mluvčí ministra spravedlnosti Petr Dimun: „Označení informace pojmem 'pro vnitřní potřebu', respektive nedodržení tohoto pokynu, může podle našeho názoru mít význam pouze v rámci pracovně právních vztahů“. Takže srážka z platu nebo maximálně vyhazov.
Odposlech s razítkem „tajné“, to by bylo něco zcela jiného. O pohybu takových spisů musí být vedena přísná evidence, zaznamenává se každé vypůjčení. Každá kopie a každá stránka dokumentu je navíc očíslována a orazítkována. Má k němu přístup jen velmi omezený okruh osob s patřičnou prověrkou NBÚ. Hlavně ale za vyzrazení tajné informace hrozí poměrně vysoký trest, od dvou do osmi let vězení.
V předvolební odposlechové euforii se ale o možnosti využívat při zabezpečení platného zákona o utajovaných informacích vůbec nediskutovalo. Zainteresovaní naproti tomu začali hledat nové možnosti, jejichž uskutečnění by trvalo měsíce, ne-li roky. Tak například nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká navrhla na zakázku ministra spravedlnosti Pavla Němce doplnit trestní řád o pasáž, která by umožnila záznamy odposlechů využívat pouze pro účely trestního řízení. Zakázala by také jejich neoprávněné zveřejňování a zavedla postih - pořádkovou pokutu ve výši padesát tisíc korun, již by museli zaplatit třeba i novináři, kteří by přepis zveřejnili.
Ministr vnitra František Bublan zase vymyslel, že by obhájci nově dostávali jen tu část odposlechů, která se týká přímo jejich klienta (momentálně mají přístup ke spisu s celým odposlechem), a že se s odposlechnutými záznamy budou moci seznamovat pouze na půdě státních zastupitelství, bez možnosti dokumenty kopírovat a vynášet mimo budovu úřadu.