Menu Zavřít

JEN PRO VYVOLENÉ

9. 8. 2001
Autor: Euro.cz

Z á c h r a n a     r u s k ý c h     b a n k

Miliardy rublů a hodně času bude zapotřebí na to, aby se v krizi topící ruská ekonomika alespoň poněkud vzpamatovala. Krize zlikviduje většinu bank, záchrana v podobě silné státní finanční injekce přijde jen pro několik vyvolených.

Ačkoliv Rusko trpí krutou směsicí problémů, tři hlavní lze určit poměrně jednoznačně. Ruská oligarchie, které se současná krize netýká, a zřejmě na ní dokonce dost vydělává, brání zavedení jakýchkoliv pravidel do ekonomiky. Druhým problémem je trvalá krátkozrakost myšlení v celé zemi a třetím zřejmá absence jakéhokoliv smyslu pro detail, typická pro ruské „globální myšlení.

Současný Primakovův plán ozdravení ekonomiky je podle řady odborníků krátkozraký a může uvrhnout hospodářství do ještě hlubší krize a roztočení hyperinflace. Rusko bude muset vydat na záchranu a restrukturalizaci kolabujícího bankovního sektoru 141 miliard rublů (téměř devět miliard dolarů) a přitom centrální banka sama tuto částku nemá k dispozici. Prohlásil to před několika dny podle agentury Reuters v dolní komoře ruského parlamentu místopředseda centrální banky Andrej Kozlov.

Jeho instituce v současné době připravuje plán na obnovu bankovního sektoru. Od srpnové krize uvolnila komerčním bankám nouzové úvěry v objemu 14,8 miliardy rublů. Polovina letos uvolněných peněz šla do státní spořitelny Sberbank. Guvernér centrální banky Geraščenko minulý týden slíbil, že do pátku 20. listopadu oznámí konkrétní vizi programu ozdravení bank. Podle většiny odborníků se ale na jeho slib nelze zcela spolehnout. Stejný, ovšem s datem 13. listopadu, totiž již z jeho strany padl.

Peníze jen pro velké

Podle plánu centrální banky by měly být všechny peněžní ústavy rozděleny do čtyř skupin, uvedl pro EURO Petr Chajda, ředitel společnosti Petr Veliký (původně Asociace fondů Petra Velikého, která vznikla v rámci kuponové privatizace za účasti PPF). Do první přijdou velmi malé banky, které jsou relativně zdravé. Tvoří 38 procent z celkového počtu peněžních ústavů, ovšem jejich podíl na celkových aktivech bank je naprosto minimální.

Druhou skupinu budou tvořit převážně regionální banky, trpící nedostatkem kapitálu, u nichž není zatím zcela jasné, jak dopadnou. Je jich okolo 190 a finanční podporu by mohly získat na základě rozhodnutí regionální administrativy.

Třetí skupinu tvoří podle Chajdy osmnáct velkých bank, kterým stát pomůže. Mezi „vyvolené patří například Menatep, SBS - Agro, MostBank, Inkombank, Rosijskij Kredit nebo AvtoBank. První tři šéf centrální banky Geraščenko snad již definitivně identifikoval jako hodné záchrany. Ta prý spolkne přes sedmačtyřicet miliard rublů. Volba není náhodná. Na obranu těchto peněžních domů totiž podle moskevské brokerské firmy Pioneer Securities nevystoupil nikdo jiný než vždy úspěšný (až na boj o premiérské křeslo) moskevský starosta Jurij Lužkov.

Naopak u čtvrté skupiny, do níž spadne ostatních 720 ruských bank, což je zhruba třetina ze všech, je naprosto jasné, že je stát nechá zkrachovat, dodal Chajda. Samozřejmě, že v současné době probíhá tvrdý lobbying, jímž se snaží řada bank ještě dostat mezi vybrané.

Samostatnou vlnu zájmu zvedl případ Inkombank, která asi svůj boj o státní pomoc vyhrála. Geraščenko již minulý týden vystoupil s plánem na její záchranu, ten se ale mnohým nelíbí.

Z trosek stávajícího ústavu by měla vzniknout ruská Banka pro obnovu a rozvoj. Všeobecně se ale soudí, že si i po své reinkarnaci podrží orientaci na původní klientelu ze zbrojního průmyslu, které celý projekt pomůže v první řadě. V tomto odvětví drží Inkombank významné podíly, a na druhé straně mu hodně dluží. Největší ruští věřitelé peněžního ústavu také již vyjádřili souhlas s celou procedurou a dohledem nad ní. Analytici odhadují, že jim navrátí zhruba dvě miliardy dolarů. Věřitelský výbor nevytvoří nikdo jiný než zástupci takových společností jako Rosvooruženie, Technopromexport a dalších zbrojovek, u nichž se předpokládá spojení se zbrojařským Arkady Volsky's Union of Industrialist and Entrepreneurs. Tato unie nese jméno jednoho z bývalých vysokých komunistických prominentů a v říjnu ohlásila, že hodlá nad Inkombank převzít kontrolu.

Stará parta pohromadě

Možná nepřekvapí, že s ideou na záchranu Inkombank přišel jako první hlavní ekonom ruské vlády Jurij Masljukov. Poté, co vyšel najevo plán, počítající se starou gardou reprezentantů průmyslových zájmů, je jasné, že vládní průmyslová politika bude šitá na míru Masljukovově minulosti, soudí například analytici z firmy Pioneer. Jak známo, současný vicepremiér byl posledním šéfem Gosplanu, tedy sovětské plánovací komise. Volsky, zřejmě kontrolující zbrojařské firmy, byl zase šéfem těžkého průmyslu a jedním z Masljukovových partnerů v aparátu KSSS, paralelně suplujícím úlohu vlády.

Začalo to dluhopisy

Ruské banky klekly na kolena po srpnové devalvaci rublu a zmrazení trhu domácích dluhopisů. Většinu svých aktiv totiž měly ve státních cenných papírech GKO nebo OFZ. Vklady obyvatel v bankách byly rovněž zmrazeny a sliby o jejich výplatě se permanentně posouvají.

Státní dluhopisy byly tak lákavé, že v nich uvízla i řada světových investorů. Podle některých zdrojů se nechal nachytat i král finančních trhů George Soros a tak vyhlášená firma jako C. S. First Boston. Dluhopisy totiž dávaly výnos okolo dvaceti až třiceti procent v dolarech a bez kursového rizika, odstraněného termínovanými smlouvami s centrální bankou o odkupu rublů. Není proto divu, že domácí banky favorizovaly státní dluhopisy tak, že téměř nikoho neúvěrovaly. Jeden z ředitelů makléřské firmy Pioneer Andrej Danilenko tvrdí, že v těchto cenných papírech mají ruské banky okolo 80 procent svých aktiv. Podle ruského ministerstva financí je ve státních dluhopisech 280 miliard rublů. Vnitřní státní dluh, jehož výše přivedla Rusko do krize, potom činí 680 miliard. Ihned poté, co došlo na zastavení dluhopisů, sedm velkých ruských bank přestalo vyplácet své vklady. Pak se začal pokládat celý sektor.

Všechny zdroje vyschly

Ačkoliv je jasné alespoň to, že stát podá pomocnou ruku největším ruským bankám, není jasné to hlavní – kde na to vezme. Podle Chajdy existují v podstatě tři možnosti. Buď stát natiskne nové peníze, což je varianta vysoce pravděpodobná, nebo si půjčí v zahraničí, což by za současného mezinárodního hodnocení ruských závazků byla záležitost nesmírně drahá a zřejmě velmi málo pravděpodobná. Třetí možností je, že krizi odnesou především střadatelé, neboť jim banky jejich vklady vyplatí třeba až za pět let. Vše v rublech a v kursu z doby před srpnovou krizí. To by ovšem bylo v rozporu se zákonem, dodal Chajda.

Peníze nejenže nejsou v centrální bance, ale jak známo ani v rozpočtu. Mezinárodní měnový fond před časem navrhl ruské vládě, aby si pomohla zvýšením daní. Tento krok ale mnozí považují za nesmyslný. Naopak nabízejí snížení daní, aby ubylo daňových úniků, a zjednodušení jejich výběru. Daňový systém totiž zahrnuje obrovské množství příležitostí pro poskytnutí různých výjimek a domácí firmy spřátelené s mocí či finančními úřady jich řádně využívají. Narovnání těchto vztahů chtěl mimo jiné dosáhnout bývalý premiér Kirijenko. Možná právě proto musel odejít, šušká se mezi finančníky v Moskvě. Velké polostátní koncerny totiž platí jen část daní. Podle Danilenka celou čtvrtinu příjmů státního rozpočtu tvoří daně Gaspromu, celou polovinu pak od velkých korporací dohromady. Kdyby zaplatily vše, co mají, zvedly by se příjmy a státní kase by se odlehčilo.

Když byl ale předsedou vlády jmenován Primakov, začaly se šířit obavy, že nebude schopen čelit tlaku požadavků ruských oligarchů. A skutečně, vyvaroval se tvrdých ekonomických opatření, která by mohla popudit mocné zájmy, napsal britský list The Financial Times. Vláda se místo toho hodlá soustředit na podporu domácího průmyslu a bank a vyplácení dlužných mezd a důchodů. Značná část z nich bude uhrazena z nové emise rublů. Je to provizorní plán, který se zrodil z politické nutnosti a kompromisu. Může Rusku pomoci překonat několik měsíců, nakonec však nutně skončí vysokou inflací či zavedením kontroly cen a přídělů. Trhy zcela logicky rychle ztrácejí jakoukoli důvěru, kterou kdysi k nové vládě chovaly, dodává list.

Shodný názor zřejmě zastává Mezinárodní měnový fond, jehož delegáti na počátku listopadu opustili Moskvu, aniž by uvolnili další 4,6 miliardy dolarů ze slíbené finanční pomoci v celkové výši 22,6 miliardy dolarů. MMF volá po reformě státního rozpočtu, penzijní reformě i radikálním oživení bank, uvedl Chajda. Jediným konkrétním rozhodnutím je ale zatím zřejmě jen tištění dalších peněz. Jak oznámil Masljukov, ještě letos chce ruská vláda natisknout až 12 miliard nových rublů. Ekonomové varují před roztočením hyperinflace. Podle prognóz investiční banky Goldman Sachs klesne v příštím roce hodnota rublu z nynějších šestnácti na sto za dolar. Podle bývalého reformátora Grigorije Javlinského způsobí Primakovův program desetiprocentní pokles HDP a rozpočtový deficit 300 miliard rublů. Inflaci zvýší o 200 až 300 procent a reálné příjmy obyvatelstva v jeho důsledku poklesnou o 15 až 17 procent

Bude zima a hlad

EBF24

Ačkoli MMF nemůže prozatím dělat víc, mezinárodní důležitost Ruska stále ještě Moskvu opravňuje k tomu, aby požadovala nějakou formu speciálního zacházení. Nelze vyloučit, že bude zapotřebí program potravinové pomoci, která by zemi pomohla přečkat zimu. Vzhledem k tomu, že ruská vláda není s to náležitě financovat své ozbrojené síly, měla by G7, skupina sedmi hospodářsky nejvyspělejších států světa, uvážit financování pomoci spjaté se zajištěním bezpečnosti. Rusko patrně směřuje k ekonomické mizérii, stále ještě však zachovává alespoň politickou stabilitu. A tu je třeba udržet, napsal The Financial Times. Spolehlivý ekonomický program přitom podle listu bude muset počkat na energického nového prezidenta, schopného rázně prosadit životně důležité reformy, včetně změny systému daňových odvodů, bankovního systému a vlastnictví půdy. Aby realizace těchto kroků měla vůbec šanci, musí nejprve prezident Boris Jelcin, nyní již fyzicky neschopný vládnout, rezignovat, dodává list unisono s řadou moskevských finančníků. Ti veřejně o tom, že Jelcin je největším problémem Ruska, nehovoří, ovšem z každého jejich slova to vyplývá.

Již minulý týden Rusko požádalo Evropskou unii o potravinovou pomoc. Moskva tím prakticky přiznala, že země je na pokraji potravinové krize. Trápí ji totiž i nejhorší úroda za posledních čtyřicet let. Podle agentury Reuters má zásoby obilí na pouhých 20 až 30 dní. Situace se prudce zhoršila s příchodem nečekaně chladného počasí. V Moskvě teplota klesla až na minus 20 stupňů Celsia a na Sibiři pod minus 25 stupňů. Humanitární dodávky již Rusku slíbila Kanada. Jejich hodnota se má pohybovat kolem sedmi milionů dolarů. Již dříve oznámili potravinovou pomoc Američané a Japonci.

  • Našli jste v článku chybu?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).