Zahraniční obchod poměrně zásadně ovlivňuje vývoj v Německu. Tam sice ekonomika také výrazně zpomalila, dokonce o dost více, než se čekalo, ale výhled na dalších kvartály není až tak špatný. Mohl a měl by si tak polepšit i český zahraniční obchod. Jenže do zakázkových knih našich firem statistici, ale ani vždy ke komentování ochotní analytici komerčních institucí nevidí.
Vyhlížet světýlko na konci tunelu by ale bylo veskrze marným počínáním. O moc hůře, než je nyní, už nebude, protože není důvod, ale to samé platí pro nějaký zásadní obrat směrem vzhůru. Jsme totiž na dně zahnívajícího rybníka jménem Evropa a pěkně po kolena v bahně. Celý kontinent svírá nejistota a strach z budoucnosti. Politici se plácají po ramenou, jak zahnali dluhovou krizi na smetiště dějin a plánují opětovné povolování opasků. Tím však trhy ošálit nelze.
Evropský bankovní sektor je nemocný a tzv. bankovní unie, která ho má uzdravit, je konstruována tak, aby na tom uzdravování nechala zakukat i země, jejich banky jsou zdravé. Pravděpodobnost, že tento konstrukt bude uveden skutečně v život, jsou mizivé a finančníci to nepochybně přinejmenším tuší.
V Evropě energie zdražují, ve světě zlevňují
Společná měna jistě přežije rok 2013 a nejspíš i ten následující. Co bude potom, na to by se daly dobře vypisovat sázky. Placení státních dluhů tištěním peněz v Evropské centrální bance nyní funguje, ale z principu to tak nemůže být navěky.
Energetický trh je zelenou politikou Bruselu totálně rozvrácen a zdrcení průmyslníci očekávají další růst cen energií v situaci, kdy zbytek světa masivně zlevňuje.
V téhle situaci je pro firmy prakticky nemyslitelné, že by plánovaly větší investice na trhu, který dříve, či později čekají otřesy a revoluce. Čím však bude to čekání delší, tím větší bude frustrace obyvatelstva a tím silnější bude jeho náklonnost k extrémním a autoritářským řešením. Ten Titanik se fakt potápí a v podpalubí se fakt pořád tančí. Vždyť je to jen recese.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
