Nová Klausova a Tomšíkova kniha o české transformaci je hodnotově neutrální
Na akci Centra pro ekonomiku a politiku představil prezident Václav Klaus svou novou knihu Makroekonomická fakta české transformace, kterou napsal se členem bankovní rady ČNB Vladimírem Tomšíkem. Sál autoklubu byl naplněný k prasknutí a v hledišti bylo možné zahlédnout několik exministrů z Klausových vlád - Vladimíra Dlouhého, Jindřicha Vodičku či Ivana Kočárníka. Nechyběli ani Robert Holman a Miroslav Singer z bankovní rady ČNB. Z dalších známých osobností se na akci ukázali Miroslav Ševčík, Karel Steigerwald a Dušan Tříska.
Zapomínaná fakta.
„Zklamaně vidím, že jste si úplně všichni knihu ještě nekoupili,“ zavtipkoval prezident na úvod. O odbyt své publikace však nemusel mít obavu, protože byla brzy vyprodaná a na mnohé se již nedostalo. Myšlenka napsat tuto knihu napadla autory někdy loni na jaře. Klaus ji chtěl vydat, protože se na některá fakta transformace zapomíná. Nepsal ji vůbec s úmyslem, že by se měla stát prostředkem prezidentské kampaně. Je podle něho napsaná suchým ekonomickým jazykem, má charakter hodnotově neutrální analýzy a není pro běžného čtenáře.
Témata.
„Čelil jsem otázkám, proč není v knize zmíněno jméno Jana Švejnara. Důvodem je, že jsme se zabývali relevantními osobnostmi transformace a autory, kteří v té době na toto téma něco řekli, a to Švejnar nebyl,“ řekl favorit prezidentské volby.
Kniha navazuje na předcházející práce obou autorů a vychází z oficiálních dat. Má zachytit hlavní makroekonomické fenomény a trendy. V práci jsou kapitoly pojednávající o vlastní teorii transformačního procesu založené na radikální změně relativních cen, sekvenci transformačních kroků, měření výkonu ekonomiky, problematice inflace v transformačních ekonomikách, o volbě režimu kurzového i měnové politiky, inflaci transformačních zemí po případném vstupu do eurozóny a o měnové politice uskutečňované prostřednictvím cílování inflace.
Konkrétní údaje.
Klaus připomněl některé konkrétní údaje. Například to, že v roce 1990 byl reálný kurz koruny vůči marce (v korunách z roku 1989) 10,15 a v roce 2006 3,34. „Dotáhli jsme se téměř ke slavné komárkovské marce za tři koruny,“ řekl Klaus pobaveně. Průměrná reálná mzda byla v roce 2006 na 144 procentech mzdy roku 1990. Export byl v roce 1990 4,7 miliardy eur, zatímco v roce 2006 již 71,7 miliardy.
Transformační pokles byl jiným fenoménem než recese ve standardních ekonomikách. Šlo o informační otřes, kdy se přecházelo k cenám, které nebyly direktivně určované, ale vytvářely se na trhu. Klaus na tabulkách ukázal, že transformační pokles a inflace byly v ČR nejmenší ze všech transformujících se zemí.
Při transformaci se Klaus řídil hayekovskou a misesovskou myšlenkou, že alokační efektivnosti není možné dosáhnout sebedůmyslnější reformou cen, ale pouze jejich liberalizací. Jedině takto ceny poskytují subjektům na trhu relevantní informace. Privatizace má předcházet restrukturalizaci podniků.
Měnová politika.
Monetární problematiku transformace prezentoval Vladimír Tomšík. Obecně kritizoval politiku fixního kurzu, protože plovoucí může pružněji reagovat na šoky. Rozkolísaný ekonomický růst měly kvůli politice pevného směnného kurzu Bulharsko, Estonsko a Litva. Hodilo by se rovněž připomenout fakt, o kterém hovořil Milton Friedman, že krizi v Pinochetově Chile v osmdesátých letech zapříčinilo stínování dolaru. Podobně jako pokles v Británii na konci osmdesátých let byl zaznamenán, když ministr financí Nigel Lawson bez vědomí a proti vůli premiérky Margarety Thatcherové začal stínovat marku.
Tomšík rovněž připomněl restriktivní politiku ČNB a podstřelování inflačních cílů, které poškodilo investory. Ohledně případného vstupu do EMU připomněl Tomšík nebezpečí inflace a obtížnou otázku, jakou konkrétní hodnotu kurzu zafixovat.
Eurozóna.
V následné diskusi se řešila problematika fixního měnového kurzu a vstupu do eurozóny. Klaus upozornil na rizika vzdání se suverénní měnové politiky. Poukázal na to, že když vznikne měnová unie v oblastech s rozdílnými ekonomickými parametry, přinese to velké problémy. Uvedl historický příklad sjednocení Itálie, kdy se spojil bohatý sever a chudý jih. ČNB podle prezidenta za guvernéra Josefa Tošovského nekriticky přijímala politiku fixního kurzu ordinovanou Mezinárodním měnovým fondem. Kancléř Jiří Weigl navrhl, že by bylo vhodné napsat komplexnější práci o transformaci. „Napíšeme to v druhé polovině Klausova dalšího prezidentského období,“ ozval se Vladimír Dlouhý.
Paradoxní postoj Slovenska.
Klaus dále připomněl fakt, že Slováci chtěli před šestnácti lety oddělení slovenské měny od československé měnové unie, kdy rozdíly mezi ekonomikou ČR a SR nebyly až natolik velké, a nyní paradoxně usilují o vstup do eurozóny, kde výkonnost jednotlivých ekonomik je značně odlišná. Kamil Janáček z Komerční banky upozornil na vzestup inflace ve Slovinsku po přijetí eura. Moderátor Petr Mach diskusi škodolibě uzavřel tím, že ekonomové se těší, až budou komentovat velký růst inflace na Slovensku po plánovaném přijetí eura.
