Většina manažerů se domnívá, že armáda používá finanční prostředky neefektivně
Myslíte si, že česká armáda při nákupu techniky plýtvá penězi daňových poplatníků?
- Ano 81,5 %
- Ne 5,5 %
- Nevím 13 %
Obrněné transportéry Pandur, nákladní automobily Tatra, stíhačky Gripen, bitevníky L-159, lehké obrněnce Dingo, to jsou problémové zakázky armády, které v poslední době pronikly na veřejnost a jež muselo řešit ministerstvo obrany. Přidáme-li k tomu zbytečně investované miliardy korun do desítek zbrojních projektů, nelze se divit, že 81,5 procenta manažerů odpovědělo na otázku kladně.
Opačný názor však má respondent: „Určitě ne. Brání přece náš klid na práci, životy a vlast. A to, že se cestička musí tu a tam trošku umést, chápe snad každý uvědomělý občan. Zejména pokud jde o státní zájem, národní hospodářství, bezpečí vojáků, výjimečnou časovou tíseň nebo odborné znalosti. Kdo se má ve všech těch sofistikovaných věcech vyznat - digitální navigace střelby, jednorázově sbalené padáky, luxusní dingo, nadzvukové bitevníky, logistika dodávek potravin z jednoho místa a tak dále. Koneckonců kdo z nás dokáže z hlavy říct, kolik tater ze sta dojede z Prahy do Tater?“
Spíše neutrální je tato odpověď: „Nemám o tom dost informací. Na světě však asi neexistuje armáda, která by byla na všech úrovních striktně řízená prostřednictvím rozpočtu a osobní odpovědnosti za jeho dodržení. Na základě tisku se lze domnívat, že problém české armády se spíše týká toho, co si může dovolit koupit za přidělené peníze, než toho, co skutečně potřebuje, a jak to co nejefektivněji pořídit.“
Analýzu problému armádních zakázek nabízí manažer: „Pro jakoukoli investici je nutný byznys plán. Stručně řečeno, co a proč chci dělat, jaký prospěch mi to přinese, kdy investici potřebuji a na kolik mě přijde. Když generální štáb (tedy management armády) tvrdí, že potřebuje stovky obrněných vozidel, a tato potřeba se během dvou let několikanásobně sníží, jde minimálně o neuvážený nákup nebo chybný manažerský (vojensko-strategický) odhad. Přidám-li k tomu medializované korupční prostředí v armádě, plýtvání penězi daňových poplatníků je jasné. Smutné je, že se pravděpodobně dozvídáme pouze o špičce ledovce.“
A doplňuje ho respondent: „Většina státních institucí vynakládá finanční prostředky neefektivně. Jde přitom o dva základní problémy. Prvním je, zda a na co kupovanou techniku, respektive její nakupované množství, stát potřebuje. Druhým je cena v případě, že kupovaná technika je skutečně nutná. V tom případě je hlavním problémem průhlednost výběrových řízení, proces zadávání zakázek a neúměrně vysoká cena, jejíž část je bez jakýchkoli pochyb určena na jiné účely.“
Zcela jasný názor zaznívá v odpovědi: „Domnívám se, že armáda při zadávání zakázek nejen plýtvala, ale v mnoha podivných tendrech šlo přímo o korupci, která však nikdy nebyla nestranně vyšetřovaná. To, že případné předražování zakázek nebo zcela otevřenou korupci na ministerstvu obrany nikdo nikdy neoznámil, není ani tak proto, že by se nenašli svědci. Problém je určitě v našich 'rotujících' politicích, kteří jsou za tento zcela prohnilý systém zodpovědní. Proto slušní lidé nakonec rezignovali. Zkuste oznamovat korupci zkorumpovaným!“
Podporu nachází u manažera: „Jen slepý by to neviděl. Je až s podivem, jak naši politici napříč všemi stranami ignorují řešení, které je již ve světě běžné a jež omezuje prostor pro plýtvání penězi daňových poplatníků - Public sector shared services center (PSSSC). Rozsah aktivit jím pokrývaných může být široký - od centralizace nákupu, kdy je role žadatele o něj omezena, pokud jde o možnost zasahovat do průběhu výběrového řízení, až po provoz centrální mzdové účtárny pro vybrané státní instituce. Manažeři a vlastníci soukromých společností již dlouho vědí, jaké úspory řešení přináší. Jaké důvody vedou politiky k blokování jakýchkoli snah zavést tento přístup ve veřejné správě? Odpověď je jasná: Přišli by o prostor pro provádění politických obchodů s lukrativními pozicemi ve státní správě, byli by odstřiženi od možnosti rozhodovat o milionech a miliardách korun z veřejných prostředků a ztratili by zdroj vedlejších příjmů. Až vláda, která se vydá směrem k PSSSC, se stane věrohodnou, bude-li tvrdit, že provádí reformu veřejných financí!“
Odpovídalo 146 manažerů
