Většina manažerů souhlasí s vyvlastněním pozemků kvůli protipovodňovým opatřením
Myslíte si, že by měly být vyvlastněny pozemky, na kterých by byly vybudovány protipovodňové zábrany?
- Ano 52 %
- Ne 32,2 %
- Nevím 15,8 %
Nedávno Českou republiku opět zasáhly povodně. Na několika místech Moravy byly znovu zasaženy i obce, které utrpěly největší škody při povodních v roce 1997. Výstavba protipovodňových opatření však několik let vázne na tom, že se nepodařilo vykoupit všechny pozemky. Brzdí ji i neochota lidí prodat půdu. Stát může pozemky v těchto případech i vyvlastnit, ale zatím to byl běh na dlouhou trať. Vláda se proto rozhodla proces vyvlastňování urychlit. S tímto jejím rozhodnutím souhlasí 52 procent manažerů.
Opačného názoru je tento respondent: „Jsem z principu proti jakémukoli vyvlastňování, protože se tím porušují základní ústavní práva a takové opatření lze zneužít. Pokud jde o protipovodňové zábrany, měly by se doplňovat o postupné navracení říčních koryt do původního stavu tam, kde to jde, aby se obnovily plochy, na něž se voda může přirozeně rozlít. Lidé by se měli postupně odstěhovat ze záplavových oblastí a naučit se opět žít s přírodou, nikoli se ji neustále snažit ovládnout.“
Zajímavé zdůvodnění poskytuje tato kladná odpověď: „Jde o společenský zájem, přičemž hrozí škody z prodlení. Mělo by se tak však postupovat pouze ve výjimečných případech. Tedy tam, kde se řeší výstavba přehrady anebo hráze, nikoli však poldrů s pofiderní účinností. Náklady na vybudování protipovodňových opatření by zároveň měly odpovídat zejména hrozícím škodám. Pokud by byla příliš drahá, postrádají logiku. Jejich výstavbou by se hospodářství způsobily vyšší škody než povodní.“
Jiné řešení nabízí následující záporná odpověď: „Stát by ve všech případech, kdy chce získat nějaký pozemek, měl nabídnout tržní cenu plus prémii. Prémie kompenzuje to, že prodávající prodat nechce a je k prodeji nucen. Její výše by se měla stanovovat dle újmy způsobené prodávajícímu. Vyvlastnění by mělo přicházet na řadu pouze v extrémních případech a měl by o něm rozhodovat soud. Pokud se někdo spekulativně obohatí na základě informací, které o příslušném záměru unikly ze státní správy, mělo by to být šetřeno jako každý jiný podvod.“
Podmíněná je další kladná odpověď: „Podobné dilema existuje u výstavby silnic, produktovodů, rozvodných a telekomunikačních sítí a jiných staveb, dostane-li se veřejný zájem do rozporu s principem ochrany soukromého vlastnictví. Pokud budou splněny následující ,férové‘ podmínky, mírně se kloním ke kladné odpovědi. Především za prvé stavebník prokáže, že cíle nelze jinak dosáhnout. Za druhé vyvlastněním se rozumí odkup za přiměřenou, minimálně tržní cenu. Za třetí bude garantována ochrana vlastníka před různými zájmy a tlaky. A za čtvrté rozhodnutí o vyvlastnění bude přezkoumatelné i co do obsahu. Obávám se však, že v Česku jsou tyto podmínky prakticky nezajistitelné.“
Záporně odpovídá následující manažer: „Vyvlastňování pozemků je problematické především kvůli nedostatečnému prokázání veřejného zájmu. Na rozdíl od dálnice, která musí někudy vést a její veřejný zájem je neoddiskutovatelný, má ,protipovodňové vyvlastňování‘ vždy alternativu – vyklizení zátopové oblasti, vyjmutí problematických parcel ze stavebního území v územním plánu a nepokračování ve stavebních činnostech. Kolik domů, chalup a ohrožených občanů však vytváří veřejnost a implikuje ,veřejný zájem‘? Deset, sto, tisíc nebo deset tisíc? Má zájem například ,pouhého‘ tisíce lidí stavět si rodinné domy a žít v zátopové oblasti převážit nad principem vlastnického práva jednotlivce a jeho ochranou?
V tomto případě bych váhal a nedělal rychlé a zjednodušené závěry. Soucítím s lidmi, kteří se stali oběťmi vodního živlu, ale řešení bych hledal spíše v jejich ústupu z těchto lokalit a v podpoře opatření zvyšujících retenční schopnost krajiny. Už žádné hráze či meliorace. A především víc pokory k přírodě. Ať stát raději řeší jednorázovou podporu těm, kdo se rozhodnou odstěhovat. Ostatní ať zůstanou, kde chtějí, ale na vlastní riziko. A především na vlastní náklady a újmu.“
Kladné stanovisko zaujímá další respondent: „Chápu, že lidé chtějí peníze. Pro většinu je to přirozené. A dokážu pochopit i chování těch, kdo očekávají ,životní kšeft‘ v důsledku prodeje pozemečku potřebného k výstavbě dálnice. Pokud se však stejně chová člověk, jehož pozemek potřebuje nějaká obec k vybudování ochrany lidí a jejich obydlí před velkou vodou, měl by se stydět.“
Odpovídalo 146 manažerů
