Správa aktiv
Kdo se nechce starat o své peníze nebo cenné papíry sám, může je svěřit odborníkům. Vybrat si lze z několika bank a společností i z různých strategií členěných podle míry rizika. Jednou z podmínek úspěšnosti tohoto způsobu řízení majetku ovšem obvykle je, aby se hodnota aktiv pohybovala alespoň v řádu milionů korun.
Pod aktivy si v daném smyslu můžeme představit například peněžní sumu nebo akcie, případně jejich kombinaci, které předáme správci do řízení. Kromě českého výrazu správa aktiv se lze i v našich podmínkách často setkat s anglickým termínem asset management, protože to zřejmě působí na mnoho lidí odborněji. Zákazník za tuto službu platí a také vždy nese určité riziko, ať už si zvolil nějakou divokou, anebo zcela poklidnou superkonzervativní variantu.
Čeští vrabci
Typickými představiteli společností zabývajících se správou aktiv jsou v západní Evropě například Deutsche Bank, Crédit Suisse nebo Allianz. Jimi spravovaná aktiva jdou do stovek miliard dolarů. U nás tuto službu nabízejí mezi jinými Komerční banka, ČSOB nebo Patria Finance, ale také řada brokerských do mů. Zajímavé je, že Investiční a Poštovní banka ztratila pod taktovkou Nomury o správu aktiv zájem. Patria Finance, respektive její specializovaná dcera Patria Asset Management, měla na konci letošního února ve správě aktiva za asi 6,8 miliardy korun. To bylo sice několikanásobně více než na konci roku 1996, ale ve srovnání s velkými zahraničními správci jde o opravdu malý zlomek.
Jako správa aktiv se obecně označuje kdeco. Může jít kupříkladu i o jednoduchý případ, kdy klient firmě zadá, aby mu nakoupila určitý akciový titul za půl milionu korun a při dohodnutých výkyvech kursu ho prodávala a později pak zpět naku povala. Anebo si zákazník nechá za stejnou částku vytvořit od brokerského domu jím doporučované a později průběžně aktualizované širší portfolio. Některé společnosti nabízejí takzvaná typová portfolia charakterizovaná minimem investice i stupně m rizika a jemu přímo úměrnému potenciálu výnosů. Mnozí obchodníci s cennými papíry si dříve pro vytvoření a správu akciových portfolií kladli jako podmínku milionový limit, dnes už ale lze něco podobného zařídit i s několika desítkam i tisíc korun. Někdy to vyjde, někdy ne.
Individuální přístup
Nejvyšší kvalitativní stupeň správy aktiv je však trochu o něčem jiném. Jeho důležitými rysy jsou individuální obsluha klienta, reálná možnost nadprůměrného výnosu, který sice nelze garantovat, ale lze se k němu s určitou rozumnou pravděpo dobností blížit, a diverzifikace portfolia. To ale obvykle nelze provozovat jen se statisícovými částkami. Proto nejdůležitější správci požadují poměrně vysoké limity aktiv, konkrétně například Komerční banka deset milionů korun, anebo individuální přístup podmiňují podobnou minimální částkou. Portfolio za 100 000 korun příliš diverzifikovat nejde a představa, jak nad ním tvrdě bádá absolvent Harvardu, aby klientovi vydělal za tři měsíce deset tisíc, je směšná. Klientský asset management musí být vždy oddělen od správy aktiv vlastního správce, tedy musí jít o správu aktiv na jméno a účet zákazníka. Jestliže banka zkrachuje, majetku klienta se to nedotkne.
Celý proces začíná výběrem správce. K tomu je dobré oslovit několik bank nebo obchodníků s cennými papíry, kteří jsou na klientskou správu aktiv specializovaní nebo alespoň mají ve své struktuře příslušné oddělení. Volíme takové společnosti, u nichž můžeme předpokládat zkušenost a dlouhodobý zájem o obor. Jak už bylo uvedeno, správci mají své limity aktiv, pod něž nejdou. Klient by měl na druhé straně mít jasnou představu o míře investičního rizika, kterou je ochoten podstoupit, a o požadovaném stupni likvidity vložených prostředků, protože dostat zpět hotovost nečekaně rychle se často povede jen s velkou ztrátou. Musí si rovněž uvědomit, že ho čekají výdaje v zásadě trojího druhu - za správu podle výše aktiv, za jednotlivé transakce na trhu v rámci údržby portfolia a konečně určité procento (provize) pro správce z výnosu investice. Co správce, to jiná výše provize i poplatku za správu. U nejrizikovějších variant se provize pohybují kolem dvaceti procent.
Zrádné akcie
Z hlediska míry rizika se při správě aktiv vytvářejí v zásadě tři základní varianty portfolií. V té první se investuje do solidních úročených cenných papírů, nikoli do akcií. Riziko je velmi malé, asi jako u vkladu do solidní banky. Výnos je po odečtení všech poplatků a daní o trochu lepší než v případě termínovaného bankovního depozita. Ve druhé, stále ještě velmi bezpečné variantě, se do portfolia přimíchá trochu akcií nebo i finančních derivátů. Tím se zvýší potenci ální výnos, ale správce přitom postupuje tak, aby v případě neúspěchu dostal investor zpět alespoň původní nezhodnocené peníze, tedy jistinu.
Třetí varianta je vlastně sázkou na akcie, což může přinést extrémně vysoký zisk, ale také ztrátu. Velké a velmi zkušené společnosti zabývající se správou aktiv mohou uvedené tři druhy investičních koktejlů obohatit o investice do zahraničních akcií, zahraničních podílových listů, o devizové konverze, případně o další investiční nástroje, jichž svět nabízí opravdu hodně.
