Je možné, že na prodlužování Čunkovy kauzy neměla zájem vláda, ale někdo jiný
Před týdnem vicepremiér, ministr, senátor a předseda KDU-ČSL Jiří Čunek prohlásil: „V pondělí u soudu bylo mé jméno vláčeno a byl jsem nazván prasákem, který osahává ženské a chodí na něj spousta anonymů. Proto jsem změnil svůj názor a nakonec se rozhodl, že usnesení o zastavení mého trestního stíhání zveřejním.“ Kdyby je býval zveřejnil už před půl rokem, když ho státní žalobce Arif Salichov stvořil, zelení a ministr Karel Schwarzenberg měli o agendu méně a Čunek sám mohl být dříve zpátky ve vládě. Takhle má kdekdo o starost víc. Hned první dějství soudního projednávání žaloby na Marii Benešovou totiž potvrdilo, že s českou justicí je cosi velmi v nepořádku a dohady o jejím ovlivňování politikou a politiky nemusí být jen nepodloženými spekulacemi.
Připomeňme, oč jde. Stínová ministryně spravedlnosti ČSSD Marie Benešová loni v prosinci, odvolávajíc se na článek v MF Dnes, označila v Českém rozhlase v souvislosti s Čunkovou kauzou šest vysokých představitelů justice za „zákulisní justiční mafii, která se snaží justici plně ovládnout, aby sloužila v zájmu vládnoucí garnitury“. Vedle nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké jmenovala jejího náměstka Karla Černovského, náměstka vrchního státního zástupce Libora Grygárka, šéfa jihomoravských státních zástupců Petra Coufala, jihlavského žalobce Arifa Salichova a místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru. Tato šestice a exministr spravedlnosti Pavel Němec, o němž se Benešová zmínila v jiné souvislosti, na ni podala žalobu domáhající se omluvy, ale ne finanční satisfakce. Ještě jako nejvyšší státní zástupkyně byla Benešová známá tím, že si „nehraje se slovíčky“. Opět je kvůli tomu v potížích.
Leč k věci: Opravdu není obvyklé, aby se před soudem na straně žalující i žalované ocitlo sedm vysokých funkcionářů justice a s nimi další, předvolaní jako svědci. To samo o sobě justici na vážnosti nepřidá! Na Benešovou byla podána občansko-právní žaloba a soudce Vojtěch Cepl mladší neměl proto důvod vyloučit ze soudní síně veřejnost. Ba co víc, dovolil televizním štábům, aby snímaly výpovědi svědků. O třech schůzkách týkajících se Čunkovy kauzy, jichž se od loňského února do června měli zúčastnit Vesecká, Kučera, ostravská státní zástupkyně Zlatuše Andělová a exministr Němec, teď advokát a jako expert spolupracovník úřadu vlády. „Byly tam náznaky snahy případ ovlivnit,“ vypověděla před soudem Andělová. Soudce Nejvyššího soudu Kučera jí údajně naznačoval, že by měla prodloužit trestní řízení, aby vláda měla čas získat za Čunka náhradu. Na další schůzce měl dokonce soudce Kučera prohlásit, že „nezávislost soudů musí jít stranou politickým zájmům“. Pikantní, není-liž pravda! Andělová byla však nucena potvrdit, že téma Čunek otevřela na dotyčné schůzce sama, když se prý „v žertu“ zeptala, zda už za něho mají náhradu. Divné to žerty od státní zástupkyně, jíž by případné politické souvislosti Čunkovy kauzy vůbec neměly zajímat. A ještě divnější byla její douška o „prasákovi“, pokud ji pronesla. Andělová to popírá, jihomoravský státní zástupce Coufal ze strany žalující na jejím výroku o „prasákovi“ trvá.
„Andělová nás ujistila, že se nenechá ovlivnit. Schůzky nabyly na významu poté, co byla kauza předána do Jihlavy… následovaly telefonáty, procesní kroky, které nebyly v souladu s praxí,“ pravil před soudem Igor Stříž, bývalý náměstek olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvána. Oba byli ze svých funkcí v souvislosti s Čunkovou kauzou odvoláni a oba teď vypovídali ve prospěch Benešové. Stříž navíc přímo v soudní síni požádal Veseckou, aby ho zbavila závazku mlčenlivosti v celé Čunkově kauze a on mohl sdělit další podrobnosti; byl však oslyšen. Prozradil nicméně jinou pozoruhodnost: Loni v září se po výzvě prostřednictvím SMS sešel s Ivanem Langerem, který chtěl být o Čunkově případu informován. Na Stříže prý nevyvíjel žádný tlak. I přesto však ministr vnitra, právně vzdělaný, jevil zájem o záležitost, po níž mu kompetenčně nic nebylo. Vůbec se zdá, že do Čunkovy kauzy bylo nepatřičně zasvěceno víc lidí. Z jakého titulu byl na ostravské, brněnské a jihlavské schůzce asi přítomen Pavel Němec, nevykázal-li se dle Andělové žádným pověřením?
Třeba je tomu opravdu tak, jak tvrdí nejvyšší zástupkyně Vesecká, že tajemné schůzky „nikdy nebyly motivovány tím, aby řešily kauzu Čunka, a pokud byla zmiňována, pak… vždy ve standardní společenské, přátelské, pracovně-přátelské atmosféře“. Možná, že vyjádření Igora Stříže je motivováno pomstou za odvolání z funkce, jak míní ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. A možná, že zájem na prodlužování Čunkovy kauzy neměla vláda, ale někdo jiný, což tajemně naznačil premiér Mirek Topolánek, jenž „v nějaký vládní nátlak nevěří“. Rozhodující bude, zda to premiérovi, ministru Pospíšilovi a Renátě Vesecké uvěří většina občanů, anebo začne-li naopak ona většina o funkčnosti právního státu v České republice vážně pochybovat. Pokud se funkcionáři české justice v dalším díle procesu s Benešovou předvedou stejně trapně jako v prvním dějství, pravděpodobnější bude varianta druhá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
