Před patnácti lety Praha bolavě vycouvala ze zakázky na výstavbu dálnice D47. A že strategické obchody s Izraelem neumí Česko dodnes, dokládá současné jednání o nových radarech.
Česká republika získala bohaté zkušenosti, které v budoucnosti určitě zužitkuje. Tak ministr dopravy Milan Šimonovský 8. dubna 2003 hájil rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly. Tehdejší kabinet vypověděl smlouvu izraelské společnosti Housing & Construction, která měla za 125 miliard korun vybudovat a třicet let provozovat dálnici D47 vedoucí z Lipníka nad Bečvou do Polska. Ovšem vypovězení nebylo zadarmo. Jako odškodné muselo Česko izraelské společnosti, aniž by postavila jediný metr dálnice, zaplatit 650 milionů korun.
Housing & Construction může za svůj astronomický výdělek poděkovat především Miloši Zemanovi, jehož vláda na jaře roku 2002 bez soutěže zadala kontrakt Izraelcům, aby o několik měsíců později politici zjistili, že šlo o špatné rozhodnutí a nejjednodušší bude se s Housing & Construction co nejrychleji vypořádat.
Prostě budou radary
Avšak i dnes, patnáct let poté, se ukazuje, že strategické zakázky mezi Českem a Izraelem prostě skřípou. Teď už nejde o výstavbu dálnice, ale o pořízení osmi mobilních radarů MADR od společnosti Elta Systems za 3,5 miliardy korun. Protože šlo o mezivládní dohodu – stejně jako v roce 2002 – neproběhlo ani v tomto případě klasické výběrové řízení, kde by vyhrála nejlepší a nejvýhodnější nabídka. Bývalý ministr obrany Martin Stropnický (ANO) prostě jen v prosinci 2016 oznámil, že vojsko si pořídí radary z Izraele. A ještě než se s resortem loni na podzim rozloučil, Stropnický několikrát ujistil, že jednání jsou u konce a smlouvu stačí pouze podepsat.
Čtěte: Zájem trvá. Berlín chce nadále prodat své helikoptéry české armádě
Je duben 2018 a kontrakt stále nikde. Karla Šlechtová (ANO) tvrdí, že dotaženo rozhodně nic není a že zbývá vyřešit několik zásadních zádrhelů. Obrana prý nemá potvrzené, že nové radary půjdou zapojit do spojeneckých systémů, a proto zatím Šlechtová smlouvu nepodepíše. A nadto jen tak mimochodem prohlásí, že o tendr už se zřejmě zajímají policejní vyšetřovatelé.
Proč zrovna Izrael?
Jednoduše se může stát, že nákup radarů MADR dopadne úplně stejně jako před patnácti lety výstavba dálnice D47. Politici se rozhodnou, že raději najdou jiné řešení a vleklé vyjednávání ukončí. Jestli bude chtít Elta Systems proplatit ušlý zisk nebo jinak zhojit rány – což nyní nevypadá reálně – nikdo neví. Stejně jako málokdo tuší, proč ministerstvo obrany v uplynulých šestnácti měsících nenašlo s Izraelci společnou řeč a kontrakt už dávno nepodepsalo.
Co ale D47 a radary spojuje, je nijak nevysvětlený a těžce obhajitelný první krok. Jak Miloš Zeman v roce 2002, tak Martin Stropnický o patnáct let později neosvětlili, proč zvolili právě izraelskou cestu. Faktem nicméně zůstává, že ministerstvo obrany mělo k dispozici i podstatně levnější řešení.
Slova Milana Šimonovského o bohatých zkušenostech pro budoucí projekty se, bohužel, nevyplnila.
Přečtěte si další komentáře Ondřeje Stratilíka:
ČLÁNKY DO MAILU