Usnesením pražského Vrchního soudu byla definitivně zamítnuta žádost Agrobanky (AGB), nyní v likvidaci, na zápis prodeje její dobré části do rukou GE Capital Bank (GE). Soud v odůvodnění potvrdil, že rozdělení AGB na dobrou a špatnou část bylo účelové, a ani jedna část nesplňovala zákonné podmínky pro definici podniku. Proto se dobrá část AGB takto nemůže prodat ani GE Capital Bank, ani komukoliv jinému. Toto rozhodnutí ještě bude mít pro všechny účastníky příběhu vážné důsledky.
Připomínka pro ty, kdo si ho už dobře nepamatují: Česká národní banka uvalila v roce 1996 na AGB nucenou správu. Oficiálním důvodem byla její špatná finanční situace. Ta byla opravdu špatná, i když ne horší než u jiných velkých bank, které s vydatnou pomocí státu přežily. Hlavním účelem rozhodnutí ČNB bylo dostat z Agrobanky skupinu Motoinvest. A to tak důkladně, aby se tam už nikdy nemohla vrátit. Proto byla vymyšlena krkolomná varianta rozdělení AGB na dobrou a špatnou část s tím, že dobrá a zdravá bude prodána investorovi a špatná a nemocná předána likvidátorovi. ČNB v souvislosti s rozdělením ještě vyplatila GE 19,7 miliardy korun jako rozdíl mezi hodnotou vkladů klientů a úvěry a ostatními aktivy. Účetnictví však uvádí, že tento rozdíl byl jen jedenáct miliard, a to ještě množství majetku nebylo vůbec oceněno. Kam se podělo dalších téměř devět miliard korun? Vysvětlení je jednodušší, než by se zdálo. GE si dobré úvěry a ještě některá další aktiva přecenila „přesným výpočtem“ – padesát procent za úvěry a některá aktiva dokonce za čistou nulu.
Prozíravost.
Nelze se tedy divit soudům, že neuznaly uvedený obchod jako řádný prodej podniku na základě zákonem stanovených podmínek. Tím spíše, že jsou bombardovány důkazy ze strany Sdružení malých akcionářů (SMA) Agrobanky, zatímco druhá strana - ČNB - předkládá jen nedoložené proklamace. Po první příznivé vlaštovce očekává SMA další, a to, že stejný vrchní soud nezapíše ani navýšení základního kapitálu GE, kterým by se potvrdila uvedená kapitálová injekce za 19,7 miliardy korun. Navýšení jmění bylo totiž podloženo právě kupní smlouvou o prodeji části AGB. Těžko uvěřit, že by soud, který odmítl uznat prodej podniku, uznal kapitálovou injekci s ním související.
Teoreticky by to mělo znamenat, že částka poputuje z GE zpátky do ČNB. To ale nehrozí, protože GE se ve smlouvě podpisem centrální banky pojistila, že ji nemusí vracet nikdy. Prozíravě se pojistila dokonce i proti eventualitě, která vlastně nyní nastala: částka by neměla podstatu a muselo by se na ni pohlížet jako na dar. Darovací daň - jak známo - činí 40 procent, v tomto případě tedy skoro osm miliard korun. Již jen jako perličku je nutné dodat, že dobrovolně zaplacená daň za někoho jiného je také darem a podléhá rovněž darovací dani, a tak dále do nekonečna, respektive k nezdanitelnému základu…
Hlavolam.
Akcionáři mají nyní v ruce pádný argument a právníci centrální banky si budou lámat hlavu při hledání vysvětlení, jaká že obchodní operace mezi AGB a GE byla provedena, když to nebyl prodej podniku. Bude to tvrdý oříšek. Úvěry se dají postoupit, majetek prodat. Jenže v případě Agrobanky chybí ceny z řádného ocenění, a to nejen úvěrů, ale i ostatních aktiv. Každý ví, že cena v účetnictví zřídka odpovídá tržní ceně. Ale každá taková smlouva musí mít cenu jednoznačně definovanou. Tu tady nenalezneme, a navíc máme i dvojí účetnictví v rozdílných hodnotách. Další problém bude daňový. Zatímco u prodeje podniku se DPH neuplatňuje, u prodeje majetku ano. A majetku bylo mnoho, dokonce i takzvaného bez hodnoty, což finanční úřady ale nebude zajímat a budou požadovat cenu obvyklou.
Jde i o vklady klientů. Závazky nelze převádět na jinou osobu jinak než se souhlasem klienta, nebo prodejem podniku. K prodeji podle soudu nedošlo, přesto vklady převedeny byly. Nelze očekávat, že se klienti budou soudit, protože o své peníze nepřišli a možná ani nevěděli, že se změnila jejich banka. Ale co ochrana důvěrných informací? Jsou známé případy, kdy klienti nesouhlasili s převodem svých vkladů na GE a přesto převedeny byly.
Nerozum.
Tento právně ekonomický zmetek České národní banky prozatím stál daňové poplatníky 44 miliard korun, přičemž prokazatelně existovala podstatně levnější řešení. Na ta však ČNB nepřistoupila, protože by vyžadovala spolupráci akcionářů, tedy i Motoinvestu. Ne všichni ale na tuto iracionalitu doplatili. Jeden z hlavních aktérů, nucený správce AGB Jiří Klumpar, byl do Agrobaky vyslán z ČNB a jen pár hodin poté, co prodal zdravou AGB americké GE, se stal tamtéž vedoucím pracovníkem. V centrální bance držel vůdčí roli této agendy pevně v rukou člen bankovní rady Luděk Niedermayer. Později se stal viceguvernérem a nedávno mu prezident funkční období prodloužil. Josef Tošovský byl při vyhlášení nucené správy guvernérem ČNB, při prodeji zdravé Agrobanky už předsedou vlády. Dnes sedí na teplém místě ve Švýcarsku. Neměli bychom ani zapomenout na tehdejšího ministra financí. Jmenuje se Ivan Pilip, dnes je místopředsedou US-DEU a opět šilhá po ministerské funkci.
