Nejprve přijde kauza se zakázáním rumové tresti pro její údajně rakovinotvorná rizika, což má zjevně za cíl definitivně zlikvidovat tuzemský rum, když už se ho nepovedlo vyřídit tím, že se mu nesmí říkat rum. Je totiž celkem jisté, že tuzemák sám o sobě není zrovna sójové mléko a své konzumenty dokáže poslat prostřednictvím cirhózy pod zem nejméně šestkrát, než ta strašná látka z tresti začne být opravdu nebezpečnou. To by se snad ještě dalo vysvětlit tím, že šlo o temné pikle z Hradu, díky nimž mohl Ovčáček označit EU za třetí říši, a získat tak pro svého šéfa pár volebních bodů navíc.
Nicméně poslední nápad Evropské komise - žalovat Česko pod pohrůžkou pokuty milion korun denně za to, že jsme u nás nezřídili orgán, který by pracovníkům ze zemí EU poskytoval podporu a pomoc -je víc než výstřední. Zvláště v situaci, kdy Francie a Německo aplikují na naše řidiče kamionů své zákony o minimální mzdě, což je flagrantním porušením pravidel pro volný pohyb pracovníků a vážným narušením volného trhu, za což tyto země Brusel nejen nežaluje, ale ani to neřeší.
Čtěte více o vztazích s EU:
Ostuda, úlet. Ovčáčkovo přirovnání EU k Hitlerově třetí říši politici odsoudili
Summit o dvojí kvalitě potravin: unijní pravidla se musí změnit, tvrdí Sobotka
Řeší český tuzemák a nějakého ombudsmana pro zahraniční zaměstnance. To vše v situaci, kdy z Unie odchází druhá nejsilnější ekonomika, ta třetí, francouzská, má na smrt nemocné veřejné finance a slibované záchranné reformy se jaksi nekonají a pátá největší ekonomika, která horko těžko přežila dluhovou krizi, se aktuálně zmítá v politicko-národnostní křeči. O migrační zátěži evropských sociálních a bezpečnostních systémů nemluvě.
V takových situacích je dost těžké udržet v sobě přesvědčení, že jsme opravdu členy dobré party, kde rukou společnou a nerozdílnou pracujeme na krásných zářných zítřcích v našem evropském domě.
