Češi nejsou euroskeptici, ale jen skeptici
Češi a Moravané se Evropské unie nebojí. Evropa se může těšit na syrečky i utopence, stejně jako na věčně remcající národ, dosahující dnes stejně jako před staletími mírného pokroku v mezích zákona. Referendum bylo zcela jednoznačné a přesvědčení části evropských médií o euroskepticismu Čechů dostalo vážné trhliny. Možná si ti Francouzi, Belgičané a další, kteří podezřívavě hledí na střed kontinentu, konečně uvědomí, že národy zde žijící nejsou euroskeptické, ale prostě a obyčejně skeptické. Mají k tomu z historie dost důvodů a ani výhled do budoucnosti nezáří světlými zítřky.
Přestože v Česku již pět let vládnou socialisté, národ zrovna nemiluje regulaci, úředníky ani pořádkové síly. O vynalézavosti, s níž občané unikají před mocenskými mechanismy, se mohou vyprávět legendy. Popravdě řečeno, nebylo by na škodu, kdyby nové členské země citelně ovlivnily podobu chystaných reforem unie. Společná zahraniční a obranná politika jsou jistě aktuálními tématy, ale budou jimi i za pár let. Výzva, která leží na stole, je však momentálně čistě národohospodářská. Stará Evropa má vážné ekonomické problémy způsobené nadměrnou regulací, silnou ochranou trhu a hypertrofovaným sociálním systémem, dusícím jakoukoli ekonomickou iniciativu. Západoevropská ekonomika již několik let polehává a místo příznaků oživení se spíše objevují proleženiny.
V našem zájmu proto rozhodně není přejímat další rozsáhlé a v Evropě časté rigidní pracovní a sociální zákonodárství a nejrůznější normy ekologické, hygienické i mnohé další. Většina z nich nechrání ani životní prostředí, ani spotřebitele, ale jen a pouze neefektivního výrobce. Jenže tomu i tak už došel dech. Je zcela zjevné, že pokud chce unie hrát ve světové ekonomice v budoucnu první ligu, musí se svými pravidly přibližovat spíše nyní vstupujícím členům, než aby to bylo naopak. Snad všem - kromě slepých a hluchých odborářů - je jasné, že bez zjednodušení pravidel pro propouštění zaměstnanců a pořádnou redukci sociálních dávek se Německo ze svrabu nedostane. A v to, že nejvyšší produktivita na světě je ve Francii s jejím zkráceným pracovním týdnem, věří už opravdu jen český premiér.
Je ale Vladimíru Špidlovi dost jasné, že velmi úspěšné referendum není souhlasem s politikou, kterou on a jeho strana reprezentují? Podoba reformy veřejných financí na to dává zcela jasnou odpověď. Na rozdíl od ostatních kandidátských zemí, které zahájily reformy a byly za to oceněny i mezinárodními institucemi, je český pokus označován jako první krok správným směrem. Přeloženo z diplomatického jazyka to znamená: „moc jste se nepochlapili, takhle už to opravdu dál nejde“. Když k tomu přidáme neustálé pokusy znemožnit úpravami zákoníku práce zaměstnávání lidí, či absurdní gulášové, koblihové a nyní i alkoholové výstřelky ministryně zdravotnictví Součkové, je jasné, že téhle vládě na pružnosti ekonomiky a konkurenceschopnosti českých firem příliš nezáleží a s leskem v oku a plamenem v srdci se žene do slepé uličky.
Proto by bylo dobře, kdyby všichni zúčastnění ve vládní koalici vzali na vědomí, že práci, kvůli které usedli do Strakovy akademie, už odvedli. Potom by si měli rozmyslet, zda ještě existuje, kromě jídelníčku v závodní jídelně, něco podstatného, na čem se shodnou. Pokud by to skutečně poctivě učinili, byl by možný jen jeden jediný závěr. A nastal by čas pro pěkný závěrečný večírek kabinetu a nové volby. Jenže to se sotva stane. Senátor Mejstřík si sice s klidem a oprávněně může připnout opršelou placku s nápisem „Děkujeme, odejděte“. Ale i tentokrát ho vyzývaní s přehledem oslyší.
Unie svobody se do politického harakiri určitě nepohrne, lidovci brousí nože na podzimní sjezd, a tak se zase o vše bude bojovat v Lidovém domě. Nejméně do podzimu bude vládě vládnout Stanislav Gross a Vladimír Špidla bude dál vykládat, že se ekonomové mýlí. A nakonec to může vydržet i přes podzim, protože ODS dosud nesebrala odvahu k převzetí moci. Defétistická prohlášení na téma, že z opozičních lavic nic dělat nemohou, jsou komická. Pořádná opozice by za současné situace na každém zasedání sněmovny vyvolala hlasování o důvěře vládě, a to by byl div, aby jednou někdo nechyběl či mu ruku nezkroutilo wagnerovské revma.
Jenže jsme v Čechách, a tak se budou hledat jistá a bezbolestná zákulisní řešení. Špidla se možná ještě jednou pokusí dostat vládu pod kontrolu, což mu ale ministr vnitra nedovolí. Ten místo toho bude hledat dohodu s ODS na nějaké duhové koalici. Do ní by byli se soucitem přizváni i lidovci a unionisté, aby náhodou nezůstal někdo, kdo by si nešpinil ruce. Odmítnout by nemohli. Šéfové rozhodujících stran, tedy Gross a Topolánek, by zůstali ve svých parlamentních křeslech a ve vládě by zasedli technokraté s úkolem utáhnout národu opasek, tak jak je třeba. Pak by si to po roce všichni čestně rozdali ve volbách a pohádky by byl jako vždy dobrý konec. Češi by tak dopili své poslední samostatně navařené pivo a s důvěrou ve vlastní síly by mohli v květnu příštího roku definitivně vstoupit do evropského ringu.