Minulý týden jsem se tu vyjádřil proti záměru ministra Kuby výrazně novelizovat zákon o veřejných zakázkách, resp.zařadit zpátečku v některých protikorupčních opatřeních, které novela přinesla.
Objevila se řada negativních reakcí, nikoliv překvapivě hlavně od firem, pro které je účast v tendrech mnohem náročnější a vyznat se v zákoně jim dělá velký problém. Nikdy nebudu tvrdit, že zmíněná norma je dokonalá. Ani náhodou. Její schvalování byl velmi komplikovaný porod s řadou komplikací – přílepky, parlamentními i senátními úpravami, stížnostmi z obou stran (zákon je moc tvrdý a složitý versus zákon je moc měkký).
Dovolím si ale trvat na tom, že zákon byl správným krokem. Už proto, že motivuje zadavatele, aby zakázky vypisovali účelně. Teoreticky tak není možné vypisovat na radanici tendr na třicet sněžných pluhů jen proto, že na ně má Franta od naproti distribuční firmu. Dříve jste něco takového mohli bez mrknutí oka udělat a v podstatě jste zůstávali v mezích zákona. Jako zadavatel dnes musíte vysvětlit, že je ve veřejném zájmu je nakoupit za peníze z erární kasy, a kontrolní orgány na to musí zpětně dohlídnout (kontrola má v Česku k dokoknalosti stále daleko, ale to je na delší povídání). Nikdo mi nevymluví, že právě takhle vypadá smysluplné nakládání s veřejnými penězi.
Problém s jedním uchazečem
Ano, zákon obsahuje řadu chyb. Povinnost zrušit tendr, pokud se přihlásí jen jeden uchazeč, je jednou z nich. Podobné opatření platí ve spoustě zemích EU, ale málokde platí plošně tak jako v Česku, ve všech oborech a s minimem výjimek. Kupříkladu v zakázkách ve vědě a výzkumu je skutečně problém najít více uchazečů a málokdy je to hned důvod hledat za tím zástěrku pro korupci.
Takový problém se dá ale řešit jednou malou novelkou, pravděpodobně i ministerskou vyhláškou. To není to, co chtějí řezníci z MPO. Dle ministra Kuby a řady dalších politiků je třeba celou novelu překopat a zrušit kupříkladu opatření, dle kterého rozhoduje při výběru dodavatele cena. Tady skutečně narážíme na princip toho, jak se mají efektivně utrácet veřejné prostředky. Nikdo nerozporuje, že při hledání ideální nabídky se má brát důraz na kvalitu. Veřejné orgány by ale snad měly mít jasno, že chtějí nakupovat kvalitní zboží a služby, a tyto podmínky zařadit do veřejné nabídky. Nikdo přece nechce objednávat nekvalitní silnice (i když ve Česku…těžko říct). Je třeba definovat standard, který po dodavatelích požadujete, a i tak můžete nastavit kritéria zakázky tak, aby kvalita hrála svou roli. Nikdo netvrdí, že je to jednoduché. Pokud ale cena nebude určujícím faktorem, je to jako bychom si hráli na aukci obrazů a prodávali je tomu, kdo si ho pověsí na nejhezčí místo.
Na závěr ještě nějaká ta čísla. Agenda ÚOHS, který zakázky kontroluje, narostla loni po novelizaci o 70 případů z předloňských pěti set. To se nezdá být tak drastické vzhledem k tomu, že úřad nabral spoustu dalších pracovníků. Novela zákona o veřejných zakázek mnoho věcí zkomplikovala. Všechno se dá napravit. Ale vést se teď na vlně paniky a pořádat křížovou výpravu proti stěžejní zákonné úpravě posledních let není chytré ani správné.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Virtuální návrat měnových válek
