Firma GeGe měla přidat do státního rozpočtu přes dvacet miliard
Prodej státního podílu v Českém Telecomu se odkládá na neurčito. Ani jedna ze dvou investorských skupin, které byly 10. dubna na zasedání vlády v Liberci vyzvány k podání dodatečných, vylepšených nabídek, ministry neuspokojila. Nelze ovšem vyloučit, že se k celé věci dosluhující kabinet ještě jednou vrátí. „Osobně si myslím, že se to někdo do voleb pokusí znovu otevřít,“ řekla týdeníku EURO vysoce postavená osoba z vládních kruhů. Jiné dva dobře informované zdroje dokonce nevyloučily, že bod by mohl přijít na program již v pondělí 6. května. „Je to teď velmi živé téma, není to zcela nepravděpodobné,“ uvedl jeden z nich minulý čtvrtek, ale spíše si myslí, že se to nestihne. V pokusu o zvrácení rozhodnutí se mají angažovat i privatizační poradci z J. P. Morgan, kteří svou práci ještě neskončili.
Vada na kráse.
Meziresortní koordinační výbor doporučil vládě za akceptovatelnou pouze nabídku konsorcia vedeného Deutsche Bank. Jak uvedl po pondělním jednání ministr financí Jiří Rusnok, toto uskupení splnilo všechny požadavky kromě klíčového. Nedošlo totiž ke kýženému navýšení ceny. Rusnok uvedl, že nabídková cena byla 11,06 eura za akcii - něco málo přes 55 miliard za 51 procent státem vlastněných akcií. Žádná suma, o níž Rusnok hovořil, však asi nikde „natvrdo“ uvedena nebyla. Neoficiální informace totiž uvádějí, že kupní cena je vázána na několik faktorů - vypočítává se na základě matematického vzorce - a tudíž je pohyblivá. „Vláda se po delší a poměrně obsáhlé debatě rozhodla nabídku neakceptovat a k tomuto bodu nepřijala žádné usnesení,“ komentoval jednání Rusnok.
GeGe měla přidat na důchody.
Návrh usnesení, jehož kopii má týdeník EURO k dispozici, stojí za čtení. Poprvé se v něm hovoří o tom, že nabyvatelem akcií by měla být společnost GeGe, s. r. o., se sídlem v pražské Klimentské ulici, jejímiž konečnými vlastníky jsou Deutsche Bank, Blackstone Communications Partners I a Blackstone Capital Partners III, podporované společností TDC (dříve TeleDanmark). V dalším bodě navrženého, ale neschváleného usnesení se hovoří o tom, že „vláda souhlasí, aby nabyvatel (firma Gege – pozn. red.) nebyl smluvně zavázán učinit ostatním akcionářům společnosti Český Telecom nabídku převzetí“.
Překvapivý je poslední - pátý - bod usnesení. Jeho prostřednictvím totiž měl být schválen návrh, aby Fond národního majetku (FNM) převedl část výnosů z prodeje majetkové účasti státu v Telecomu, činící 20,6 miliardy korun, do státního rozpočtu na rok 2002 pro účely „nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění“. O tomto způsobu vynaložení peněz z Telecomu se nikdy předtím nehovořilo, vláda je chtěla použít na nákup stíhaček Gripen.
Dánové do počtu.
Druhým důvodem zamítnutí nabídky měla být skutečnost, že telekomunikační firma TDC, coby strategický investor, měla hrát ve „vítězném“ konsorciu pouze vedlejší úlohu. Dánská firma byla předurčena pro práci v managementu. Měla mít manažerskou smlouvu na pět let. Jak intenzivně a zda vůbec se chtěla angažovat i akcionářsky, zcela jasné není. Některé kuloární informace hovoří o tom, že intenzivnějšímu zapojení Dánů do konsorcia zabránila jenom časová tíseň, ale „ve skutečnosti všechno měla kupovat Deutsche Bank pro TDC“. Každopádně: Deutsche Bank, která TDC ke spolupráci vyzvala až na poslední chvíli (poté, co ji odřekl spoluúčast Deutsche Telekom), je stále vnímána jako hlavní tahoun skupiny.
Strach z Deutsche Bank.
Kabinet zřejmě vůči dvojici Deutsche Bank/TDC nemá dost důvěry i vzhledem k nynějšímu dění v Českých radiokomunikacích (ČRa), kde duo působí v rámci konsorcia Bivideon a jeho počínání vyvolává řadu pochybností (EURO 13,14,15/2002). Přiklepnout Telecom právě tomuto konsorciu by také znamenalo odstartovat velkolepý přesun majetku na celém telekomunikačním trhu, protože paralelní působení v ČRa i Telecomu by antimonopolní úřad těžko povolil. Ministr financí Rusnok byl ochoten rizika tolerovat. „Pokud jde o postavení strategického partnera, výsledek ve vládě nebyl jednomyslný a některým to prostě vadilo,“ uvedl. Za sebe dodal, že on podmínky za splněné považoval.
Nabídka druhého z konsorcií (Swisscom/CVS Capital Partners/Spectrum Equity Investors) se dostala bez udání důvodů mimo hru ještě před jednáním kabinetu. Informační zdroje hovoří o tom, že toto skupina měla v úmyslu za podíl v Českém Telecomu zaplatit ve dvou splátkách. První část hned, druhou až po případném odprodeji dceřiné společnosti Eurotel. Vláda však chtěla vše najednou. Postavení Swisscomu bylo navíc možná ještě méně zřetelné než TDC. Týdeník EURO žádal opakovaně o schůzku podnikatele Jiřího Lobkowicze (předseda strany Cesta změny), který se měl při přípravě nabídky konsorcia velice intenzivně angažovat. „Pan Lobkowicz je ve věci privatizace Telecomu vázán smlouvou, a nemůže se tudíž k tomuto tématu vyjadřovat,“ reagovala na žádost o schůzku jeho osobní asistentka Věra Křováková.
Zákazníci netelefonují.
Neochota investorů vylepšovat své nabídky na základě přání vlády (premiér Miloš Zeman ještě nedávno věřil, že za 51 procent by měl stát inkasovat 80 miliard korun) příliš nepřekvapuje. Letošní výsledky Telecomu pramálo opravňují k nevázanému optimismu. Firma minulé úterý zveřejnila čísla za první kvartál a nejzajímavějším údajem je, že konsolidované výnosy poklesly meziročně o plných deset procent. Ani nárůsty výnosů z měsíčních paušálů (o 30 procent) a z datových služeb a ostatní telefonie (o 23 procent) nedokázaly vykompenzovat prudký pokles výnosů z fixních hlasových služeb. Meziroční propad výnosů z hovorného je 33 procent! Firma sice dokázala snížením provozních nákladů o pětinu (zejména nákladů na zaměstnance a propojovacích poplatků) ještě nepatrně zvýšit EBITDA (hospodářský výsledek před finančními náklady, zdaněním, odpisy a amortizací) a udržet si úroveň čistého zisku, ale evidentně jen s vypětím všech sil. „Nemůžeme podceňovat potenciální tlaky na výnosy zejména ve druhé polovině roku 2002,“ naznačuje Juraj Šedivý, výkonný viceprezident Českého Telecomu pro korporátní služby, že tvrdší časy teprve přijdou. Od července má být spuštěna dlouho očekávaná služba volba operátora, která klientům Telecomu zpřístupní i služby konkurenčních firem. Zájemci o Telecom měli možnost aktuální výsledky vzít v potaz. „Dostali samozřejmě včas všechny relevantní informace,“ reagoval na přímý dotaz týdeníku EURO Juraj Šedivý.
Nejistá smlouva s TelSource.
Rozhodnutí vlády o odkladu privatizace, ač nepochybně je obhajitelné, nepřispívá k vnitřní stabilizaci firmy. Není například jasné, zda zůstane v platnosti loňská smlouva mezi Fondem národního majetku a nizozemsko-švýcarským konsorciem TelSource (které drží podíl 27 procent, ale chce odejít) o spolupráci při společném prodeji akcií. „Na to neumím odpovědět. Z jednání vlády žádné oficiální zprávy nemáme. Čekáme na pokyny ministerstva financí,“ reagovala na otázku týdeníku EURO mluvčí FNM Jana Víšková. Světlo do celé věci zatím nevnesl ani ministr financí Rusnok. „V tuto chvílí to znamená, že proces privatizace je zastaven. Co bude dál, se musíme poradit,“ uvedl bezprostředně po jednání. Jestliže žádné usnesení vládou zatím přijato nebylo, je asi stále možné s nějaký alternativním návrhem přijít. Rusnokovo ministerstvo a privatizační poradci tak ještě mají šanci prodej prosadit.
Březina nechce zastavárnu.
Nevypadá to úplně beznadějné, protože ze sedmnácti členů kabinetů se minulý týden vyloženě proti prodeji vyslovil pouze ministr Karel Březina. Autentické svědectví uvádí, že měl použít například formulaci „neměli bychom dát Telecom do zastavárny“. Během jednání se odvolal na jistou studii, které uvádí, že cena firmy půjde zhruba za osmnáct měsíců opět nahoru. S větším pochopením se jeho vystoupení nesetkalo, jelikož se již dlouho hovoří o tom, že má po odchodu z vlády slíbeno právě v Telecomu manažerské křeslo.
Na jednání chyběli tři členové kabinetu. Po celé zasedání ministr kultury Pavel Dostál s ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem, těsně před projednávání uvedeného bodu prý jednání opustil i vicepremiér Vladimír Špidla, ministr práce a sociálních věcí. Jeho neúčast může překvapovat právě proto, že výtěžek měl být určen z významné části pro jeho resort.
Pro schválení prodeje se vyslovilo pět členů vlády – vicepremiér Pavel Rychetský, ministr financí Jiří Rusnok, místního rozvoje Petr Lachnit, zdravotnictví Bohumil Fišer a zemědělství Jan Fencl. Zbytek (osm členů) se hlasování zdrželo. Pro přijetí návrhu bylo třeba, aby ruku pro zvedlo devět lidí.
Zajímavý je postoj resortního ministra dopravy a spojů Jaromíra Schlinga. Ten částečně podpořil Březinu. Přítomní svědci uvádějí, že hovořil o tom, že názor odborné veřejnosti na účelnost odstátnění není jednoznačný, případné odmítnutí prý ale žádnou katastrofu nepřinese. Prohlásil, že další vhodný termín pro privatizaci Telecomu bude za dva roky, dříve ne. Mělo by nejdříve dojít k vypořádání vztahů v Eurotelu. Co se týče strategických partnerů v českých telekomunikacích technologicky, myslí si Schling, že nic převratného nepřinesli. Řekl, že TeleDanmark dokázal „zplodit“ jen ztrátovou firmu Contactel. Ministr Lachnit ale varoval, že vývoj na trhu může vést k dalšímu snížení ceny, a vzhledem ke stavu státního rozpočtu se vyslovil pro prodej.
Premiéru Zemanovi měla nejvíce vadit absence skutečného strategického investora. Měl přitom poukázat na nejasnou roli Deutsche Bank v Českých radiokomunikacích. Proto se i on hlasování zdržel.
