Ve druhé polovině roku 2000 byl vývoj míry nezaměstnanosti podstatně příznivější, než většina analytiků počátkem roku předpokládala. Všeobecná očekávání pro konec roku 2000 se v té době pohybovala v intervalu 10,5 až jedenáct procent, takže rozdíl mezi prognózami a skutečností (8,8 procenta) činil zhruba dva procentní body. Jaké jsou hlavní faktory tohoto vývoje a lze jej považovat za setrvalý?
Domácí poptávka.
Pokles nezaměstnanosti lze přičíst především pokračujícímu hospodářskému růstu. Oživení je nejen robustnější, než se očekávalo, ale zároveň se změnily hlavní faktory růstu. Zatímco do prvního čtvrtletí 2000 bylo hospodářské oživení taženo zahraniční poptávkou, ve druhém čtvrtletí již byla rozhodujícím zdrojem růstu poptávka domácí, koncentrovaná především do oblasti strojních investic. Prvotně určující vliv zahraniční poptávky rozhýbal prostřednictvím poptávky po českém exportu průmysl natolik, že po dlouhé době se obnovila domácí investiční aktivita.
Ve druhém čtvrtletí 2000 došlo k zásadnímu zlomu na trhu práce, protože akcelerující domácí poptávka podpořila tvorbu nových pracovních příležitostí a současně zvýšila i absorpční schopnost ekonomiky. Od druhého čtvrtletí míra nezaměstnanosti plynule klesá.
Celý tento proces velmi dobře ilustrují nejnovější údaje. Počet volných pracovních míst činil ke konci prosince 2000 přibližně 52 tisíc, což je oproti prosinci 1999 zvýšení o sedmnáct tisíc. Rostoucí ekonomika současně začala nasávat nové pracovní síly: ve srovnání s prosincem 1999 se počet uchazečů o zaměstnání snížil o více než třicet tisíc. Příznivě se proto vyvíjí i poměr mezi počtem uchazečů o zaměstnání a počtem volných pracovních míst. Ve srovnání s prosincem 1999 klesl počet uchazečů na jedno místo z 12,6 na 8,8.
Jarní zlom.
Hospodářská recese urychlila restrukturalizaci české podnikové sféry. Vliv na přitvrzení rozpočtových omezení podniků měla také konsolidace v bankovním sektoru – české banky byly donuceny k restrukturalizaci úvěrů a vyčištění portfolia. Nedostatek vlastních zdrojů i omezené bankovní zdroje způsobily masivní snižování pracovních sil v podnikové sféře. Restrukturalizace začala intenzivněji působit na trh práce od druhé poloviny roku 1999. Ačkoli tempo růstu hrubého domácího produktu přestalo klesat již ve třetím čtvrtletí roku 1999, míra nezaměstnanosti rostla až do loňského jara.
Hospodářský růst společně s restrukturalizací způsobil, že ve vývoji zaměstnanosti v roce 2000 existují výrazné rozdíly mezi jednotlivými odvětvími. Zvyšuje se zaměstnanost v některých oborech, především v průmyslových odvětvích, která jsou exportně orientována (výroba motorových vozidel, výroba elektrických přístrojů), rychle roste i poptávka po pracovní síle v některých službách (především v obchodě). Naopak v útlumových odvětvích (zejména dobývání surovin a hutnictví) zaměstnanost stále klesá, kromě toho klesá i zaměstnanost ve stavebnictví.
Diferenciace.
Příliv přímých zahraničních investic v roce 1999 dosáhl rekordní hodnoty 170 miliard korun a loni nepolevil. Celoroční hodnota pravděpodobně bude blízká hodnotě z roku 1999. Přímé zahraniční investice sehrály důležitou roli při oživení českého průmyslu, částečně i proto, že v ekonomice zatím nefunguje transmisní mechanismus redistribuce prostředků z bankovního sektoru do podnikové sféry. Mají také přímý dopad na vytváření pracovních příležitostí na českém trhu práce. Nezanedbatelnou část představují takzvané investice na zelené louce (či reinvestice zisku), takže podporují tvorbu nových pracovních míst v nových a rozšiřovaných podnicích. Zahraniční vlastníci navíc urychlují restrukturalizaci podnikové sféry a jejich působení je jedním z faktorů, které vedou k tomu, že hospodářský růst je postaven na podstatně solidnějších mikroekonomických základech, než tomu bylo v polovině devadesátých let.
Příliv přímých zahraničních investic působí ve směru celkového snižování nezaměstnanosti, ale současně napomáhá udržení vysokých regionálních rozdílů, což je jedna ze základních charakteristik českého trhu práce od počátku transformace. Situace se zlepšuje v regionech s vysokou koncentrací přímých zahraničních investic, naopak v regionech, o něž není z hlediska investorů zájem, se problémy na trhu práce prohlubují. Vysoké rozdíly mezi regiony a mikroregiony se budou v dalších letech měnit pouze pozvolně.
Vstřícné odbory.
Restrukturalizace přinesla do české podnikové sféry růst efektivnosti a navíc také umírněnější mzdový vývoj. Odbory ve světle situace na trhu práce redukovaly pro rok 2000 přehnané požadavky na růst mezd, při mzdovém vyjednávání akceptovaly užší vazby mzdového růstu na vývoj produktivity práce a vycházely z racionálních inflačních očekávání. Nutno připomenout, že tyto pozitivní momenty často přinesli právě zahraniční vlastníci. Růst mezd v průběhu roku 2000 nezrychloval: v prvním čtvrtletí dosáhl 6,7 procenta, ve druhém 5,7 a ve třetím 6,1 procenta. Celkově pro rok 2000 očekáváme růst průměrné nominální mzdy okolo šesti procent.
Zpomalení mzdového vývoje je z makroekonomického hlediska žádoucí, protože v roce 2000 začal růst sklon obyvatelstva ke spotřebě – na rozdíl od let 1998 a 1999, kdy nejistota spojená s recesí nutila domácnosti spořit. V roce 2000 klesla míra úspor meziročně o dva procentní body a v současné době dosahuje přibližně devíti procent. Změněné chování domácností je podporováno masivním rozvojem spotřebitelských úvěrů. Zrychlení mzdového vývoje by proto mohlo vyvolávat nejen poptávkově inflační tlaky, ale také další růst dovozů.
Rozumný mzdový vývoj v roce 2000 příznivě ovlivnil i základní makroekonomickou proporci, tedy vztah produktivity práce a reálné mzdy. Za leden až září vzrostla v celém národním hospodářství produktivita práce o 5,7 procenta, zatímco reálná mzda pouze o dvě procenta. Příznivý vývoj této důležité makroekonomické proporce byl také jedním z důvodů, proč hospodářský růst zatím nevyvolával inflační tendence a proč byla konkurenceschopnost českých exportů udržena i při silném kursu koruny.
Slibné relace.
Relace mezi produktivitou práce a reálnou mzdou je přitom v rámci národního hospodářství diferencovaná a různorodý byl i vývoj mezd. Odvětvová mzdová diferenciace se dále prohloubila. Nejvyšší mzdy jsou již tradičně vypláceny v peněžnictví a pojišťovnictví (24 171 Kč) a výrobě automobilů (15 766 Kč), zatímco nejnižší odměny obdrželi pracující v zemědělství a textilním průmyslu, kde průměrná mzda jen mírně převyšuje deset tisíc korun (za třetí čtvrtletí 2000).
Mzdová diferenciace samozřejmě probíhá i uvnitř odvětví na základě finanční situace a politiky odměňování v jednotlivých podnicích. Výběrové šetření společnosti Trexima, která sleduje vývoj mezd, například uvádí, že mzdové rozdíly mohou v rámci některých profesí činit pouze několik set korun, zatímco u jiných až několik tisíc.
Výrazné diference jsou i v relacích mezi produktivitou práce a reálnou mzdou. V průmyslu je předstih produktivity před reálnou mzdou přibližně čtyřnásobný za leden až říjen vzrostla produktivita práce meziročně o 9,1, zatímco reálná mzda pouze o 2,1 procenta. V důsledku toho klesají jednotkové mzdové náklady práce (v říjnu o tři procenta), což napomáhá konkurenceschopnosti českých průmyslových výrobků na světových trzích.
Vzhledem ke stálému poklesu zaměstnanců v odvětvích dobývání surovin je u nich předstih produktivity ještě výraznější než ve zpracovatelském průmyslu. V tom se relace mezi produktivitou práce a reálnou mzdou během roku 2000 naopak spíše zhoršuje (viz tabulka).
Ve stavebnictví se rozdíly mezi růstem produktivity práce a reálné mzdy prohlubují ještě rychleji než v průmyslu: za leden až říjen růst o 10,4, respektive 0,4 procenta. Růst mezd ve stavebnictví je přitom v posledním období rychlý. V říjnu stoupla reálná mzda o 5,3 procenta, produktivita se ovšem zvýšila o rekordních 21 procent. Za růstem mezd ve stavebnictví tedy stojí vysoký růst produktivity práce, takže zvyšování mezd je zcela opodstatněné.
Dobré vyhlídky.
Pozitivní vliv hospodářského oživení je nyní dominantním faktorem trhu práce. Rostoucí domácí poptávka podporovaná pokračujícím masivním přílivem přímých zahraničních investic více než vykompenzuje vliv pokračující restrukturalizace. Ta už ovšem natolik pokročila, že nebude působit na růst nezaměstnanosti v celé ekonomice, ale pravděpodobně bude dále zesilovat napětí na trhu práce v nejproblémovějších regionech.
Demografický vývoj bude trh práce v dalších letech ovlivňovat příznivě. V závěru roku 2001 proto míra nezaměstnanosti klesne pod osm procent. Aby byla i v roce 2001 udržena příznivá relace mezi vývojem produktivity práce a reálné mzdy se všemi pozitivními důsledky, neměl by růst nominálních mezd překročit sedm procent.
