„Česko je nám malé,“ reaguje bez zaváhání Ondřej Chybík, když se v jeho pražské kanceláři ptám, jestli už přerostl rodné Brno. Pobaví tím čtveřici vrstevníků u počítačů za výlohou ateliéru u pražské Florence, který si třicátníci pronajali před rokem a půl. Ondřej Chybík a Michal Krištof jsou asi nejvýraznějšími tvářemi nové generace českých architektů, která je úplně jiná než současná etablovaná jména.
„Jsou mnohem sebevědomější a dravější, usilují o světové uznání. Rozhodně se nespokojí s úspěchem doma. Jsou ale také mnohem netrpělivější, chtějí výsledky hned,“ říká kritik a popularizátor architektury Adam Gebrian. Chybík a Krištof studovali v Dánsku a ve Švýcarsku, v zemích s asi nejvyšším standardem architektury v Evropě. Těžko dnes říci, jestli jejich česko-slovenská jména jednou bude komolit svět. Oni jsou o tom nicméně skálopevně přesvědčeni a dělají pro to maximum. Druhá strana vizitky Ondřeje Chybíka je ostatně v čínštině.
Stěny pražského ateliéru Chybik + Kristof Architects & Urban Designers zdobí šest fotografií jejich návrhů. Každý z nich představuje v nějakém ohledu předěl, etapu jejich profesního života. Dokumentuje, jak myslí a kam se posouvají. Celkem čitelně se z nich dá vysledovat jejich současnost, minulost a snad i příslib budoucnosti.
Les v Lese (Sídlo Lesů ČR)
Vítězství v soutěži na novou budovu státního podniku Lesy ČR v Hradci Králové za zhruba půl miliardy považuje Ondřej Chybík za jeden z největších úspěchů ateliéru. „Profesor Dietmar Eberle – globální hvězda ze Švýcarska, profesor Miroslav Šik, Jan Aulík, Adam Gebrian… to nám řeklo, že porota je natolik silná, že už její složení stojí za to změřit síly,“ vysvětluje Ondřej Chybík, proč se rozhodli zúčastnit se soutěže dřevařské firmy. Snad ještě víc než hvězdná mezinárodní porota je ale lákalo zadání navrhnout největší tuzemskou dřevostavbu na rozhraní lesa a města v místech ryze funkčního areálu bez jakékoliv architektonické invence. „Fenomén lesa jako pracovního prostředí. To nás vedlo k myšlence centrálního prostoru, z něhož budova vrůstá do lesa a les do budovy,“ popsali svůj návrh, se kterým uspěli v konkurenci 42 nabídek z celého světa. Brňané dostali sedm hlasů ze sedmi.
Architektonické soutěže provázejí mladíky od začátku kariéry. Prý jsou tak nějak součástí jejich osobností stejně jako „zdravá dravost“… Neodradí je, že zvítězí tak v jednom z deseti tendrů. „Permanentně soutěžíme, snažíme se dostat na jakýkoli kontinent, občas se podíváme do Asie, občas do Severní nebo Jižní Ameriky,“ říká Chybík. Soutěžit začal už ve škole.
Přečtěte si rozhovor s autorem V Tower, Prague:
Radan Hubička: Nechci kreslit dvojplošníky
Uspěl před 11 lety ve studentské soutěži společnosti Central Group s návrhem domu pro 21. století. Letos se zúčastní této soutěže znovu; už ovšem jako člen poroty bude hodnotit návrhy budoucích architektů s tématem originální versus účelný byt.
Krabička s bazénem (Expo 2015)
Když ateliér vyhrál první významnou soutěž, která jej nezvykle brzy vynesla do první architektonické ligy, byl Chybík „pětadvacetiletý benjamínek“. Dům, který reprezentoval Česko na světové výstavě v Miláně, byl jednoduchá bílá krabička s bazénkem. Někteří tuzemští kritici tvrdili, že je to zase taková ta přízemní architektura. „My jsme ale nechtěli dělat show, něco, co by stálo spoustu peněz. Tohle byla akce na půl roku…“ vzpomíná Ondřej Chybík na zlom v kariéře. Satisfakcí pro ně bylo, že dostali bronzovou medaili za architekturu pavilonu. To se naposledy povedlo v 70. letech v Ósace, kdy si odvezli ocenění taktéž brněnští architekti. „Medailí se nám potvrdilo, že ta naše udržitelná architektura vycházející z cirkulární ekonomiky má smysl, není plácnutí do vody a je to světový trend,“ má jasno Chybík.
Zatímco se před třemi lety v Miláně stavěly základy Expa, ve Vizovicích s firmou Koma sestavili architekti několik kontejnerů a pavilon byl na světě. Po skončení Expa se stavba rozebrala a odvezla zpátky do Vizovic, kde z ní vznikne výzkumné centrum prefabrikovaných konstrukcí Komy. Koma a moduly jsou s Chybíkem a Krištofem srostlé od počátku. Jejich první zakázkou hned po škole byla jídelna pro firmu za 25 milionů. „To byla pro začátek velká zakázka za dost peněz. Naše premisa ale je, že když chcete dělat velké věci, a to byl od začátku náš cíl, nemůžete dělat rodinné domky. To se nám potvrdilo…“ podotýká Chybík.
Masarykovo nádraží, Waltrovka, nyní Juliska. Penta postaví nové byty
Před Expem vyhráli Chybík s Krištofem privátní konkurz Penty na urbanistický plán Waltrovky. Developer si jich všiml, když v odborném časopisu publikovali návrh zeleného města v Grazu. Tahle komerční zakázka jim umožnila postavit ateliér. Tehdy to táhli spolu dva mladíci a čtyři jejich kamarádi. Potřebovali ale dokázat, že jsou schopni vyhrát veřejnou zakázku ve velké konkurenci. Dnes jich je v ateliéru 40 včetně praktikantů a „erasmáků“, s Expem se skutečně rozjela vlna zájmu investorů a médií…
Židle na fasádě (showroom My Dva)
Že může trik spočívat v jednoduchosti, potvrdila zakázka pro firmu My Dva group, která vyrábí nábytek. Řešení jejího showroomu na okraji jednoho z brněnských sídlišť obletělo svět. Architekti postupovali podle až primitivní logiky: Co použít na fasádu, když je dům opravdu hnusný, ale zároveň do něj klient nechce moc investovat? My Dva vyrábí židle, tak je píchli na fasádu, čímž se dostali na deset procent standardních nákladů a přitom se proslavili. Nízkonákladové originální řešení zafungovalo a články s fotografiemi vyšly i v zemích, o kterých architekti nikdy neslyšeli. „To byl asi první náznak toho, jak by se dalo dělat do budoucna…“ říká Chybík.
Moravský kořen (Vinařství Lahofer)
Zakázka pro vinařství Lahofer vypovídá nejen o silném moravském kořenu Chybíka, který se „v Brně narodil a asi tam i umře“. Architektům se moc líbilo vinařství Sonberk od Josefa Pleskota, a tak si prostě o podobnou zakázku řekli. Když zjistili, že o novém sídle uvažuje vinařství Lahofer, neváhali oslovit majitele s tím, že mu za málo peněz nakreslí skicu, a když se mu bude líbit, vzrušující téma zasazení domu do vinice rozpracují. Povedlo se. Konstrukční modul jejich návrhu vychází z šířky vinného řádku a prochází celým domem. V reprezentativní návštěvnické části dochází ke kolmému průniku vinohradu a archetypálního zaklenutého prostoru, který přímo odkazuje na vinné sklepy. Na rozdíl od Josefa Pleskota, který mohl využít úžasný výhled na Pálavu a povýšil vinařství na něco víc prostřednictvím showroomu a galerie, Chybík s Krištofem se pokusili u Dobšic vytvořit kulturní a společenské centrum regionu napojené na vinařské stezky.
U-rampa v návrhu by měla sloužit jako venkovní aréna. „Investor je hodně osvícený, je ochotný najmout člověka, který bude prostor animovat, bude tam letní kino… Na podzim kopneme, v roce 2020 máme hotovo,“ říká Chybík.
Smíření (dočasný pavilon pro letní festivaly 2017)
Moravské náměstí v centru Brna může krásně dokumentovat běh času a ilustrovat historické souvislosti. Město letos oslovilo architekty, zda by nechtěli zkusit navrhnout dočasnou instalaci pro letní festivaly – pavilon, který v sobě bude obsahovat pódium, bar, pivní terasu a venkovní galerii se zázemím. Architekti se ponořili do historie místa, které se stalo součástí města po vybourání hradeb po roce 1850. V roce 1891 byl uprostřed parku vybudován Německý dům doplněný sousoším císaře Josefa II. Pomník byl odstraněn a Německý dům zanikl po druhé světové válce. Za války byl centrem kolaborantů, a tak když na něj spadla bomba, nikdo dům nehasil. Po válce tam nakrátko pohřbili rudoarmějce. Následoval pomník T. G. Masaryka, který však nikdy nebyl dokončen.
Sedmdesátá léta se nesla v duchu tehdejší ideologie – v jeho středu byl umístěn pěticípý bazén s vodotryskem a za ním sousoší Komunisté. Po roce 1990 zůstal jen bazén. „Všechny tyto historické vrstvy jsou otiskem dějin nejen města Brna, ale celého českého státu,“ říká Chybík. A všechny je do své dočasné instalace zakomponoval. Myslí, že se mu tak podařilo Brňany dovzdělat. Vzpomínka na kontroverzní Německý dům ze šesti tisíc lešenářských trubek, vysoká osmnáct metrů, každopádně vzbudila emoce. Kladné i ty záporné.
Udržitelnost (Dům odpadu)
Edukativní sklony mladých architektů se naplno projevily v zakázce, kterou dostali díky svému úspěchu s Expem. Technické služby města Brna se na ně obrátily s nápadem zlidštit sběrný dvůr. Architekti jej pojali po svém. Místo, které trochu smrdí a každý chce být rychle pryč, plánují proměnit v cíl. Téma odpadů rozvinuli v galerii, která by měla být především školicím centrem. Sběrný dvůr architekti koncipovali jako kruh. Ten vnímají jako symbol recyklace, tzn. vrácení produktu zpět do procesu používání, koloběh.
„Nemyslíme na to, jak nevytvářet odpad, jen se v lepším případě zabýváme tím, jak jej třídit. Jestli se to podaří, Hranice se stanou v evropském kontextu vzorovým městem. Školáci sem budou jezdit, aby se naučili, proč skládka vůbec nemusí vzniknout,“ plánuje Chybík. Když hovoří o pyramidě odpadu, je jasné, že se tomuto tématu dost věnoval. Studovat věci do hloubky a rešeršovat, než se pustí do díla, se naučil na stáži v Curychu. „V kanceláři máme i odnož, která se věnuje výzkumným věcem. My se profilujeme především jako koncepční architekti,“ vysvětluje Chybík. Na rozdíl od starší generace vypouští technické projektování, na které si najímá jiné „profíky“. „My posouváme téma výš, technické věci nejsou pro nás to hlavní… Jsme houba, která nasává informace, a pak jsme dirigenti, kteří drží to celé u sebe,“ vysvětluje.
Dále čtěte:
