Britský model úspěšně funguje při správě pražského osvětlení
Je-li bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová spojována s rozsáhlou privatizací státních podniků, pak jméno jejího současného nástupce Tonyho Blaira se bude v budoucnu zřejmě skloňovat především v souvislosti s modelem Public Private Partnership (PPP). Blair věří, že expanze systému založeného na propojení veřejného a soukromého sektoru je nejlepší cestou, jak zlepšit úroveň veřejných služeb (EURO 14/2003). Tento britský optimismus se již rozšířil do dalších evropských zemí i do Spojených států. Několik projektů na bázi PPP se uskutečnilo také v Polsku a Maďarsku, z rozvojových zemí jsou průkopníky PPP Čína a Indie. V Česku zatím partnerství veřejného a soukromého sektoru úspěšně funguje jen v několika případech. Projekt většího rozsahu, jakým byla výstavba dálnice D 47 konsorciem Housing & Constuction, se dokončit nepodařilo.
Světlo z Prahy.
Jeden z projektů, u nějž se osvědčilo zapojení soukromého sektoru, je správa pražského osvětlení. V roce 1998 vypsal pražský magistrát veřejnou soutěž. Vítězům měla připadnout kromě péče o osvětlení také starost o veřejné a věžní hodiny, dopravní značky, signalizaci na světelných křižovatkách a osvětlení telefonních budek. Stav tohoto městského majetku byl tehdy tristní. Z 1400 rozvaděčů bylo 70 procent zastaralých, téměř na denním pořádku byly často poruchy kabelů, pětina stožárů pouličních lamp překročila dobu životnosti. Magistrát si od vypsání soutěže sliboval zlepšení stavu tohoto městského inventáře v relativně krátkém čase a zároveň podstatné snížení nákladů na jeho provoz. Společnosti Eltodo a Citelum, které zvítězily ve výběrovém řízení, stály před nelehkým úkolem – postarat se o 124 tisíc sloupů, 1450 zdrojů slavnostního osvětlení unikátních sochařských děl či historických staveb, 436 veřejných hodin a 58 hodin věžních. Eltodo a Citelum uzavřely s pražským magistrátem patnáctiletou smlouvu na správu, provoz, údržbu a obnovu takřka všeho, co v Praze svítí, tiká nebo bije. Firmy se zavázaly, že během prvních pěti let do spravovaného majetku vloží 800 milionů korun a do oprav a údržby částku, která převýší deset procent čistého zisku. Statistické údaje potvrzují, že soukromníci plní vše, k čemu se podpisem smlouvy zavázaly. „Roční funkčnost veřejného osvětlení je vyšší než 98 procent, zlepšuje se i struktura svítidel a zdrojů, což vede k přímým úsporám elektrické energie, za kterou město ročně zaplatí přes 100 milionů korun. Díky lepším technologiím jsou náklady města na veřejné osvětlení nižší, než se předpokládalo na základě očekávaného vývoje bez započtení nákladů na modernizaci,“ říká Filip Dvořák ze sekce stavebnictví a územního rozvoje Hospodářské komory hlavního města Prahy. Podobný model správy veřejného osvětlení se pomalu šíří i do dalších měst. Společnosti Eltodo a Citelum již kromě Prahy provozují veřejné osvětlení také v Hodoníně, Lounech, Týnci nad Sázavou, Voticích a v dalších přibližně dvaceti obcích. Citelum má zájem také o zakázku v Hradci Králové. Firma se již obrátila na město s tím, že by osvětlení provozovala levněji než Technické služby Hradec Králové. Královéhradecký rozpočet počítá pro letošní rok s výdaji na provoz veřejného osvětlení ve výši 26 milionů korun. Citelum slibuje, že bude o tři miliony korun levnější, a navíc chce do rozvoje veřejného osvětlení v následujících pěti letech investovat 35 milionů korun. Zastupitelé města zřejmě do půl roku vypíší veřejnou soutěž, které by se mohly vedle Citela zúčastnit i další firmy, včetně místních Technických služeb.
Německá inspirace.
Pro využití modelu Public Private Partnership je vhodná také oblast dopravní infrastruktury. Ministerstvo dopravy chce do tří let začít sledovat pohyb kamionů po dálnicích tak, aby za používání těchto komunikací autodopravci platili na základě ujetých kilometrů, nikoliv známkami. Ministr dopravy Milan Šimonovský soudí, že zavedení a provoz mýta je vhodnou investicí pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. „Chceme připravit výběrové řízení a umožnit soukromému kapitálu, aby systém elektronického mýta financoval a provozoval,“ uvedl ministr. Inspirací pro Šimonovského je Německo, v němž se placení mýtného připravuje od začátku září jako soukromá investice konsorcia TC (Daimler-Chrysler Services, Deutsche Telecom a Cofiroute). Z průzkumu Ústavu územního rozvoje v městech a obcích vyplývá, že v Česku je nejrozšířenější formou spolupráce mezi obcemi a soukromou sférou založení účelového sdružení pro výstavbu bytů. Obce, které jsou ve většině případů vlastníkem pozemků, požadují za jejich vklad do sdružení infrastrukturu a zajištění státní dotace adekvátní počet bytových jednotek. Tímto způsobem se uskutečnil například rezidenční projekt Poseidon v Pardubicích. Model PPP úspěšně funguje v České republice také při rekonstrukci Slovanského domu v Praze Na Příkopě, výstavbě kancelářské budovy na Karlově náměstí nebo teplárny v Kyjově, u nichž se nyní soukromníci podílejí na jejich správě. Využití partnerství veřejného a soukromého sektoru se zvažuje při modernizaci nemocnice Motol, při výstavbě rychlodráhy spojující centrum Prahy s letištěm, trasy metra D nebo obchvatu hlavního města. Možností, kde by se dalo PPP využít, je ale podstatně více. „Významným dálničním tahem vhodným pro model PPP je výstavba dálnice D3 Tábor–Praha–Linz,“ říká Luděk Sekyra, předseda představenstva Sekyra Group. Dodává, že netradiční oblastí pro využití modelů PPP je nákup vojenské techniky. „Australská banka Macquarie, která je jedním z největších světových subjektů v oblasti financování a investic do projektů PPP, nabídla rakouské vládě spolupráci při nákupu osmnácti stíhacích letounů v hodnotě 1,8 miliardy eur. Transakci uzavře společnost vytvořená společně státem a soukromými investory. Ta bude následně stíhačky pronajímat spolkové armádě, která zaplatí pevnou částku za provozní a letovou dobu. Zároveň mají vlastníci právo poskytnout tyto letouny i jiným subjektům, například spojeneckým armádám,“ tvrdí Sekyra.
Státní realitka.
Další šancí pro partnerství veřejného a soukromého sektoru je správa nemovitostí. K optimalizaci hospodaření se státním nemovitým majetkem by mohlo pomoci založení státní realitní společnosti, na kterou budou převedeny vybrané nemovitosti ve vlastnictví státu. Ty pak budou na základě smluv zpět pronajaty jednotlivým státním úřadům a institucím. Modely PPP by měly přinést výrazné snížení veřejných výdajů na hospodaření s nemovitým majetkem státu. „Na základě zkušeností obdobných rakouských společností odhadujeme, že úspory mohou dosáhnout sedmi až deseti miliard korun ročně,“ konstatuje Sekyra.
Ve světě se využití Public Private Partnership stále rozšiřuje, Česko zatím v tomto ohledu poměrně zaostává. A to i navzdory vůli a kapacitě domácích bank projekty PPP financovat. Jednou z překážek je jistě malá informovanost. Veřejný sektor často ani neví o možnosti zapojit sektor soukromý. Problémem je také uzavírání koncesních smluv na dobu až třiceti let. Predikovat tak vzdálenou budoucnost lze jen s podrobnými informacemi. Změny budou nutné také v české legislativě. V zahraničí se osvědčilo vybudování zvláštního centra pro Public Private Partnership. Například v Irsku funguje Centrum ministerstva financí, které nabízí zájemcům z veřejného sektoru modelové případy, vzdělávací kursy a konzultace. O zřízení podobného centra se uvažuje i v Česku. Fungovalo by při ministerstvu financí nebo při vládě a bylo by zodpovědné za rozvoj, implementaci a koordinaci domácích projektů PPP.
