Nad Evropskou unií visí hrozba potenciální obchodní války se Spojeným královstvím, která by mohla vést k dalším ekonomickým problémům na celém kontinentu. Londýn se totiž chystá jednostranně změnit takzvaný severoirský protokol. Ten obsahuje ujednání o celní kontrole zboží putujícího mezi Severním Irskem a zbytkem Velké Británie.
Britská ministryně zahraničních věcí Liz Trussová prohlásila, že protokol způsobil problémy, které vláda při podpisu dohody nepředpokládala, vedl k podkopání takzvané Velkopáteční dohody a ke zbytečné byrokracii pro podniky přepravující zboží mezi Velkou Británií a Severním Irskem. Podle jejího vysvětlení by nově navrhovaný zákon o severoirské pojistce znamenal, že by britské zboží určené k prodeji v Severním Irsku muselo splňovat pouze britské normy, ne však normy EU. Naléhavost situace si dle jejího názoru žádá nutnost okamžitého jednání ze strany vlády v Londýně, ačkoliv ten s Bruselem žádné dohody nedosáhl.
V reakci na toto prohlášení zástupci Unie uvedli, že jim nezbude než reagovat všemi opatřeními, která mají k dispozici. Již dříve přitom předeslali, že opětovné projednání textu protokolu o Severním Irsku nepřichází v úvahu a jakákoliv jednostranná akce Spojeného království bude mít důsledky.
Navázali tak na listopadová slova irského ministra zahraničí Simona Coveneye, který dle BBC zdůraznil, že celá dohoda o spolupráci zajišťující bezcelní a bezkvótový obchod mezi EU a Spojeným královstvím závisí na ochotě Britů protokol dodržovat. Plány Spojeného království, jež přicházejí poté, co volby do regionálního severoirského parlamentu vyhrála republikánská strana Sinn Féin usilující o sjednocení rozděleného ostrova, označil za narušení důvěry a snahu, jak blokovat cestu k nalezení kompromisu a možných řešení.
Ve hře jsou teoreticky až 35procentní cla
Ekonomové zdůrazňují, že aby měla potenciální reakce EU na Británii maximální dopad, mohl by se Brusel zaměřit na politicky citlivé produkty pro cla, jakými je například dovoz lososů ze Skotska. Jeho export na území unijní sedmadvacítky dosáhl v loňském roce hodnoty 372 milionů liber.
Pokud by na veškeré zboží vyrobené ve Spojeném království byla aplikována stejná cla jako na výrobky pocházející z jiných zemí mimo EU, znamenalo by to v případě zemědělských produktů desetiprocentní, a v případě těch mléčných pak dokonce až pětatřicetiprocentní přirážku.
Kvůli takto vysokým clům by přirozeně zdejší obyvatelé museli sáhnout hlouběji do kapsy. To Brusel i s ohledem na aktuálně vysokou míru inflace, která v rámci zemí eurozóny v dubnu meziročně poskočila o 7,4 procenta, dopustit nechce. Místo toho by se tak podle ekonomů mohl zaměřit na zavedení dodatečných byrokratických procesů, jež by britským podnikům celý vývoz do Unie podstatně zkomplikovaly. Na nárůst ,pobrexitového papírování‘ si přitom exportéři stěžují už nyní – ostatně, v jeho důsledku klesla úroveň tamního vývozu ve srovnání s rokem 2019 o více než desetinu.
Ale ani Spojené království není v daném ohledu bezbranné. Jeho odpovědí na podobný krok by mohlo být zavedení vlastních cel, což by evropským výrobcům ztížilo prosadit se vedle domácí konkurence. Ekonomové z London School of Economics tvrdí, že oproti období před brexitem vzrostly ceny potravin dovážených na území Velké Británie o šest procent.
Hranice vzbuzující napětí i obavy
Protokol o Severním Irsku je zdrojem napětí od doby, kdy na začátku roku 2021 vstoupil po přechodném období v platnost. Zvláštní opatření byla pro Belfast potřebná poté, co Spojené království odhlasovalo v referendu odchod z Evropské unie, protože právě jen tato jediná část země má pozemní hranici s EU, a sice s Irskem. Po brexitu bylo třeba zavést nový systém, a to s ohledem na přísná pravidla pro potraviny, na nichž si Brusel v případě dovozu ze třetích zemí zakládá. Znovuvytvoření plnohodnotné hranice však bylo kvůli problematické historii obou ostrovních států politicky neproveditelné.
I proto se Británie s Unií dohodly, že ochrana takzvané Velkopáteční dohody z roku 1998 je absolutní prioritou, a podepsaly zmíněný severoirský protokol, jenž zaručuje absenci jakékoliv celní hranice na ostrově, neboť ta by pouze a jen zkomplikovala život všem lidem, kteří se přes ni každý den dostávají za prací či rodinou, a mohla teoreticky vyvolat nové násilí. V důsledku těchto opatření se tak celní hranice nenachází na pevnině, nýbrž v Irském moři, zatímco ta pozemní zůstává zcela bez problémů průchozí.
