Jižní ostrovy prosluly bílým
Vinaři na Novém Zélandu hospodaří na necelých deseti tisících hektarech. Ročně vyprodukují na 60 milionů litrů vína, což není žádné závratné množství. Navíc dvě třetiny této produkce se vypijí přímo na ostrovech, a tak se nabízí otázka, čím novozélandská vína – hlavně bílá - oslovila svět tak silně, že to vyvolává téměř zděšení v oblastech, jež byly odjakživa baštou světové produkce.
Počátky novozélandského vinohradnictví na začátku 19. století nenasvědčovaly tomu, se jeho produkty jednou pevně usadí na vinařském Olympu. Příčinou rozpačitého vývoje byla i prohibice dovolující prodávat víno jen v renomovaných hotelech, a to ještě v omezeném množství. Teprve v šedesátých letech 20. století se možnost nabízet víno rozšířila i na ostatní gastronomická zařízení a o dalších pár let později se vína dostala i na regály prodejen a potravinových řetězců. V té době se karta obrátila. Tradiční domácí sortu Albany Surprise nahradila první odrůda evropská. Nebyly to však kupodivu Sauvignon ani Chardonnay, nositelé nynějšího novozélandského úspěchu. Vinaři z ostrovní země srovnali místní podmínky s evropskými a usoudili, že nejpodobnější klima je v Německu. Z arzenálu tamních odrůd vybrali Müller-Thurgau. Výsledkem byla produkce sladkých, voňavých, nadšení nebudících vín. Ta však vyhovovala vkusu domácích konzumentů, a proto se na razantnější změny čekalo až do osmdesátých let. Vinaři „objevili“, že ostrov má ideální pěstební podmínky a začali na něm vysazovat francouzské odrůdy. Inovacemi v technologiích a nevšední pečlivostí udělali první krok k tomu, aby dnes novozélandská vína sbírala nejvyšší ocenění na všech prestižních přehlídkách. Věhlas ostrovních bílých vín byl takový, že se zemi mezi vinaři dostalo přezdívky „Sauvignonový ostrov“.
Vedle dlouho jediné známé oblasti - Aucklandu, se postupně objevily další: Northland, Gisborn či Martinborough na severním, Nelson, Marlborough, Canterbury i Central Otago na jižním ostrově. Bílé odrůdy jednoznačně vedou, a to jak co do plochy výsadeb, tak i v kvalitě. Modrým sortám patří necelých 22 procent rozlohy vinic.
Za novozélandskou jedničku bývá označována oblast Marlborough. Okusme dvě z jejích vín, která do Česka dováží společnost Vinicola:
Mansion House Bay Chardonnay ´97 – zlatavá barva a jiskrný vzhled, to jsou první vizitky, které vám víno nabídne. Další je obsáhlá kytka, kde se vedle sebe rovnají vůně citrusových plodů. Vzápětí na čich zaútočí složky vanilkovo-anýzové. Každá složka si drží svůj prostor, neubírá ale místo jiné. V chuti se nejprve prosadí citron, ihned za ním ostatní citrusy. Ty jsou umocněny výraznými prvky nazrálosti s charakterem „chlebových“ tónů. Závěr obstarají stopy dřeva a vanilky, dodané barikováním. Výsledkem je báječně zkomponovaný, hutný doušek s dlouhotrvajícím, hladivým výrazem.
Mansion House Bay Sauvignon Blanc ´99 – víno zelenkavé barvy s výraznou jiskrou. Vůně se projevuje výraznou „kopřivou“, kterou podporují prvky stepních trav. Chuť kopíruje aroma, navíc se jakoby zpovzdálí prosazuje nasládlý akcent melounu. Nakonec nastoupí ještě lahodná medová příchuť, dodávající celému výrazu prvek jisté důstojnosti. Toto víno není typickým představitelem novozélandských Sauvignonů. K tomu mu chybí broskvově mazlivá vyzrálost a trochu lehčí, rozvernější projev. Svou skladbou, podobnou evropským příbuzným, bude však mnohým našim konzumentům bližší.
