Do předsilvestrovských Událostí, komentářů na ČT pozvali Michala Horáčka s Petrem Robejškem, snad jako dva černé Petry politiky v příštím roce. Po dlouhé a bolavé agónii, kdy toužil „poslouchat jedinečné osudy jedinečných lidí a jejich touhy a úzkosti a rozumět jim,“ nás Horáček nakonec vysvobodil a řekl, že zkusí v roce 2017 kandidovat na prezidenta. Robejšek zase koncem roku oznámil vznik strany Realistů, jež pro změnu příští rok půjde do sněmovních voleb.
Ano, bude to dvojnásobně bolestivý rok. Už v létě vypukne nominační kampaň pro prezidentské volby, k níž se po prázdninách naostro rozjede i kampaň pro sněmovní volby. A když už toho všichni na podzim budeme mít fakt dost, budeme to muset vydržet až do začátku roku 2018, kdy si teprve skutečně zvolíme prezidenta – pokud do té doby volbu radši nevrátíme Parlamentu.
Ani v Parlamentu to samozřejmě nebylo nic pěkného (co taky je?), ale aspoň jsme za tu špatnou reality show s patronami v poště i dalšími kreativními překvapeními mohli nadávat politikům. Teď můžeme nadávat jen sobě, což obvykle bolí.
Ale zpět k Horáčkovi s Robejškem; na ČT se měli prezentovat jako určitá politická alternativa: dobrý Horáček ke zlému Miloši Zemanovi a politicky nekorektní Robejšek k politicky korektním zbabělcům, co mají rádi uprchlíky.
Začněme Horáčkem. Jeho líbivý, až kýčovitý mýtus stvořili novináři, takže na nás zřejmě bude i jeho znetvoření – můžu-li použít tohle ošklivější slovo. Horáček je jistě talentovaný textař, jenž vybudoval a poté slušně zpeněžil sázkařskou firmu. Tím to ale končí.
Už jeho vstup-nevstup do politiky byl tak divný, že se mi začalo stýskat i po Zemanovi s Okamurou; ti když řekli, že jdou do voleb, tak do nich opravdu i šli. Horáček místo toho vyrazil poslouchat naše tužby a úzkosti. Máloco občas bolí tak jako podobná šlechetná opatrnost. A když se teď v televizi rozmluvil k aktuálním politickým tématům… Přepadla mě z toho úzkost a tužba, aby to celé rychle skončilo. Zkušený textař jako by zapomněl, že sedí v nejhloupějším (do nástupu internetu a samozřejmě sociálních sítí) médiu, takže na nás nemůže pouštět stejné lyrické metafory jako ve svých písňových textech. Vlastně vůbec nevím, co nám chtěl říct. Možná by si Horáček nakonec přece jen měl najmout mluvčího, aby nám přetlumočil jeho myšlenky.
Připomeňte si vznik Realistů:
Robejšek založil politickou stranu. Realisté chtějí ve volbách 20 procent
To Robejšek už se nějaký čas prezentuje jedinou myšlenkou: skončeme s politickou korektností, kvůli níž Evropa přestane být Evropou. Ano, samozřejmě jde o uprchlíky: politická korektnost politiků i médií podle Robejška může za to, že se uprchlíkům nebráníme, jak bychom měli. To je určitě částečně i pravda, mnohdy skutečně jde o obludně naivní kýč.
Politicky korektní politici a novináři si ale aspoň na rozdíl od Robejška nehrají na politicky nekorektní. Kdyby totiž Robejšek chtěl být skutečně politicky nekorektní, pak by musel i v televizi říct, že Evropa může svou dlouhou mořskou hranici před masovou migrací zřejmě chránit jen vojenskou lodní a možná i leteckou blokádou a zastřelit každého chudáka, kdo jí zkusí proklouznout.
A ani to vlastně není zas tak politicky nekorektní. Zabíjet lidi a plenit i celé země bývalo normální (pardon: politicky korektní) po celá staletí, občas se tomu dokonce říkalo i pokrok. Rozjeli jste se do světa, zabili tam nějaké domorodce, odvezli jejich nerostné bohatství a doma jím vylepšili svůj životní standard. Svým způsobem by šlo o návrat k tradicím, po němž dnes tak rádi voláme.
Robejšek místo toho hlásá, že Evropu zachráníme, když zneškodníme pašeráky lidí. Aha! U Horáčka ani nevíte, co hlásá, protože si politiku plete s filozofickou fakultou. Má tohle fakt být alternativa? A k čemu?
