Posedlost zdravou stravou by mohla zlepšit i kvalitu potravin, které nabízejí maloobchodní řetězce
Nežer tu brokolici, nežer tu brokolici, nebo se z toho zblázníš. Taková hláška by dobře seděla v moderním pokračování filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.
A bylo by jistě o čem točit. Posedlost zdravou stravou se valí Českem podobně jako zbytkem světa. A bude hůře, tak jak se bude zlepšovat životní úroveň obyvatelstva a lidé si budou moci dovolit sáhnout do kapsy při nákupu potravin o něco hlouběji. Není divu, že na obsesi zdravým jídlem mají psychiatři už fungl novou diagnózu.
Ne že by byla reakce na éru fastfoodu a polotovarů z krabice nelogická a překvapivá. To, čím se lidé ve vyspělém světě stravovali řadu minulých let, bylo rozhodně více náhražkou než plnohodnotnou stravou a také spotřeba živočišných bílkovin a tuků rostla díky vzestupu životní úrovně vysoko nad mez přiměřenou fyzickým aktivitám člověka jednadvacátého století. Dříve nebo později lidé prostě museli zase poznat, jak chutná opravdové jídlo. A člověk je tvor, pro nějž jídlo zdaleka není a nikdy nebylo jen palivem, ale i zdrojem radosti a potěšení. Dobří kuchaři byli a i dnes mohou být pokládáni za umělce.
Jestliže se nyní tedy lidé vracejí k lokálním čerstvým potravinám a bioproduktům, je to v pořádku a je pochopitelné, že se do byznysu s potravinami hrnou velcí investoři, jak je zřejmé z hlavního tématu tohoto vydání týdeníku Euro. Oni totiž přinesou moderní technologie a vyšší produktivitu a sníží koncové ceny pro spotřebitele, byť to u někoho může vyvolávat obavy, zda se jediným rozdílem mezi obyčejným sedlákem a biofarmářem nestane skutečnost, že ten biofarmář hnojí v noci. Tak jen houšť a větší kapky.
Je přitom asi těžko zpochybnitelný závěr expertů, že tzv. biopotraviny nejsou pro zdraví člověka nijak výrazně přínosnější než srovnatelné běžné jídlo, až na výjimky v určitém sortimentu potravin pro malé děti. Na druhé straně biomóda má pro potravináře přínos v tom, že lidé zkoumají, co jedí, a více se zajímají o kvalitu a především projevují ochotu za tuto kvalitu připlatit nemalé částky. V českém prostředí, kde je cena už dlouhá léta determinujícím faktorem prodejnosti zboží a příčinou masové konzumace párků bez masa a marmelád bez ovoce, jde o zajímavý posun a mimochodem asi i hlavní důvod toho, že do oboru začaly téct slušné peníze. Farmářské trhy a bioprodejny sice Kauflandy a Tesca jistě na mizinu nepřivedou. Ale přesto i obchodníci by měli na nové trendy pružně reagovat tím, že se přestanou bát nabízet zboží s vyšší kvalitou, a tudíž i cenou.
Na druhé straně jistě není v pořádku, když cesta k lepšímu stravování je doprovázena módními extrémními výstřelky, kdy si lidé svou posedlostí ničí duši a jednostrannou stravou také tělo. A nejen své, ale i svých dětí a blízkých. Je sice pravdou, že ve zdravém těle zdravý duch, ale platí to i obráceně, tedy bez zdravého rozumu si tělesného zdraví málokdo užije. A některé případy skutečně naznačují, že dobrý byznys by mohla být i psychiatrie, kde se kromě jiného v minulých letech – na rozdíl od jiných odvětví medicíny – až tak moc neinvestovalo a na jejím stavu je to znát. l
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
