Většina manažerů se domnívá, že turistický bojkot země ničemu nepomůže
Souhlasíte s exprezidentem Václavem Havlem, že ti, kteří se rekreují na Kubě, podporují její komunistický režim?
- Ano 19,4 %
- Ne 73,8 %
- Nevím 6,8 %
Na konferenci, která se konala v pondělí 11. prosince ve Varšavě pod záštitou někdejší hlavy polského státu Lecha Walesy, se z videozáznamu ozval bývalý český a československý prezident Václav Havel. Na videonahrávce, jež na ní byla odvysílána, vyzval k bojkotu turistiky na Kubě. Václav Havel měl prohlásit: „Nemohu jet na Kubu, abych odpočíval na plážích a dělal, že nic nevidím, zatímco za mřížemi jsou desítky politických vězňů.“
Není však naopak rozumnější na Kubu jezdit, byť turisticky, a chovat se tam stejně jako v každé jiné svobodné zemi? Co může obyčejným Kubáncům nejvíce pomoci? Nebude to nakonec právě setkání s námi? Zajímavé je, že téměř 74 procent respondentů se přiklonilo k druhé možnosti a na otázku odpovědělo záporně.
Někteří manažeři ve svých odpovědích odhalují, že nemají krátkou paměť a vzpomínají na dobu, kdy i u nás vládl podobně nesmyslný komunistický režim jako na Kubě a jaký význam pro ně mělo setkání s cizinci. Jeden z nich napsal: „To je asi stejné dilema, které řešili západní turisté, když navštěvovali země bývalého komunistického bloku. Myslím, že procento příjmů z turistického ruchu nebude zase tak zajímavé, aby ovlivnilo hospodářskou situaci na Kubě.“
Další pak upozorňuje na to, co pro nás v době komunismu znamenala návštěva západního cizince: „Nechť si pan exprezident (jakkoli ho mám rád) ráčí vzpomenout, jak jsme byli za železnou oponou rádi, když sem přijel někdo ze ,Západu‘ a pustil tu nějaký ,chlup‘. To, co s Kubou teď můžeme všichni udělat, je jezdit tam co nejvíc a učit lidi myslet tak, jak naštěstí už myslíme my.“
Názor většiny těchto návštěvníků asi nejpřesněji vyjadřuje tento respondent a velmi dobře ho prezentuje na vlastním postoji ke kubánskému režimu: „Sice jsem osobně na Kubě zatím ještě nebyl, ale pokud bych se tam vypravil, nepovažoval bych se za sympatizanta Fidelova režimu. Osobní poznání země, kterému napomůže i turistická návštěva, je mnohem cennější než novinové a televizní reportáže. Václav Havel trochu ,ulétl‘, protože by mohl říci, že všichni turisté ze západní Evropy, kteří nás navštívili do sametové revoluce, prakticky podporovali starý režim. A on sám nejlépe ví, že to nebyla pravda.“
Ještě ostřeji se pak vyslovil tento manažer: „Já osobně bych sice na Kubu určitě nejel, dokud se tam nezmění poměry, ale výrok o podpoře tamního komunistického režimu je stejně demagogický jako tvrzení, že každý Američan, který se před rokem 1989 přijel podívat na Karlův most a Karlštejn, podporoval komunistický režim u nás. Režim na Kubě je v první řadě záležitostí Kubánců. I my si můžeme stěžovat jenom sami na sebe, pokud jsme 40 let s budovatelskou písní na rtech odevzdali v každých volbách 99,95 procent hlasů komunistické straně.“
Pro kladné odpovědi na otázku je typická tato: „Turistika na Kubě je ostudná nepřímá podpora režimu, kterou nevyváží ani pozitivní skutečnost kontaktu Kubánců s vnějšími návštěvníky. Kontakty jsou i tak navíc deformovány dohledem, který jsme ještě nezapomněli.“
Tento manažer se potom snaží problém uchopit v širších souvislostech: „Vše není tak černobílé. Vždy je to komplikovanější. Otázka zní, zda si Kuba vydělá peníze (valuty) i jinak než turistickým ruchem. Pokud ne nebo převážně ne, pak je samozřejmě nutné uvažovat o tom, jak nakládá s valutami. Zda jsou určeny výlučně pro vládnoucí třídu, nebo se z nich platí například i léky a podobně. Další otázkou je, zda se cestovním ruchem alespoň trochu zvedá životní úroveň běžných Kubánců. Pokud ano, tak i to samo o sobě, je pozitivní signál. Jakékoli zjednodušující paušální odsouzení je vždy krátkozraké. Takto není možné posuzovat věci.“
Nejpřesnější odpověď pak poskytl tento respondent: „Václav Havel tento svůj údajný výrok dementoval, protože je nesmyslný. Obdobné výroky by totiž mohly zaznít o Číně, Venezuele a dalších zemích. Pokud jde o Kubu, poslal bych tam naopak co nejvíce lidí, nejlépe voličů komunistů, aby viděli, k jakému úpadku lze zemi pod vlajkou komunismu dovést. Je pravda, že nikdo nežije v bídě, ale země klesla neuvěřitelně hluboko. Bývalé nejkrásnější město Latinské Ameriky, Havana, se totálně rozpadá. Nemá žádné slumy typu Rio de Janeira, protože samo je jeden obrovský slum s několika opravenými budovami v historickém centru za peníze UNESCO.“
Odpovídalo 103 manažerů.
