Výtah už dávno nepředstavuje jen kovový kvádr, který je v lepším případě bez jakékoli fantazie a v tom horším je počmáraný sprostými malůvkami a k tomu zapáchá močí. Kromě funkčního nástroje může totiž sloužit i jako vkusný designový prvek. Kámen, dřevo, sklo, a když na to přijde, tak třeba i marocký granát. Možnosti jsou opravdu široké. Alespoň v případě společnosti Vimislicki elevators, která od roku 2019, kdy se na zakázkovou výrobou atypických výtahů vrhla, dokončila celou řadu raritních projektů.
Koneckonců, jak její zakladatel říká, zareagovat umí na jakýkoli požadavek klienta. Za sebou má tak práci se zlatem, kaleným sklem i prosvíceným onyxovým kamenem. Z výtahu je navíc schopná vytvořit třeba i malou ,galerijní expozici‘.
„Jednou nás oslovil zákazník s tím, že potřebuje výtah do galerie nerostů. První, co se mi začalo honit hlavou, bylo, jak nerosty s výtahem propojím,“ vzpomíná Jakub Vymyslický, jenž odpověď vzápětí našel přímo ve skladu onoho zákazníka. Právě tam totiž objevil rubínový granát, z něhož následně ve firmě vytvořili celou jednu podsvícenou stěnu. „Návštěvník jedoucí výtahem do galerie tak s prohlídkou expozice začíná už tam,“ dodává.
Za svoji praxi zhotovil Vymyslický již vyšší stovky výtahů. V své společnosti plánuje odbavovat 30 až 40 zakázek ročně, což pro firmu s téměř 50 zaměstnanci znamená roční obrat kolem 45 milionů korun.
Kolik zákazníci za netradiční výtah zaplatí, závisí na celé řadě faktorů. Roli hraje rozměr, nosnost, síla i typ motoru a v neposlední řadě také použitý materiál. „Konečnou cenu nelze paušalizovat tak jako u auta, přesnější je přirovnání k domu. Můžete mít dům za pět milionů, ale také vilu za čtvrt nebo půl miliardy. Pokud bychom se na to podívali konkrétněji, tak v případě výtahu pro rodinnou vilu o dvou až třech stanicích se dá zařízení pořídit od půl druhého milionu, zákazník ale může zaplatit téměř i dvojnásobek,“ přibližuje podnikatel.
Hezký. Ale v první řadě funkční
Do oboru Vymyslický vstoupil ihned po škole. Rozhodování mu ulehčil fakt, že měl možnost pracovat ve firmě svého otce, která se výrobou, instalací a servisem výtahů – i když ,jen‘ těch běžných – rovněž zabývá a funguje dodnes. Tím tak získal praxi napříč celým odvětvím. Po letech strávených v rodinném podniku se rozhodl udělat významný krok a společně s manželkou založit firmu vlastní: „Cítil jsem, že chci vyrábět výtahy atypického charakteru.“
Ačkoli je Vymyslický původně z Bílovic u Uherského Hradiště, uspět se rozhodl také v metropoli. Právě v ní se dle něj soustředí značná část významné klientely v podobě exkluzivních domů či majitelů rodinných vil. „Z komunikace s architekty jsem pochytil, že výtahové firmy často nejsou schopny vyhovět jejich požadavkům,“ vypráví byznysmen.
Sám výtah vnímá i jako designový prvek, zároveň ale zdůrazňuje, že v první řadě má lidem sloužit, a to ideálně alespoň 20 let. Také musí být snadno opravitelný (podobně jako auto i výtah musí procházet pravidelnými technickými kontrolami), a kromě toho je navíc potřeba, aby splňoval celou řadu bezpečnostních norem.
Jedna výzva za druhou
Ve snaze učinit z výtahu skutečně bezpečné zařízení se jako hlavní stavební materiál používá kov. Suroviny, jako je třeba dřevo, kameny a sklo, pak zpravidla slouží pouze k jeho výzdobě. Tu se výrobci ve spolupráci s architekty snaží vždy propojit se zbytkem interiéru tak, aby k sobě jednotlivé komponenty dobře ladily a ideálně pocházely od stejného dodavatele. „Před třemi, čtyřmi lety byl v oblibě kámen. Nyní se opět vracíme k onyxovým deskám, které se dají podsvěcovat, což působí hodně kreativně,“ konstatuje šéf Vimislicky elevators s tím, že i sklo začíná být znovu v kurzu.
Ostatně právě jeden ze skleněných výtahů, který firma realizovala, utkvěl Vymyslickému v paměti více než ostatní. „Dostali jsme k dispozici prostor o velikosti 1,3 × 1,3 metru, přičemž zákazník do něj chtěl dostat co možná největší výtah. To bývá poměrně standardním požadavkem. Tím druhým byl ale fakt, že má být co nejvíce prosklený,“ loví v paměti a doplňuje: „Prakticky mluvil o jezdícím akváriu. Což byl docela oříšek, hlavně kvůli kabelům a vodičům, které i přes průhledné stěny nesměly být vidět. To nakonec vyřešila tlačítka na baterie a dálkové ovládání.“
Podobnou výzvou pak pro Vymyslického firmu byl i jeden z rohových domů na pražském Žižkově. Ačkoli na sebe obě stavby přímo naléhají, každá z nich má jednotlivá patra zasazena do jiné úrovně. Ta se výškově liší zhruba o metr. Úkolem výtahu bylo tyto domy propojit, a to samozřejmě s grácií. „Pracovali jsme s dva až tři centimetry tlustými onyxovými deskami. A protože je tento kámen sám o sobě hodně těžký, byla opravdu výzva, aby se jednotlivé kusy nerozlámaly a výtah se nekřížil,“ podotýká zakladatel úspěšného podniku, mezi jehož zákazníky patří i lidé ze zahraničí, konkrétně z Dubaje.
Služby české společnosti si objednal jeden z tamních podnikatelů, jenž chtěl zhotovit výtah do svého domu. Jako základní prvky zvolil kámen a lakované kalené sklo. „Bylo hezké propojovat naše kulturní zvyklosti s těmi jejich,“ říká Vymyslický.
Sám by podobných případů viděl mnohem více. Což možná, vzhledem k uvažované expanzi i na další zahraniční trhy, vlastně není až tak nereálné. „Světová nebo evropská velkoměsta – v obou případech se jedná o oblasti, kde se staví rodinné domy a vily. Pro naši společnost tam proto vidím velký prostor pro další rozvoj,“ uzavírá podnikatel s tím, že moc firem, které by byly schopny takové potřeby zákazníků a architektů realizovat, zatím podle něj ve světě není.
