Jezdit nebo platit

14. 8. 2008

Ústečtí dopravci chtějí po státu miliardové odškodné

Spor mezi vedením Ústeckého kraje a Dopravním podnikem Ústeckého kraje (DPÚK) se dostává do další fáze. Bývalý provozovatel autobusových linek v regionu bude u soudu požadovat po kraji, potažmo po České republice, miliardové odškodné. Vedení firmy je navíc připraveno zahájit se státem arbitrážní řízení. Za to, že kraj podniku vypověděl v roce 2006 smlouvu na provozování hromadné autobusové dopravy na Ústecku a současně mu odmítl za předchozí služby uhradit takzvanou prokazatelnou ztrátu. Z vymáhané miliardové sumy je přibližně 274 milionů za neuhrazené faktury v letech 2003 až 2006. Zbylá částka jsou vzniklé majetkové škody a zmařené investice dopravního podniku. Vedení kraje požadavky společnosti odmítá a považuje je za neoprávněné.

Platná licence

Kauza souvisí s dva roky starým sporem. DPÚK měl licence až do roku 2011 na provozování základní dopravní obslužnosti na zhruba 80 procentech autobusových linek v ústeckém regionu. Vedení ústeckého kraje se však nelíbila částka, kterou po něm firma chtěla proplatit za takzvanou prokazatelnou ztrátu. S tímto odůvodněním pak kraj dopravnímu podniku v roce 2006 vypověděl smlouvu a našel jiné dopravce. V souvislosti se zmíněnou kauzou se vede, případně vedlo, již několik soudních sporů, které kraj přišly na několik desítek milionů korun.
Vedení DPÚK tvrdí, že kraj vypověděl firmě smlouvu v rozporu se zákonem. A konstatuje, že kraje jsou povinné vyrovnávat celou ztrátu z provozování veřejné linkové dopravy, protože si dopravce nemůže dle platných předpisů účtovat plnou cenu jízdného. To kryje zhruba polovinu oprávněných nákladů. „Samosprávy provádějí kontrolu tržeb a všech nákladů, které souvisejí se zajišťováním veřejné linkové dopravy. Kraje však nerespektují zákon. Nehradí dopravcům celou prokazatelnou ztrátu a nutí dopravce k dohodám o ceně, které se sice líbí kraji, ale jsou v rozporu se zákonem,“ tvrdí DPÚK. Podnik se rovněž odvolává na květnové rozhodnutí zvláštního senátu, ve kterém zasedli tři soudci Nejvyššího soudu a stejný počet arbitrů z Nejvyššího správního soudu. Ti rozhodli, že kraj a dopravce v osobní linkové dopravě nemohou volně sjednávat výši částky, za kterou bude dopravce zajišťovat dopravní obslužnost, neboť ji stanoví nařízení vlády. „Úhrada prokazatelné ztráty totiž představuje kompenzaci za plnění úkolů veřejného zájmu, kterou stanoví zákon a od níž nepřipouští žádné odchylky. Jakékoli změny tohoto nároku smluvním ujednáním jsou tím jakkoli vyloučeny,“ uvádí se v rozhodnutí senátu, do kterého mohl týdeník EURO nahlédnout. Senát navíc rozhodl, že pro úhradu prokazatelné ztráty není rozhodující existence smlouvy o závazku veřejné služby mezi krajem a dopravním podnikem, nýbrž platná licence dopravce. Tu má DPÚK na provoz autobusových linek na Ústecku platnou až do roku 2011.

Spor o náklady

Karel Muzikář z advokátní firmy Weil Gotshal & Manges, která zastupuje Ústecký kraj ve sporu s dopravním podnikem, však tvrdí, že konstatování zvláštního senátu o výši částek úhrady za prokazatelné ztráty toliko znamená, že zákon pevně předepisuje maximální výši úhrady a že dopravcům nelze hradit jakékoli částky, o které dle své úvahy požádají, jak se snaží uvádět DPÚK. Muzikář zdůraznil, že Ústecký kraj si plně uvědomuje odpovědnost, kterou má za zajištění dopravní obslužnosti v regionu. „Právě z toho důvodu postupoval v roce 2006 tak, jak postupoval. Neustoupil zcela nepřiměřeným a nezákonným požadavkům DPÚK a zajistil pro občany za dostupné finanční prostředky maximální možný rozsah dopravní obslužnosti v nejvyšší možné kvalitě,“ vysvětlil Muzikář.
DPÚK však tvrdí, že kraj nyní novým dopravcům platí za provoz autobusové dopravy v kraji mnohem vyšší náklady, než za kolik by je byl schopen obsloužit sám. Firma argumentuje tím, že pokud by zůstaly zachovány původní smlouvy, investovala by masivně i do nových autobusů poháněných na zemní plyn. „Ten je stále o polovinu levnější než nafta. DPÚK by obsloužil celé území kraje za částku o více než sto milionů korun nižší než roztříštěný počet dopravců,“ uvedla společnost v prohlášení pro týdeník EURO. Podnik navíc tvrdí, že by úspor dosáhl i kvůli synergickému efektu odvozenému od jeho velikosti - a to kromě jiného i formou velkých slev při nákupu většího množství nafty, motorových olejů a autobusů.

Průkazný kilometr

„Údaje o úsporách, které uvádí DPÚK, jsou zavádějící. Jediným relevantním číslem, na jehož základě lze porovnávat efektivitu jednotlivých dopravců za služby, je cena za ujetý kilometr,“ upozornil Muzikář. S tím souhlasí i jeho kolega Martin Kramář. Tvrdí, že zatímco u DPÚK se cena za ujetý kilometr pohybovala v rozmezí 39 až 40 korun, u dopravců, se kterými si nasmlouval kraj provozování linek po roce 2006, je to v průměru 28 korun za kilometr. Nový stav v dopravě si již několikrát pochvaloval i hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc. V lednovém rozhovoru pro týdeník EURO například prohlásil: „Nová situace dává předpoklad pro optimalizaci dopravy a zlepšování kvality při nákladech výrazně nižších, než činily stupňující se požadavky DPÚK. A především již nikdy nebude bez možnosti obrany proti bezohlednému monopolu.“ S hejtmanovým prohlášením však poněkud nekorespondují údaje ministerstva dopravy a Ústeckého kraje, respektive to, jak velkými prostředky přispívá kraj na autobusovou veřejnou linkovou dopravu. Dle těchto dat přispíval kraj v roce 2005 na ujetý kilometr částkou 16,32 koruny za kilometr. O rok později to bylo 20,07 a letos 20,03 koruny. To žádné závratné úspory nepředstavuje.

Kompromis není možný

DPÚK je ochoten dohodnout se s krajem na kompromisním řešení současného sporu. Požaduje proplacení prokazatelných ztrát z provozování autobusových linek v letech 2003 až 2006 a obnovení původního stavu. Tedy, aby kraj rozvázal smlouvy se současnými dopravci a vrátil se ke spolupráci s DPÚK. Muzikář však takovou možnost považuje za nereálnou. Je přesvědčen, že veškeré právní argumenty jsou na straně kraje. O tomtéž je však přesvědčeno i vedení DPÚK. Zdroje týdeníku EURO navíc tvrdí, že kompromisní řešení sporu není možné i z toho důvodu, že se vše dostává z ekonomické do politické roviny. „Zatímco DPÚK má blízko k předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi, současní provozovatelé linek zase k ODS,“ uvedl zdroj obeznámený se situací.
Od letošního dubna situaci ve veřejné autobusové dopravě v Ústeckém kraji prověřuje Evropská komise. Předmětem vyšetřování jsou především opatření na podporu některým provozovatelům veřejné dopravy na Ústecku, kromě jiného i platby, ručení, či kapitálové injekce.

BOX
Ve Znojmu přituhuje
Desítky milionů korun jako odškodné za údajně nezákonně vypovězené smlouvy požaduje po Jihomoravském kraji znojemská společnost ČAS - Service. Spor mezi firmou a krajem začal před pěti lety. Kraj se počátkem roku 2003 dohodl s 28 dopravci na stejných podmínkách. Ty spočívaly ve sjednocené podpoře 26 korun za kilometr. Pouze znojemská firma tuto částku odmítla s tím, že s takovou dotací nemůže službu poskytovat a že její výše odporuje platným vyhláškám. Kraj poté vypsal veřejnou soutěž na provozování linek na Znojemsku a firmě ČAS - Service přibylo pět konkurentů. ČAS však odmítl výsledky tendru respektovat a na linkách mnohdy jezdily dva autobusy najednou. Na konkurenční vyplácel kraj dotace. Firma ČAS, která měla na provozování linky licenci a jízdní řád, nedostávala nic. V roce 2004 však autobusy firmy ČAS přestaly jezdit. Poté, co vedení podniku prohlásilo, že se mu jejich provozování nevyplatí. Od té doby vedou zúčastněné strany několik soudních sporů. Kromě jiného v roce 2006 Krajský soud v Brně rozhodl, že má kraj firmě ČAS doplatit 2,2 milionu korun za provozování linek v prvním čtvrtletí roku 2003. Kraj se proti verdiktu soudu odvolal. ČAS rovněž podal stížnost k Evropské komisi. Firma navíc kvůli údajnému nesprávnému úřednímu postupu požaduje po kraji úhradu 74 milionů korun jako náhradu vzniklé škody.

Tabulka:
Dopravní náklady
Částka, jíž Ústecký kraj přispívá na autobusovou linkovou dopravu

2005 2006 2007 2008

Ujeté km 16 452 24 492 23 549 19 500

Úhrada prokazatelné ztráty (Kč) 268 419 491 615 400 938 390 500