Úročení spořicích dluhopisů je nadmíru štědré a nepřímo působí proti ekonomickému růstu
Ministerstvo financí přišlo v rámci programu spořicích státních dluhopisů se zajímavými novinkami. Tříletý prémiový dluhopis vyplnil mezeru mezi dvou- a pětiletými bondy, možnost darování rozzáří nejedny dychtivé oči pod českými vánočními stromečky. Z pohledu nabízených výnosů však zůstalo od minulé emise téměř vše při starém. Přesto se mohli Češi po obligacích na rozdíl od jarní emise „utlouct“ a za první týden vykoupili celý plánovaný objem a další jeho polovinu k tomu.
Bezpochyby to lze přičíst předvánoční štědrosti, avšak Ježíškem v tomto případě nebyli ani tak kupující, kteří by chtěli obšťastnit své blízké cennými papíry, ale samo ministerstvo. Nabídlo totiž velkoryse, jak se na Vánoce sluší a patří, k období publikace emisních podmínek fyzickým osobám, municipalitám, nadacím a neziskovým organizacím několikanásobně vyšší úroky, než které nabízí na finančním trhu ostatním investorům. Je určitě velkou pravdou, že zmíněné subjekty si výnosové zvýhodnění zaslouží, protože jsou zcela jistě rozvážnějšími věřiteli než vrtošiví finanční investoři, kteří v globalizovaném investičním světě úhozem na klávesnici přesouvají své peníze mezi zeměmi i kontinenty. Drobní investoři tak představují v dobách krušných finančních krizí o něco větší jistotu, že v takových chvílích nevyženou úroky do nepříjemných výšin, které nedávno okusily země jižního křídla eurozóny. Z tohoto pohledu je plán ministerstva financí zapojit domácí drobné investory do financování přibližně deseti procent státního dluhu zcela správný.
Mělo by se ale důkladně zvažovat, kolik by si měl erár za tuto diverzifikaci portfolia věřitelů připlatit. Více než dva procentní body nad výnosy dospělých bondů u pětiletého dluhopisu vánoční emise prodraží financování každé půjčené miliardy za celou dobu splatnosti v průměru o více než 20 milionů korun ročně oproti situaci, kdyby si stát půjčil standardní cestou. To je neoddiskutovatelný fakt, který nezávisí na budoucím vývoji úrokových sazeb a finančních trhů. Místo emise spořicích státních dluhopisů mohlo totiž ministerstvo ve stejném okamžiku vydat emisi standardních dluhopisů, které by na finančním trhu umístilo s výnosem velice pravděpodobně začínajícím nulou před desetinnou čárkou.
Jestliže bude ministerstvo takový grand i v budoucnu, bude to pro státní rozpočet znamenat dodatečné náklady v řádech jednotek miliard ročně. Skutečnost, že relativní úrokové náklady obsluhy státního dluhu v poslední době klesají, je v tomto kontextu pouze příznivou shodou okolností, která umožní zvýšené úrokové náklady spořicích státních dluhopisů trochu zakamuflovat.
Zbytečná brzda Spořicí státní dluhopisy s sebou přinášejí i další, byť nepřímé efekty. Peníze, které do nich proudí, totiž nespadly z nebe, ale byly přesunuty z depozitních účtů bank a dalších produktů finančních a kapitálových trhů, tedy z míst, kde by za jiných okolností měly šanci v roli investic alespoň trochu pootočit v současnosti zatuhlým soukolím domácí ekonomiky. Tím, že stát přiláká do spořicích státních dluhopisů za netržních podmínek i prostředky, které by za standardních okolností směřovaly do jiných projektů, tak dále snižuje investiční potenciál domácí ekonomiky, o pokřivení standardních tržních vazeb ani nemluvě. Trochu zjednodušeně lze také konstatovat, že příliš velkoryse nabízené úroky zvyšují reálnou cenu peněz v domácí ekonomice, což si stát v časech recese (alespoň doufejme) příliš nepřeje.
Určitě je férové zmínit, že z pohledu absolutních objemů se jedná o kapku v moři, která momentálně nikoho nevytrhne, protože reálný negativní dopad je v intencích současných objemů spořicích státních dluhopisů téměř zanedbatelný. Je to však další zrnko písku, které pomáhá kola ekonomiky zadírat. A přitom zcela zbytečně. Úplně by stačilo, kdyby ministerstvo financí při emisích retailových obligací alespoň trochu reflektovalo výnosy standardních státních obligací, které byly a budou majoritním nástrojem pro financování veřejného dluhu. Nezbývá než doufat, že ministerstvo financí nechytlo slinu a nebude si hrát na Ježíška i po Vánocích.
Více než dva procentní body nad výnosy dospělých bondů u pětiletého dluhopisu prodraží financování každé půjčené miliardy za celou dobu splatnosti v průměru o více než 20 milionů korun ročně
O autorovi| Lukáš Vácha,obchodní ředitel, Conseq Investment Management, a. s.
