Ježíšku, tolik jsme snad nezlobili

53 procent respondentů je proti regulaci státu v obchodních řetězcích

Myslíte si, že by stát měl zasáhnout proti praktikám obchodních řetězců vůči spotřebitelům i dodavatelům?

• 1) ano 43,1%

• 2) ne 53,2%

• 3) nevím, nemám názor 3,7%

Stránky novin, televizní obrazovky a rozhlasové frekvence podávají od začátku roku donekonečna zpravodajství o tom, jak obchodní giganti oklamali nákupuchtivé obyvatele. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban obden informuje o nápravách, které jeho úřad chystá. Otázky Manažerského barometru proto tentokrát směřovaly právě k tomu, zda by stát měl zasáhnout proti praktikám obchodních řetězců. Skóre dopadlo ve prospěch neregulace. Přiklonilo se k němu 53 procent odpovídajících, oproti 43 procentům těch, kteří jsou pro regulaci. Autor první reakce „odkrývá“, co to vlastně je stát a kdo ho představuje: „Stát by neměl zasahovat ani v tomto případě. Ví vůbec někdo, co je to stát? Je to ministr průmyslu, rozdrážděný nezájmem ředitelů obchodních řetězců o jeho osobu, jeho názory či dokonce pokyny? Je to ředitel ČOI, narozdíl od ministrem šikanovaných obchodníků poslušný a neuvěřitelně rychlý vykonavatel represivních příkazů ministra, respektive paragrafů zákona, který kromě něj nikdo jiný nezná? (Neznalost zákona je neomluvitelná, ale kdo si má pamatovat, kromě denních pokynů manželky, ještě desítky tisíc paragrafů z třech tisíc zákonů, kterými se máme od rána do večera řídit?) Nebo to jsou hordy v pracovní době nepracujících spoluobčanů, zřejmě majících dovolenou na rvačky o kvalitní, levné a ještě trochu zlevněné zboží? Fakt nevím, co je to stát, pro jistotu se denně modlím, abychom ani já, ani nikdo z mých blízkých stát v žádné této podobě nikdy nepotkali.“ Zevrubně zpracoval následující reakci tento manažer, který upozorňuje na chování řetězců vůči dodavatelům a především na zaměstnávání lidí v uvedených subjektech: „Nejsem přítelem regulace tržních vztahů ze strany státu či státem regulované tržní ekonomiky. Situace však v oblasti řetězců zašla až příliš daleko v mnoha směrech, kdy absencí legislativy zejména v první polovině devadesátých let došlo u nás k vývoji, který se již jeví jako nezdravý v mnoha směrech a tudíž stát by měl určitě v tuto chvíli již zasáhnout a nastavit alespoň základní „mantinely“ etického chování na trhu, neboť řetězce většina původem z Unie se v ČR začala chovat spíše jako na „Divokém západě“. To, co předvedl začátkem ledna řetězec Carrefour vůči občanům tohoto státu formou výprodeje století, kdy většina inzerovaného zboží nikdy ani v prodejnách nebyla navezena, se dle mého názoru již nachází dokonce v trestněprávní macharovině a nebojím se to označit za normální úmyslný a předem dobře promyšlený podvod a stát by měl vůči takovýmto praktikám určitě rázně zasáhnout. Na druhé straně je asi obtížně zajistitelné ze strany řetězců, aby v případě vyhlášení slevy garantovaly množství nabízeného zboží zásobou například na dva dny. Přijatelné se mi jeví například minimální zásoba sto kusů a více od daného výrobku ke dni vyhlášení slevy na každém prodejním místě. Současně by měl stát dozajista regulovat také nehorázné praktiky řetězců vůči svým dodavatelům, které by si tyto řetězce směrem od Šumavy na západ nikdy nedovolily. Jedná se zejména o vybírání různých nesmyslných poplatků od dodavatelů za zalistování, skladného a v neposlední řadě ekonomicky ničím neospravedlnitelná doba splatnosti faktur, běžně 90 dnů. V neposlední řadě nelze zapomenout také na samotné zaměstnance těchto řetězců. Ani v této rovině se většina řetězců dle mých informací nechová příliš eticky. Zaměstnance za odvedenou práci většinou ohodnocuje tarifem v blízkosti minimální mzdy hluboko pod průměrnou mzdou ČR a přitom řetězce vedou často zcela běžně dvojí docházku, jednu pro účtárnu a druhou skutečnou. Zneužívají toho, že zaměstnávají lidi s nízkou kvalifikací, kteří by vzhledem k aktuální výši nezaměstnanosti nikde jinde práci nenašli.“ Jak je vůbec možné, že obyvatelům této země nedošlo, že je nutné, aby se starali hlavně o sebe a přestali věřit všem „pravdám“, které kolem sebe vidí a slyší: „Proč chce - proboha - stát pořád zasahovat do obchodních vztahů? … místo toho, aby občanům už jednou zcela jasně řekl, ať se naučí používat mozek a začnou se starat především sami o sebe. Když si někdo „výhodně“ uloží celoživotní úspory do kampeličky nebo je ochoten strávit několik hodin v autě a se sobě podobnými se pak následně fackovat o zlevněné zboží v supermarketu, tak je to jen a jen jeho problém? Pokud některým lidem iracionální chamtivost zatemní mozek, tak je realita buď následně přiměje vystřízlivět, a nebo ne. A pak ať se jezdí prát do front v supermarketech pokaždé, když uvidí slovo „výprodej“. Nebo se kromě výprodejů pokusíme regulovat vše nebo dokonce zakázat vše, co v lidech vzbuzuje nereálné představy a lze to považovat za klamavou reklamu? Pak tedy začněme tím, kde se na lidech páchají největší podvody: „bezplatné školství“, „bezplatná zdravotní péče“, „zajištění důstojného stáří důchodovým systémem“ … nebo pojem“snížení deficitu státního rozpočtu“ v situaci, kdy za rok narostl státní dluh o sto mld. Kč a každý občan ČR už tak prostřednictvím státního dluhu dluží téměř 60 tisíc Kč, které tentýž občan (nebo jeho potomci) bude muset jednou splatit včetně úroků.“ Proč vymýšlet další legislativní opatření? Máme dost zákonů, jen je nevyužíváme: „Zákonů máme dost, nejsou sice dokonalé, ale k řešení dílčích problémů na maloobchodním trhu bohatě stačí. Pánové z ministerstev se, jak již je v kraji zvykem, se dojemně snaží umatlat nový zákon místo toho, aby důsledně dbali na vymahatelnost práva. Zájem ministrů o maloobchod, jakožto (diky tvrdé konkurenci) jeden z nejlépe fungujících sektorů české ekonomiky, je vskutku groteskní. Zejména pokud si vzpomeneme, v jakém stavu je například naše zdravotnictví, penzijní systém, systém vzdělávání, péče o globální konkurenceschopnost a celkové podmínky pro podnikání. Přestávám věřit tomu, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží… Ježíšku, tak moc jsme snad přeci nezlobili.“ Pravda o celém příběhu je podle tohoto dotazovaného někde úplně jinde: „Opět nevycházím z úžasu, jak nekvalitní je informovanost veřejnosti. Ředitelé nedorazí na schůzku a ministr se mstí! To je vše, co o kauze vím. Je-li to pravda, pak je to další ukázka mocenského řádění omezenců řídících věci veřejné. Je-li za celou akcí i „něco více“, pak je to ukázka neschopnosti tiskového mluvky dotčeného ministra, který dosud neposkytl jasné vysvětlení, k čemu došlo.“ Na to, že Česká obchodní inspekce zareauguje vždy, až když je daný problém medializován, zaměřila svoji odpověď poslední účastnice pravidelné ankety: „Lidé v souvislosti s takovýmito slevami dokáží neuvěřitelné věci. Když jsem viděla reportáž v televizi, byla mi za ně hanba. Dokáží pro pár korun úplně ztratit lidskou důstojnost. Přitom současně se zlevněným zbožím nakoupí spoustu nepotřebných věcí a tak dále. Spíše bych se chtěla zmínit o osobní zkušenosti s řetězcem Carrefour, který je nyní tolik pranýřován. Myslím, že právem a ne v souvislosti s touto slevovou anabází. Nelíbí se mi jejich způsob prodeje již dlouhodobě a je zvláštní, že ČOI to zatím nezaznamenala. Dříve jsem často nakupovala ve smíchovském Carrefouru a při každém nákupu se mi stalo alespoň u jedné položky, že cena uvedená u zboží v regálu neodpovídala markované ceně. Ta byla vždy samozřejmě vyšší a to podstatně. Carrefour očividně dlouhodobě a záměrně klame zákazníky a z toho důvodu jsem tam přestala nakupovat. Není to pouze moje zkušenost. Je překvapivé, že ČOI jedná vždy pouze v okamžiku, kdy se nějaký problém medializuje.“

Odpovídalo 109 manažerů