Kapitola XXXV.
Hledá se zrádce * Poprava politické elity * Zaplať si dárek!
Hledá se zrádce
Prezident České republiky Václav Klaus měl svatou pravdu, když po volební plichtě říkal, že 100 hlasů na levici se nerovná stejnému počtu poslanců na pravé straně. Jasně se to ukázalo minulý týden při tajné volbě předsedy sněmovny. Ač koaličních poslanců je sto, jejich kandidátka Miroslava Němcová z ODS dostala jen 98 hlasů. Bylo to první varování, první žlutá karta pro Mirka Topolánka? Pokud ano, kdy přijde ta druhá, která i v politice může znamenat vyloučení ze hry? Komu to slouží? Kdo je zrádce v řadách ODS? Kdo ještě kromě Topolánka chce být z občanských demokratů premiérem? A kdo je jeho nejoddanějším spojencem mezi poslanci? Tento poslanec zatím nosí masku. Že by to byl Fantomas, který se přidal na stranu Paroubka?
Poprava politické elity
Maďarsko, na rozdíl od České republiky, už novou vládu má. Socialisté premiéra Ference Gyurcsányho před volbami tvrdili, že maďarská ekonomika burácí a v zemi je obrovský blahobyt, po vyhraných volbách se okamžitě přiznali, že veřejné finance jsou v katastrofálním stavu a zavádějí nevídaně drastické balíčky, které nejvíce dopadnou na střední a nižší vrstvy obyvatelstva. V České republice málokdo ví, že bývalý svazácký funkcionář Gyurcsány, ač je nyní předsedou Maďarské socialistické strany a premiérem levicové vlády, patří v současnosti mezi nejbohatší maďarské podnikatele.
V reakci na utahování opasků se ozvala známá levicová socioložka Erzsébet Szalaiová, která prohlásila, že v Maďarsku probíhá systematická likvidace politické elity. „Uskutečňuje se otevřené převzetí moci ze strany podnikatelské elity a politici nedělají nic jiného, než plní přání globálního kapitálu. Vládním politikům nezbývá než rozhodnout, kdo ponese náklady krize. Střední vrstvy, či nejchudší část obyvatelstva? Orgány, které vytvářejí rozvojové strategie a vize pro celou zemi, řídí byznysmeni, což je nepřípustné,“ tvrdí socioložka, která se po změně režimu v zemích východní Evropy proslavila svou teorií o recyklaci komunistických elit do kapitalistických. (Klasickým recyklátem tohoto typu je sám premiér Gyurcsány.) Szalaiová upozorňuje hlavně na to, že socialistické balíčky nejvíce postihnou obyvatelstvo a kapitál nechají v klidu.
Když socialisté před volbami vybrali Gyurcsányho za svého kandidáta na premiéra, pravice předpokládala, že tento jasný představitel podnikatelské elity vyvolá v masách silnou averzi. Většina lidí přesto volila jeho, ač všem muselo být jasné, že místo plnění nádherných předvolebních slibů přijde nebývalé utahování opasků.
Zaplať si dárek!
Jaro je ideální doba nejen pro kampaně cestovních kanceláří a leteckých společností. Zvýšit oblibu svých půjček na nákup automobilů se rozhodla také společnost GE Money Auto. Podařilo se jí vytvořit unikátní synergii. Zákazník získá představu, že po uzavření smlouvy dostane hodnotný benefit v podobě CCS karty nabité pěti tisíci korunami a GE Money na tom ještě vydělá. Nemožné? Ale ano. „Akce nazvaná v souvislosti s blížící se dobou dovolených příznačně Benzin k moři a zpět je jednou z mnoha výhod, kterou společnost GE Money Auto nabízí spotřebitelům v rámci své letošní jarní kampaně,“ uvádí společnost v propagačních materiálech. Po zkušenosti s touto výhodou si chudák spotřebitel asi musí říct, že ty další raději ani znát nechce.
Proč, když CCS kartu s pětitisícovým bonusem opravdu dostane? Protože mu GE Money Auto celých pět tisíc rozpočítá do měsíčních splátek úvěru na automobil a aby to nestačilo, přidá si ještě několik stokorun navíc. Když při nákupu auta kartu odmítnete, přijde překvapení: čtyřletý úvěr je o více než stovku měsíčně levnější. Takže zákazník zjistí, že si bez „karetní výhody“ pořídí auto levněji. A GE Money Auto samozřejmě skutečnost, že si pětitisícovou kartu kupuje za pět tisíc a nějaké drobné, opomněla sdělit všem téměř jedenácti tisícům lidí, kteří úvěr v jarní akci využili. Nakonec, čert vem pět tisíc, mohou říci ti bohatší. Horší je, že člověk se musí sám sebe ptát, jestli neměl mladý náměstek ministra financí Tomáš Prouza při svém tažení proti bankám nakonec pravdu.
