Ze zaručeně osvědčených metod hubnutí (bez drastické diety nebo půstu) je úplně nejlepší – a zcela jistě nejpravicovější – ta, co udržuje Francouzky elegantní, štíhlé, energické a touhyhodné (désirables). Vychází ze zjištění, že trápit se neukojeným bažením po dobrém jídle škodí mozku, mysli a emocím tolik, že se dietáři a dietářky nedokážou soustředit nejen na práci, ale ani na každodenní běžné úkony. Následkem může být ztráta paměti a automobilové nehody. Kromě toho se pak také brání tím, že z obav o strádání dávají tělu povel střádat – čili ukládat tuk. Zvlášť intenzivní jsou tyto negativní efekty, pokud se zběsile potýkáme s bažením po nějakém specificky chlácholivém jídle, jako je třeba naše oblíbená příprava candáta po mantovansku, milovaný sýr, lanýžové raviolky, chřestové risotto, čokoládový mousse či hruškový parfait.
Potvrzuje to výzkum neurologů Flindersovy univerzity v Melbourne, podle něhož když po nějakém konkrétním jídle bažíme, zobrazujeme si je před očima. Přesněji za očima, v těch částech mozku, které vytvářejí myšlenkové obrazy čili vizuální myšlenky. Ty pak se zvětšujícím zobrazením (bažením) „zaplavují“ mozek tak, že „prosakují“ i do částí potřebných k jiným úkolům.
Můžeme se tomu bránit dvojím způsobem:
Jedním je odolat bažení tím, že si zobrazení jídla nahradíme zobrazením něčeho jiného, příjemného, a tím je „vyplavíme“. Melbournští neurologové doporučují (trochu banálně) duhu nebo slunnou pláž, Pravicová kuchařka doporučuje taoistický sex (třeba i na té pláži nebo pod duhou). Ten ale s sebou samozřejmě často nese touhu po ukojení, ta pak vede k reálnému ukojování a to je nejlepším způsobem udržování rozumné váhy a kardiovaskulárního zdraví.
Druhým je poddat se bažení, ale jen po tom konkrétním jídle, které nám zaplavilo mozek, a ukojit je, aniž bychom k němu přidávali zbytečné kudrlinky, doplňky či přídavky (knedlíky, housky, hranolky…), po nichž nebažíme. Ty – mnohem víc, než naše oblíbené bažené jídlo – jsou totiž zdrojem nebezpečné tukové nadváhy. Ale úplně nejlepší je naučit se bažené jídlo kuchtit a připravit si je sami. To víc než cokoli jiného nás udržuje v rozumné váze a dobrém zdraví.
To zase doporučuje v New Yorku žijící francouzská gastrospisovatelka Mireille Guillianová v knížce Francouzky netloustnou. Vlastní přípravou oblíbeného jídla jednak zajistíme, že do něho nepřijdou žádné nežádoucí příměsi, chemikálie, nadměrné množství soli, cukru nebo tuku, čímž si často nemůžeme být jisti v restauraci. Jídlo, říká Mme Guillianová, se tím mění z obyčejné nezbytnosti, či dokonce nepřítele v našeho přítele. Naučíme se tedy rozeznávat mezi jídly přátelskými a nepřátelskými. A pak přirozeně budeme volit jídla přátelská (my jim můžeme říkat pravicová) a vyhýbat se jídlům nepřátelským (u nás levicovým). Přátelských můžeme jíst, co hrdlo ráčí a po čem mozek baží. Ale pozor – důrazně dodržovat ony tři hlavní jídelní časy, snídani, oběd a večeři, nejíst nic mezi nimi, ke všem se v klidu posadit a k večeři si dávat nejméně tři chuťově odlišné chody, které uspokojí naše touhy, a tím odbourají bažení. Na každý chod měnit talíře, dává to iluzi větší nasycenosti při menších kvantitách. Dbát na vizuální zajímavost jídla. Omezovat cukr a karbohydráty, zato ale bohatě ochucovat kořením, bylinkami, octem a citronem, které zvyšují chuťový požitek, aniž by přidávaly kalorie. Před prvním soustem si dát pauzu a zamyslet se, co jíme a jak se to před nás dostalo. Prvních několik soust, která jsou vždy nejchutnější, jíst pomalu, vychutnávat. Pít čistou vodu, žádné industriální sladké nápoje. A nezapomínat na skleničku vína, která jídlu dodává noblesu a napomáhá trávení.
Obě předchozí metody dávají smysl. Tahle nás ale všechny překvapí: dvě vejce každý den. Překvapí proto, že nutriční věda ráda zdůrazňuje, že vejce obsahují škodlivý cholesterol. Jenže vědci Univeristy of Surrey teď naopak zjistili zajímavý paradox, že vejce sice hodně cholesterolu obsahuje, ale jeho hladinu v těle snižuje, protože má malý obsah saturovaných tuků. Navíc prodlužuje pocit sytosti a oddaluje hládnutí. Takže kdo jí vejce k snídani, nepotřebuje velký oběd a večeřet může tříchodově. V Anglii byl kdysi populární reklamní slogan: Go to work on an egg. Čili doslovně: Choďte do práce na vejci, čili vejcem nasyceni. Ještě lepší je chodit na dvou vejcích.
Se dvěma vejci se teď, stále ještě na špenátové zastávce v Turecku, podíváme na další tamní špenátovou variantu: Povařený a posekaný špenát podusíme na olivovém oleji s římským kmínem a rozdrobenou sušenou feferonkou. Hustý jogurt promícháme na čačik s drceným česnekem a jemně posekanou okurkou. Na opečený bílý placatý turecký chéb zvaný ekmek (v horším případě podélně rozříznutou bagetu) naložíme špenát, na něj jogurt, navrch pošírovaná vejce a necháme na nich roztéct máslo.
