A je to škoda, protože zdejší doktoři i sestry odvádí skvělou práci, která by se vzhledem k mizernému ohodnocení dala označit za sebeobětování. Ale zpět ke stravování. Na jídlo máte 30 minut, jinak vám jej odnesou. Svačiny už neexistují.
Pokud jdete na vyšetření a některé jídlo promeškáte, už jej nedostanete. Pokud nejste na nadstandardním pokoji (je jich tam mimochodem zoufale málo), kde máte svojí lednici, nemůžete si uložit své jídlo (bez nějž se neobejdete) do jiné lednice (na normálních pokojích nejsou). Je to totiž zakázané a kontrolují to všudypřítomní auditoři kvality.
Na přiložené fotografii vidíte jídlo, které jsem dostával každý den po dobu dvou týdnů k obědu a někdy i k večeři. Věřte, že „vůně“ je ještě horší než vzhled. Přirovnat se to dá snad jen ke kafilérce. Nejedl jsem jej, odmítal jej, ale nic platné mi to nebylo. Když se chcete najíst, ať vám někdo něco donese. Já tu možnost měl. Staří, opuštění a nemohoucí ovšem na výběr nemají.
Peklo na talíři
Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu by to pravé Peklo na talíři poznal při pohledu na další potraviny, které se k pacientům dostanou. Občas dostanete šunku. Zavařenou v plastovém obalu a evidentně špatně skladovanou. Zarazí vás, že obal je úplně teplý a když jej otevřete, jste rádi, že se nepozvracíte z nesnesitelného odéru. Podle složení je v šunce pouze 70 procent masa a dlouhý seznam „éček“. Myslím, že pes by to nežral. Takto by se ovšem dalo pokračovat hodně dlouho. Místo másla dostanete margarin a podobně.
Autor komentáře dostával toto jídlo ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze každý den po dobu 12 dní. Někdy i dvakrát (foto Michal Půr)
Největším paradoxem je, že VFN investovala do nové kuchyně před dvěma lety více než 80 milionů korun. Při otvírání zrekonstruované vývařovny se hlavní dietolog nemocnice chlubil, že přínos bude mít i pro studující v oboru nutriční terapeut, kteří v kuchyni uvidí příklad „správné praxe“. Další generace se mají evidentně na co těšit. Zarážející je, že všichni vystupující se ani jednou nezmínili o kvalitě jídla pro pacienty, ale pochvalovali si zejména „umožnění dodržení norem“ a „usnadnění pro zaměstnance“.
Tácy pro siláky
Největší vymožeností nové kuchyně je takzvaný tabletový systém. Každý pacient dostává jídlo na masivním tácu (viz. foto). Je to tak blbé, že by to nevymyslel ani nejlepší humorista. Tácy, které jsou opravdu těžké, se nevejdou na stůl a tak někdo z pokoje musí jíst v posteli. Na to až se najedí ostatní, počkat nemůže. Je tady onen 30minutový limit na snědení jídla. Vetché stařenky mají vůbec problém se z tácu najíst. Nemůžete v něm manipulovat s talíři a na stole s ním prakticky nejde otáčet, protože i ostatní se chtějí najíst. Cena za tácy? Téměř 25 milionů korun.
Takhle vypadá tác za 25 milionů. Je těžký a najíte se z něj jen těžko (foto Michal Půr)
Není divu, že donáškové služby mají ve VFN žně. Bez jídla „zvenku“ se nemocniční pobyt snáší o dost hůř. Ne každý si jej bohužel může dovolit. Mohu slíbit, že týdeník Euro se stravování v nemocnicích začne věnovat. Pokud mohl Zdeněk Pohlreich změnit české restaurace, měli bychom se pokusit změnit i stravování v českých nemocnicích. Není možné, aby ti, kteří potřebují nejkvalitnější možnou stravu, jedli odpadky a ministerstvo zdravotnictví a vedení nemocnic, za nímž jde odpovědnost zejména, tomu beztrestně přihlíželo.
Více komentářů najdete zde:
Zapomeňte na iPhone, Apple chce být vaším doktorem
Tak jak je to s těmi dividendami státních firem?
