Jako mimozemšťané si na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu museli připadat hosté z Česka - Miloš Zeman a Václav Klaus. Pořadatelé švýcarského setkání připravili pro návštěvníky počítače a kdo chtěl, ten je mohl používat. Zatímco v předchozích letech sloužily terminály většinou jen k rychlé kontrole elektronických poštovních schránek, letos se před počítači tvořily dlouhé fronty. Britský list Financial Times uvedl, že hosté ekonomického fóra si na internetu četli výsledky golfových turnajů a ve virtuálních obchodních domech objednávali například videodisky. Zeman s Klausem mohli jen přihlížet, protože nemají ani vlastní e-mailovou adresu.
Nemohli však ani příliš rozumět hlavnímu tématu jednání, kterým bylo internetové podnikání. Jestli totiž někdo očekával, že debaty se povedou především o klesajícím kursu společné evropské měny a o událostech, které doprovázely loňské zasedání Světové obchodní organizace v americkém Seattlu, byl na omylu. Mluvilo se hlavně o sloučení podniků America Online a Time Warner. O varování před hrozbou třetí cesty zájem nebyl.
Svět se vydal cestou, jejíhož prachu se Miloš Zeman ani Václav Klaus už nikdy nenadýchají. Horizont jejich intelektuální poutě se totiž rýsuje zhruba na konci druhého tisíciletí, ale spíše někdy v roce 1989. Skutečná elita dnes přemýšlí o tom, co nás čeká za deset či za padesát let. Jak budeme žít, jaké problémy budeme řešit. Zeman ani Klaus nám přitom nedokážou nabídnout jasně formulovanou vizi ani pro nadcházející měsíce.
Za hranicemi českého dvorečku je situace jiná. V tomto vydání týdeníku EURO je první ze série osmi esejů, které nedávno otiskl americký deník International Herald Tribune. Přední komentátoři v nich nabízejí své pohledy na život ve 21. století. Popisují, jak bude vypadat hospodářství, společnost, které mocnosti budou mít vliv na světovou politiku. Řada z uváděných faktorů bude mít výrazný vliv i na situaci v Česku.
Náš život ovlivní především nové technologie. Za deset let bude mít skoro každý občan této země v kapse osobní komunikátor neustále připojený k internetu. Jeho prostřednictvím bude možné nejen telefonovat, ale i přenášet video, nakupovat, provádět bankovní operace. Kdo tomu nevěří, ten ať si představí sám sebe v roce 1988, kdyby mu někdo tvrdil, že o deset let později budou mít dva miliony obyvatel České republiky k dispozici přenosný telefon. Jen málokdo by uvěřil.
Rychleji, než si dovedeme představit, půjde dopředu i zdravotnictví. Lidský život se bude prodlužovat, protože objevy v genetice přinesou léky účinné proti chorobám, s nimiž si zatím nevíme rady. To vše je před námi, stejně jako celá řada nových problémů, které ani technika nezvládne. Jak připomíná Jim Hoagland, autor prvního eseje, budeme si muset odpovídat na mnoho etických otázek, souvisejících právě s výzkumem fungování lidského těla a mozku. Klonovaná ovce Dolly byla v tomto ohledu jen zahřívacím kolečkem.
Technologický rozvoj je samozřejmě velkou příležitostí pro českou ekonomiku. Už nyní je jasné, že nejlépe se budou mít ty země, které svůj průmysl zaměří na telekomunikace, digitální zpracování dat či biotechnologie. V našem bytostném zájmu je dostat se v tomto ohledu na špici. Podmínky musí ovšem vytvářet i vládnoucí politická elita. Je například nepochopitelné, proč už nyní vláda neuvažuje o přidělení licence pro třetí generaci mobilních telefonů. Brzký příchod zahraničního investora s touto technologií nám umožní vytvořit si náskok před potenciálními konkurenty a povede k rozvoji nových technologických firem schopných prosadit se na světových trzích.
O úspěch této země se tedy bude muset postarat jiná generace než ta Klausova a Zemanova. Generace těch, kteří jsou už dnes moderními Evropany a mají šanci to dokázat.
