Jiří Čunek svým výrokem zkomplikoval život vládě i KDU-ČSL
Někteří lidovci si to stále ne a ne přiznat, ale vicepremiér a ministr Jiří Čunek má namále. Už 26. března premiér Mirek Topolánek v novinovém interview naznačil, že nad Čunkem láme hůl. Prý poškozuje celou vládu a jeho kauzu nelze protahovat. Premiér nabídne Čunkovi čistý a čestný způsob návratu do politiky, jestliže mu jej zaručí také sami lidovci a když se očistí. Po ranní koaliční „trojce“ 28. března však Topolánek zařadil zpátečku. „Vicepremiér Čunek považuje v této chvíli svůj odchod z vlády za přiznání viny a v žádném případě to neudělá. A já ho k tomu nebudu nutit,“ pravil premiér. Že přede dvěma dny prohlásil v renomovaném deníku něco jiného? „Já jsem to oficiálně nenavrhl a informace, které někdo někde získal, mě nezajímají. Nikdy jsem to takhle neřekl… a v tomto smyslu jsem dneska dal jednoznačné stanovisko, že nebudu podléhat mediální hysterii.“
Podle Topolánka přispěla k jeho rozhodnutí „mediální štvanice“ na vicepremiéra Čunka, která překročila hranice vkusu. A „zelenému“ vicepremiérovi Martinu Bursíkovi, který již týden předtím veřejně vyzýval Čunka k odchodu, nezbylo „než to akceptovat, alespoň prozatím“.
Ono „prozatím“ trvalo jen pár desítek hodin. Jiří Čunek nejspíše neodolal pokušení vylepšit si osobní popularitu a zavítal do redakce bulvárního Blesku telefonicky si pohovořit s jeho čtenáři. Když 30. března zveřejnil list jeho výrok o „opálených lidech, kteří dělají binec a pálí ohně na náměstích“, popudil všechny romské organizace, vládní i opoziční strany. Minoritním skupinám se sice obratem omluvil, jenomže s dovětkem, „že to nepochopili“. Od „xenofobních výroků Jiřího Čunka na adresu občanů ČR romské národnosti“ se hned 31. března distancovala výkonná rada ODS. Právo minulý čtvrtek zveřejnilo zápis, který si údajně pořídila členka výkonné rady a předsedkyně oblastní rady ODS Prahy 2 Aleksandra Udženija. Stojí v něm, že podle Topolánka Jiří Čunek a také Dana Kuchtová vládu destabilizují. Aleksandra Udženija má být dcerou podnikatele Ranka Peciče, dlouholetého přítele Václava Klause. Nejde-li o novinářskou „kachnu“, proč se asi její zápis, hovořící o pomalu se polarizující situaci ve vládě, dostal do listu nakloněného ČSSD?
Navzdory xenofobně parfemovanému výroku Čunek přežil i zasedání koaliční devítky 2. dubna večer, jež si vynutili zelení. Noblesní výzvu jistého ministra, aby odstoupil, tu však uslyšel. Navíc dala K 9 lidovcům svého druhu ultimátum: buď si s Čunkem vyřídí jeho odchod z vlády sami, nebo se po Velikonocích K 9 sejde a dotáhne to s ním do konce. Lidovci sami ale nejsou ničeho takového schopni a Čunek i mezi svými mlží. Může si to dovolit. Koho chtěl za místopředsedy, prosincovému sjezdu nadiktoval a s výjimkou Vlasty Parkanové s ním „drží basu“. Podle nich zasedání předsednictva KDU-ČSL (3. dubna) vyjádřilo Čunkovi podporu, ačkoli předseda lidoveckých senátorů Adolf Jílek poté, co vyzval Čunka k odstoupení, odešel, a učinil tak předsednictvo neusnášeníschopným. Podobnou taktiku uplatnili předsedovi kritici den na to na zasedání celostátní konference. Také se vzdálili, takže nebylo možné hlasovat o Carbolově návrhu usnesení, jímž měla být Čunkova omluva Romům shledána dostatečnou a koaličním partnerům sděleno, aby si hleděli svého. „Přece nebudeme pod Čunkovým dohledem hlasovat proti němu! Ať si ho 'sundají' ti, kteří si z něj udělali předsedu,“ vyjádřil mínění protičunkovské enklávy jeden latentní odbojář.
Je to příběh smutný, a nejen Čunkův! Mezi tím, kdy jako vsetínský starosta vystěhoval některé nepřizpůsobivé Romy daleko za město, a jeho nedávnou vicepremiérskou kreací o „opálených lidech, kteří dělají binec a pálí ohně na náměstích“, uplynul jen půlrok. Jeho obvinění z korupce, přes něž se blazeovaně přenáší, nejenže nepadlo, ale bylo vystřídáno jiným, ještě silnějším dojmem z Jiřího Čunka. Ve čtvrtečním Právu ho označili za mučedníka, oběť špinavé hry, za upřímného člověka, hrdinu, ale také za populistu představitelé a sympatizanti Národní demokracie, Národního korporativismu, Práva a Spravedlnosti, Národní strany a Národního odporu, tedy ultrapravicových, xenofobiích až profašistických straniček a hnutí. S takovým, byť asi nechtěným zázemím, Čunek ve vládě nevydrží. Kdyby chtěl ale jeho odvolání „vyvážit“ Topolánek tímtéž „rozsudkem“ nad Danou Kuchtovou, zelení svou první místopředsedkyni budou bránit a situace ve vládě se skutečně zpolarizuje.
Nějak s tím vším budou muset naložit také sami lidovci. Zatímco Čunkova popularita od počátku roku prudce klesala, preference KDU-ČSL dokonce mírně posílily. Podle superčerstvého průzkumu STEM však 64 procent dotázaných považuje Čunkův výrok na adresu Romů za pravdivý a jen o něco méně lidí míní, že by neměl odcházet z vlády. Vezmeme-li v úvahu záporný vztah většiny české společnosti k Romům a zároveň sympatie ultrapravicových extrémistů k Čunkovi, následující hypotéza nemusí být troufalá: Není tomu tak, že část voličů někdejší Sládkovy SPR-RSČ našla díky Čunkovým xenofobiím signálům nový přístav u KDU-ČSL? Jiří Čunek by pak ovšem byl úspěšným předsedou už ne křesťansko-demokratické a konzervativní, ale úplně jiné strany.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
