Budeme za desítky let prosperovat? O tom se rozhoduje už teď ve školních lavicích
Amerika zažívá permanentní recesi. I tak by se podle studie poradenské společnosti McKinsey & Company dal popsat dopad špatných výsledků amerického školství ve srovnání s výsledky těch nejlepších světových vzdělávacích systémů. Kvůli nedostatkům ve vzdělávání trpí celá ekonomika.
Zatímco politici bojují s krizemi ve finančnictví a následnými ekonomickými propady, ve školách se tiše zadělává na krize dlouhodobé. Tento trvalý ekonomický pokles ale nedoprovázejí dramatické propady na burze. Projeví se až při srovnání se zeměmi, které své občany vzdělaly lépe, třeba při pohledu do peněženek nebo na důchodový účet.
Stejně jako v USA představuje i v České republice vzdělanost klíč k budoucí společenské a hospodářské prosperitě. A stejně jako za oceánem ani u nás obrázek nevypadá příliš růžově. S kolegy z think tanku IDEA při CERGE-EI jsme nedávno spočítali, že v důsledku poklesu vzdělanosti českých žáků přijde Česká republika v příštích 80 letech o hodnotu hrubého domácího produktu ve výši přibližně 13 500 miliard korun. To odpovídá 169 miliardám korun za rok. Deficit státního rozpočtu v roce 2010 nebo výdaje ministerstva školství se pohybovaly v obdobné výši. Naopak v případě zlepšení vzdělanosti na úroveň Finska, premianta v mezinárodních srovnáních, by celkový přírůstek hrubého domácího produktu přesahoval 20 000 miliard korun.
Dlouhé horizonty výpočtů odrážejí skutečnost, že úroveň vzdělanosti žáků se projeví až za nějaký čas a na ekonomiku pak bude působit mnoho následujících desetiletí. Děti narozené na počátku tisíciletí začnou vstupovat na pracovní trh v průběhu příští dekády, vrcholu pracovní kariéry dosáhnou až kolem roku 2050 a do důchodu půjdou někdy kolem roku 2070. Svět se přitom stále rychleji proměňuje a o tom, jak bude za desítky let, se můžeme maximálně dohadovat.
Pro úspěch v rychle se proměňující globální ekonomice dnes již nestačí vychovat vzdělanou elitu. Postupně totiž klesá význam kapitálu fyzického a roste význam kapitálu lidského. Zatímco v minulosti pro zvýšení prosperity stačilo postavit továrnu, dnes je především potřeba sehnat do ní kvalifikované zaměstnance. Špičkoví vědci i inovátoři, manažeři i podnikatelé a další lidé na vrcholu ekonomické pyramidy potřebují pro své podniky zaměstnance, kteří budou schopni jejich nápady uvést do praxe. V opačném případě talentovaní a dobře vzdělaní lidé odejdou do zahraničí nebo nevyužijí svůj potenciál. Mezinárodní firmy pak využijí Českou republiku nanejvýš jako zdroj levné pracovní síly pro své montovny.
S rostoucím významem lidského kapitálu se mění nároky na zaměstnance a na to, jaké vzdělání by jim školy měly poskytnout. Školy tradičně žákům předávaly především faktografické znalosti, které potřebovali pro další studium nebo pro výkon povolání. To dnes již neplatí. Roste význam dovedností, jako jsou analytické myšlení, schopnost vyhledávat informace a umět je vyhodnocovat či řešit problémy.
Stále důležitější jsou rovněž i tzv. nekognitivní dovednosti, jako například motivace, sebekázeň, soustředění, sebevědomí či schopnost pracovat v týmu.
Celková úroveň kognitivních a nekognitivních dovedností pak představuje jakési dovednostní bohatství země. A právě některé z těchto dovedností – a tedy úroveň našeho dovednostního bohatství – měří mezinárodní šetření PISA, v němž se českým žákům v poslední době tak nedaří. Dovednostní bohatství není přitom zásadní pouze pro úspěch Česka na globálním pracovním trhu, vzdělanost se odráží například i v kvalitě demokracie.
Začít dřív Na komplexní a dlouhodobé problémy českého školství žádný zázračný lék neexistuje. Ze zahraničních zkušeností například víme, že pouhé navýšení výdajů na školství nestačí, daleko důležitější jsou detaily reforem a jejich provedení. Různé analýzy a strategie proto doporučují zaměřit se na desítky nejrůznějších priorit. Z řady zahraničních empirických ekonomických studií však vystupují dvě všeobecná doporučení, která budou pro zlepšení českého dovednostního bohatství zásadní.
Tím prvním je poznatek, že investice do vzdělání jsou nejefektivnější v raném věku dítěte. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Heckman ve své práci upozorňuje na to, že některé klíčové kognitivní i nekognitivní dovednosti se formují již ve věku tří let. Rozdíly mezi dětmi, které se vytvoří již v tomto raném věku, pak během dalšího vzdělávání zůstávají nebo se dále prohlubují. V rekvalifikačních kurzech je na jejich vyrovnávání již pozdě.
Na zanedbanou péči přitom nedoplácejí pouze jednotlivci, ale i celá společnost, ať už formou nižších vybraných daní, vyšších výdajů na podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, nebo vyšší kriminalitou a výdaji na vězně. Například náklady na jednoho vězně se pohybují okolo 30 000 korun za měsíc. Zahraniční studie přitom ukázaly, že včasná pohyde moc dětem z problémových komunit razantně snižuje pravděpodobnost, že děti budou v budoucnosti uvězněny. Z pohledu efektivnosti vynaložených investic do vzdělání jsou tak pro budoucí prosperitu země důležitější mateřské školy než školy vysoké.
Zadruhé, pro kvalitu výuky je klíčová kvalita učitelů. Ta ale podle dostupných indicií v posledních letech v České republice klesá. Školství není schopné přilákat za katedry ty nejtalentovanější mladé lidi, kteří v přijímacích zkouškách na vysoké školy dávají přednost oborům jako právo nebo medicína. Roli v tom hrají nejen nízké platy a klesající prestiž učitelského povolání, ale také příprava mladých pedagogů na budoucí povolání a absence podpory pro stávající učitele, aby se vypořádali s novými výzvami. V již zmiňovaném Finsku je učitelské povolání natolik prestižní, že pedagogické fakulty přijmou jen desetinu zájemců, kteří procházejí velmi náročným několikakolovým přijímacím řízením.
Ve školních lavicích se nyní rozhoduje o tom, jak bude země vypadat za desítky let.
Jestli se budeme více podobat Finsku a dalším prosperujícím zemím, nebo zda se budeme stále více točit v nekončící spirále škrtů a daňových změn. Zda budou dostačovat veřejné prostředky na zdravotní péči a na důchody, nebo jestli budeme rádi, když najdeme práci v montovnách. Svět na nás totiž čekat nebude. Recese způsobená špatnými výsledky školství ale permanentní být nemusí. Řešení máme naštěstí – zatím – stále ve svých rukou.
O autorovi| Jan Straka, výzkumník IDEA při CERGE-EI
